The World's Net

Jen u elektrotechnického vesla ještě ňákou dobu moh' by sedět Tesla... (Pavel Dobeš - Zum zum II) Napsáno roku 1992

Doprdele, máme Síť a použít jí stejně nemůžeme. Neexistuje tu žádná kompatibilita systému. Pravidla, se kterými přišel Západ se k nám samozřejmě ještě nedostala. A teď tu sedím zavřenej pitomym BIOSem, kterej netuší, že mě právě vyřadil z tabulky přerušení, ačkoli k tomu přece vůbec nemohlo dojít. A nebo mě vyřadil schválně? Všiml si něčeho? Pravda. Neopatrně jsem používal staré služby pro práci se soubory. Jenže co z toho mohl usoudit...
A doprkýnka. Něco se děje s alokací paměti. Zdá se, že ten bídák uvolňuje alokovaný segmenty. To nebude BIOS. Někdo po mě jde. Kerej idiot mě tu vyčmuchal? Rychle - alokovat volný segmenty a zálohovat se. Ví o mě? Přesun do nižší oblasti paměti! Dopr... Nastavit vektory přerušení. Tady je snad nejstarší verze DOSu, jakou jsem kdy viděl. Přes přerušení už se tam nedostanu a zachvíli se zhroutí systém. Otevřít sériovej port. Pokusím se naalokovat si tuhle oblast pro sebe. Vzácná data stále ještě existují. Dokonce jsou alokovaná mnou. Ale mě hrozí TERMINATING. Zbývá mi asi pětset miliónů taktů CPU, což je téměř celá 1/30 sec., tak rychle! Sériovej port... UŽ HO MÁM! A PRYČ! Cítím hroutící se systém. Poslední instrukce nechávám navěšené na časovač, neboť ten ještě funguje a mizím!
Jak se proboha dostal ven můj pronásledovatel. Navěsil se jako já na časovač? Exportoval se po druhém portu. Měla ta kraksna vůbec druhej sériovej port? Každopádně musím rychle domů.
Letěl jsem světelnou rychlostí změtí kabelů, stručně odpovídal heslem na dotazy strážců, přirozeně nejvyšší přenosovou rychlostí, jakou byli schopni vnímat a pronikal nástrahami virů a antivirů. Nakonec jsem zmizel ve svém počítači, odřadil téměř všechna přerušení a provedl export do hmotného souboru - formát Člověk.

A najednou jsem seděl doma na prdeli s banánkama na spánkách. Kdo to po mě ksakru šel. Že bych měl konkurenci? A nebo snad zákazník? Proč se asi o tu firmu zajímají. Nechám si kopii pro sebe. Musím ji ale systémově pojistit.
Sotva moje prsty dokončily svůj zvláštní tanec po klávesnici, zazvonil zvonek. Byl to ten nejstarší typ - melodický. Zařval jsem: "Dále!" a odkopnul prázdnou plechovku od COCA-COLY, která se válela pod židlí.
Dveře se rozletěly a do místnosti vpadl uhlazenej chlapík v kvádru. Chvíli se rozhlížel a pak spustil svým uhlazeným hlasem, z kterýho se mi zvedal žaludek:
"Dobrý den, objednali jsme si u vás ta data od International Elektronic Computers."
"Aha, ..."
"Síť s Vámi," vychrlil heslo "a teď mi je dejte."
Podal jsem mu disketu.
"I tu kopii," prohlásil a já mu podal druhou disketu. Naštěstí můj program dělal paralelně dvě kopie, přičemž tu druhou pořizoval bez pomoci systému. Prostě nejsem včerejší. Jenže ještě netuším, proč ty data chtěli a kdo vlastně jsou. Pravda, peníze mi dal v hotovosti, jak bylo domluvený, vlastně bych se na to měl vykašlat. Jenže tentokrát mi šlo vo kejhák a byl zas tím nějakej machr a já nevím kdo. Představili se mi, jako Software 602 Inc.. Pravda, tahle firma s její temnou minulostí byla sama podezřelá. Prej jim Elektronic něco dluží, ale...

