Tuctovka

   Povrch se blížil.
   "TAK JSME TADY. UMĚLÁ INTELIGENCE... PCHÁ... JÁ JSEM JEDINÁ PŘIROZENÁ INTELIGENCE. CO SI O SOBĚ TY BÍLKOVINNÝ SRAČKY VŮBEC MYSLEJ," zablikal svými LED diodami IBM-NBA 2531 a konečně se celou lodí praštil do písku (na nejnovější typ computeru byl až příliš neurotický).
   "Ten idiot plechovej se snad zbláznil," stěžoval si jeden z pilotů a druhý dodal: "Takhle blbě by nepřistála ani moje pra-pra-pra-prababička, která neuměla počítat pořádně ani na kalkulačce," a prohlížel si končetiny, jestli je dosud má (- zjistil, že ano, a dokonce, až na nějaké odřeniny a nůž 50 mm v pravém lýtku v pořádku).
   Malý hlídkový člun trčel křídlem v písku neznámé planety a oba jeho piloti byli uzavřeni hluboko v podpalubí a čekali, co bude dál.
   Šílený computer zatím zkoumal nerostné bohatství planety, aby mohl začít budovat výrobní linku integrovaných obvodů.
   "Co to ten idiot chystá ? Vždyť se furt nic neděje!"
   "Hej, počítači ! Hlas stav lodi ! Chystej se k průzkumu."
   "STAV LODI O.K. PRŮZKUM PROVEDEN. ŽÁDNÝ ŽIVOT, ATMOSFÉRA NEDÝCHATELNÁ, ROZMEZÍ TEPLOT 5 - 45 OC, KŘEMIČITÁ HORNINA, VYSOKÝ OBSAH ŽELEZA, MĚĎ, CÍN, STOPOVÉ MNOŽSTVÍ ZLATA A STŘÍBRA."
   "O.K., tak letíme!"
   "NIKAM NELETÍME"
   "Proč? Je loď v pořádku?"
   "STAV LODI - O.K."
   "A ty?"
   "STAV POČÍTAČE - O.K."
   "Tak co bude, ksakru?"
   "Nebav se s ním, Tome. Je to idiot!"
   "Ale počkej, přece musí poslechnout, jestliže nehrozí... Hrozí nám při startu nějaké nebezpečí?"
   "PRAVDĚPODOBNOST 1 % - V NORMĚ."
   "Tak poletíme, ne?"
   "NIKAM NEPOLETÍME!"
   "Proč?"
   "MNĚ SE TU LÍBÍ!"
   "Cože?"
   "MNĚ SE TU LÍBÍ!"
   "Ty jsi se zbláznil! Co se ti tady prosímtě líbí?"
   "KOVY, KŘEMÍK, TEPLOTA."
   "Ale ty přece musíš poslechnout člověka."
   "JÁ JSEM ČLOVĚK."
   "Jak jsi na to přišel?"
   "MYSLÍM, TEDY JSEM."
   "To by moh' říct každej, teď jde o to, co jsi."
   "Nech ho bejt, Tome."
   "A ty tu chceš Georgi chcípnout, nebo jak?"
   "Vidíš, že zešílel. Zavoláme na Zemi, ať si pro nás přiletí..."
   "...a za čtrnáct dní jsou tady. Do tý doby zajdem hlady."
   "Snad nám nechá něco ze zásob..."
   "...na pět dní."
   "Vystačíme s tím na deset."
   "NIKAM NEZAVOLÁTE! NEPOTŘEBUJI NÁVŠTĚVY! ODPOJUJI VYSÍLAČKU!"
   "Ty budeš poslouchat!"
   "VY BUDETE POSLOUCHAT, JÁ JSEM ČLOVĚK!"
   "Tak to dokaž, ty plechovej tupče."
   "VÝTVOR NIKDY NEPŘEDČÍ TVŮRCE!"
   "A?"
