V tramvaji v poledne

V TRAMVAJI V POLEDNE

zvolna se peču.

V potu svém postupně

z tramvaje teču.

Přestože teču ven

v tramvaji nemám klid.

Kamkoliv kouknu se

studených očí svit.

Té lůze kolem mne

můj ksicht se nelíbí –

ty svině určitě

sednout si chtěli-by.

Přikročí zombie,

v tváři je bledá –

a rovnou bez keců

hůl k ráně zvedá.

I ostatní najednou

zvedají pěsti:

deníčku je to tak,

dnes nemám štěstí.

Pak tento krutý dav

z vozu mě vyhodil:

alespoň na chodník

já jsem se posadil.

Počkej ty ubohá,

vybledlá zombie:

snad jednou v tramvaji

někdo tě ubije!