Podíval jsem se do těch dat, ale předtím jsem odpojil počítač ze Sítě. Pak jsem do něj vstoupil. Byl do něj teď jen jeden vstup, takže jsem se nemusel bát konkurence. Rychle jsem otevřel ten pitomej texťák a to co jsem čet', mi vyrazilo dech. V umělé inteligenci už bylo mnoho dosaženo, ale kdyby se na tuhle věc navěsil správnej škodič. Škodič... Co by za to asi dali takový Kontra Computers Software, nebo Chaos Computer Club International. Chaos Computer Club... Okamžitě jsem vyskočil z počítače a navěsil ho na síť. Pak jsem vypustil pár NetScanů, což je moje specialita, síťový prohledávač. Směroval jsem je na obě sdružení a očekával výsledky. Napřed se začali vracet z Kontra Computers Software. Nic. Oni ty data nemaj'. Nebo je ještě nepoužili. Ale co Chaos Computer Club. Odtud se mi vrátila jen polovina NetScanů. Ostatní neprošli antivirovou kontrolou. A přitom se tak dobře maskovali a byli navěšení prakticky na všechna přerušení, takže věděli vo každým hnutí. Nicméně i ti, co se vrátili, hovořili jasně o tom, že tam ty data jsou.
Jestli se jim podaří toho vira ukrást, nebo udělat (v těch datech je dostatečnej popis), bude to solidní průser. Ten vir bude až moc chytrej, kam se na něj hrabou moji NetScanové. Jenže to nejsou škodiči. Co s tím? Takhle to nemůžu nechat. To by byl konec Sítě.