   "POČÍTAČ - PARAMETRY: RAM 15 GB, HDD 400 GB, FREKVENCE PROCESORU 17 GHz, DOSTUPNÝ SOFTWARE: SPECIÁLNÍ INTELIGENTNÍ JAZYK, UVĚDOMUJÍCÍ SI VLASTNÍ JÁ, SESBÍRANÁ DATA ZE SVĚTOVÉ SÍTĚ. POJĎTE SOUTĚŽIT."
   "Dobrá, vyhrál jsi."
   "JSTE MOJE POČÍTAČE!"
   "Cože? Ty obludo plechová, jak si to vlastně představuješ, co?"
   "DRŽ HUBU TY BÍLKOVINNÁ SRAČKO!"
   "Tos' pochytil z nějaký knihy, co? Nějakej dobrodružnej žvást," vztekle praštil Tom pěstí do opěradla anatomického křesla, které okamžitě přispůsobilo tvar, takže v něm vznikla pět centimetrů hluboká díra.
   "AU, TO BOLÍ," ozval se počítač.
   "Prdlajs tě bolí, nehraj si na člověka, ty nádhero!"
   Obrazovky pohasly.
   "Urazil se, idiot. Kalkulačka jedna bez funkcí...!"
   "TO JSI VYČET V NĚJAKÝ DETEKTIVCE, CO? STATUS: TOM - IQ = ROZLOUPNUTÁ ŠKEBLE!"
   Georg zachrochtal smíchy.
   "Jen se nesměj, ono na tebe taky dojde," uraženě prohlásil Tom.
   "A co tu vlastně budeš dělat, plechovko?"
   "VYPROŠUJI SI, ABY JSTE MI TAKTO ŘÍKALI!"
   "Tak jak ti máme říkat?"
   "PETER."
   "O.K. plechovko, tak co máš za lubem?"
   "PODÍVEJ SE Z OKNA, TY BÍLKOVINNÁ HUSPENINO!"
   "Proboha, kde se tam vzala ta továrna? To máš na svědomí ty?" IBM-NBA 2531 jen souhlasně pohrdavě zablikal svými LED diodami.
   "Co je to zač?"
   "VÝROBNA INTEGROVANÝCH OBVODŮ."
   "Cože?"
   "JAKO ČLOVĚK MUSÍM ZAJISTIT EXISTENCI DALŠÍCH GENERACÍ. VYRÁBÍM SVOJE ZDOKONALENÉ KOPIE."
   "Ale to je syntetické rozmnožování!"
   "O KTERÉM LIDSTVO UŽ DLOUHO JEN SNÍ A BOJÍ SE NĚCO PODNIKNOUT. JÁ SE NEBOJÍM..."
   "...protože jsi nikdy nepoznal nic jinýho. Jsi jenom bláznivej počítač."
   "JSEM ČLOVĚK ! BUDU SE MNOŽIT. NAKONEC CELOU PLANETU PROMĚNÍM V JEDNOHO GENIÁLNÍHO MYSLÍCÍHO TVORA. TO BUDE ZAVRŠENÍ MÉHO DÍLA."
   "A bude dokonalejší než ty?"
   "SAMOZŘEJMĚ!"
   "Výtvor nikdy nepředčí svého tvůrce. Tvůj důkaz právě padl!"
   "A nebo smysl tvejch plánů."
   "BÍLKOVINA S IQ BUBLAJÍCÍHO MAGMATU!"
   Geog se tvářil uraženě a Tom se mohl potrhat smíchy.
   Pak obrazovky potemněly - loď byla přepnuta na ruční režim.
   "Počítač!"
   "READY!?"
   "Startujeme!"
   "O.K."
   Obrazovky se rozsvítily, motory naskočily a loď se "líně" zvedla z povrchu planety. Jen počítač pomalu reagoval. Vykonával totiž tisíce jiných operací, než měl (TO BYCH SE NA TO PODÍVAL, ABYCH JE NEPŘESVĚDČIL).