* * * * * *

   Jsou chvile, kdy mivam pocit, ze bych mohl napsat knihu, namalovat obraz, nebo ...

                         ... v techto chvilich si rikam:

 

Napis treba knihu, namaluj obraz, nebo ...

... jdi radeji pryc!

Jdi nekam daleko, kde te nikdo nezna.

Jdi zalez a premyslej.

Zamysli se nad smyslem sveho byti,

nad smyslem zivota a smrti,

lasky a nenavisti.

Uhanej zajecimi kroky a snaz se zapomenout.

 

    Ovsem vzdy s tim samym neuspechem me cosi srazi k zemi. Padam vycerpanim a opet me cosi nuti k zamysleni. Vzdy pote s toutez beznadeji chci napsat knihu, neb namalovat obraz. A vzdy pote s toutez beznadeji, vzdy pote odchazim.

 

Odchazim?

Chci odejit!

 

Tak tahni vys

a jeste vys

a dokaz ze tam patris

neb skoncis v prokleti

jak valky deti

 

tak uz tahni

tahni do poli

a pohled na mraky

 

tahnou hejna labuti

tak tahni

tahni taky

 

a pozdravuj

 

   A tak odchazim a rikam zitra, nebo snad priste. Coz pojem zitra vam nepripomina nikdy a nikdy pak jiz jen smrt?

 

   A tak jsem ji zas o den bliz.

---