Umělá Evoluce

Sedím na pustém ostrově a hledím na barevný monitor SUN-EGA počítače IBM-PC/AT, zacloněný velkým palmovým listem. Nalevo ode mne leží v písku zmenšující se hromada disket, napravo rostoucí. Jednou za měsíc přiletí vrtulník, vystoupí chlápek a levou hromadu doplní, zatímco pravou nacpe do pytle a odnese do vrtulníku.
Sedím tu na vyhřátém plochém kameni a vůbec nic mi nechybí. Hadry na mém těle se sice již rozpadly, ale tady celý den svítí slunce a i noci jsou teplé, takže mohu chodit nahý. Z palmy občas spadne banán (většinou na moji hlavu) a tak ani hlady netrpím. Jen ten chlápek mne zanedbává !
Už se nepamatuji, co tu vlastně dělám. Jen plním diskety různými nesmysly. Vlastně ani pořádně nevím, čím. Prostě tím, co mne napadne. Možná hledám program programů, klíč k umělé duši. Bloudím a zakoktávám se, abych ho našel. Možná ... nevím, už jsem zapomněl.
Ten chlap na mne fakticky kašle ! Nebo už přestal existovat ? Možná, že už zbyl jen tenhle ostrov. Že už nic víc není. Koneckonců kdo ví, třeba i já jsem jen program, ale proč potom ten počítač... To nechápu...