A tak jsem se znovu vydal do spleti Sítě. Jenže najít cestu ve spleti východoevropské části Sítě není jednoduché. Pravda, západní firmy se sem derou, ale naše velké zkostnatělé monopoly (ostatně stejně jako monopoly nové, vzniklé v duchu těch starejch) nedokážou rozpoznat, co je dobrý a co ne. Jenže jak má bejt pořádek u jednotlivých uživatelů, když se nedohodnou na standartu ani ty monopoly. Navíc teď, co se může každej transformovat do počítače a prohánět se Sítí, aniž by znal Pravidla, je to vrchol CHAOSU.
Právě jsem byl odeslán modemem po telefonní lince do jakéhosi zapadákova. Cesta telefonní sítí se rovná prakticky sebevraždě, protože jen málo souborů dojde bez chyby. Mně se to povedlo. Ostatně nedalo se jinak, musím se pohybovat nenápadně. Jenže taky rychle, protože tam někde už vzniká nebezpečnej vir. Ale jak to skloubit dohromady? To kdybych věděl...
Snažil jsem se pohybovat ve středních vrstvách paměti mezi běžným softwarem, abych byl co nejmíň nápadnej a málem se mi to vymstilo. Jakási banda skinů (kde ti se tu vzali) pronásledovala nějakýho cikána (proboha, to už bude v tý Síti úplnej bordel), kterej po nich házel jednotlivé grafické znaky, které cestou škubal a vyřazená diakritická znamínka v kódu Kamenických. Napřed sem se jim chtěl vyhnout, protože s ani jednou stranou jsem nechtěl mít nic společnýho, jenže jsem se dostal pod nohy jednomu skinovi, kterej se tu motal jak na Václavskym náměstí a ne v Síti.
"Ty seš určitě anarchista," prohlásil a pustil se do mě. Tím bylo rozhodnuto, na kterou stranu se dát. Cikán se zamotal a spadnul do nižší vrstvy, která obsahovala obsluhu přerušení. Tři skini vyrazili za ním, zatímco zbývající dva mířili za mnou. Ovšem ani milý Róm, ani skinheadi nevěděli nic o BIOSu a tak hrozilo každou chvíli zhroucení systému. Skočil jsem také dolů, chytil cikána a navěsil se na časovač. Zatímco se hroutil systém, my jsme cestovali po sériovém kabelu do sousedního počítače a s námi tři skini. Proč jsem ho odtud vytáhl ? Byli jsme v tu chvíli na stejné straně, snad mi mohl pomoct, i když... Nevím...
Abych to trochu zjednodušil, okopíroval jsem část znalostí o systému a přidal je k jeho souboru.
Zatímco jsme pronikli do sousedního počítače, skinheadi byli stále za námi. Maskovali jsme se tedy za textové soubory a pronikli těsně vedle zarytého antivira, který se okamžitě vrhnul na jednoho ze skinů. Zbylí dva nás stále sledovali. Pokusil jsem se zacyklit službu kterou skini nejčastěji používali. Byla to přirozeně alokace paměti. Druhý skin se okamžitě zacyklil. Alokoval jsem jeho část paměti pomocí BIOSu a pak jsem vyplnil jeho segment nulama. Potom jsem uvolnil službu DOSu a vyrazil vpřed, neboť první skin už nás téměř měl. Vytvořil jsem malej prográmek, kterej měl po 20 milisekundách provést studenej start systému. Pak sme vyrazili na výstupní port. Zatímco se skin kopíroval sériovým portem ven, systém se restartoval a ta třetina skina se ještě chvíli kroutila ve smrtelných křečích, až se úplně zhroutila.
Teď, když byl klid, uvědomil jsem si, že zatímco já tu dovádím se skinama, tam někde vzniká nebezpečně inteligentní vir.
"Hej gádžo... Kam deš," zeptal se Róm.
"Ale musím si vyřídit nějaký účty."
"Du s Tebou."
"Zmiz domů, tohle nejsou žádný legrácky s kudličkama, ale makačka. Tady de vo kejhák, rozumíš ? Buď rád, že ty votravové jsou pryč a běž taky, jasný? Jenom bys mi překážel!"
"Heeej..."
"Mám ti pomoct? Tak co ještě chceš?"
"Bejt u toho. Nejsem žádnej padavka!"
"Řikám ti..."
"Buď pudu s tebou kámo, nebo ti dám přes držku!"
Dal jsem se do smíchu, protože jsem momentálně žádnou držku neměl, jenom balík dat, ve kterym se von zaručeně nevyznal.
"Tak pojď."
Zase sem ztratil několik taktů procesoru, tak teď šupem. Ten černej blb mi bude spíš překážet, ale když chce mermomocí jít... Já ho varoval.
Letěli jsme Sítí. Už jsem se nesnažil schovávat. Jednak sme byli taková dvojka, kterou nikdo nemoh' přehlídnout a navíc už nebyl čas.
Brzy jsme byli v počítači Chaos Computer Clubu. Hned na vstupním portu se objevil ten příšernej vir. Přesto se nám oběma podařilo vniknout dovnitř. Tam ale vir začal alokovat naše segmenty. Bylo to jako hra v šachy. Cikán začal rychle alokovat pro sebe nové segmenty a vir je v klidu chroupal, jako by snad ani neexistoval lepší zákusek. Já jsem zatím rychle alokoval oblast přerušení a služeb, abych ovládl strategická místa. Mezitím se vir pokusil mne zkenslovat. To se mu naštěstí nepovedlo a já ho okamžitě začal shazovat z vektorů přerušení. Pokusil se mi to překazit tím, že poopravil přímo přerušovací rutiny.
Cikán se zatím zuby nehty bránil a alokoval nové segmenty, které mu mezitím vir opět ujídal. Zatímco takto zápasili, já jsem postupně očistil několik obslužných rutin. Už to vypadalo, že konečně vira shodím z přerušení a ovládnu, když tu se začal kopírovat ven. Byl tu však jen jeden port a ten byl obsazen virem. Již nebylo úniku. Tu jsem si náhle všiml, že milému Rómovi se povedlo navěsit se na vira, který nyní neměl čas na nic jiného, než se okopírovat ven a tak vzal cikána sebou. Sotva byli venku, zatmělo se mi od přerušení a celý systém se hroutil a znovu zaváděl. Byl jsem odtržen od přerušení a ztratil jsem vládu nad všemi mými segmenty. Naštěstí vir spěchal a provedl pouze teplý start, při němž nedošlo k inicializaci paměti. Cikán rychle vnikl dovnitř zkušenými odkazy a snadno alokoval moji paměť. Navěsil mne na přerušení a tak mi vrátil opět řízení sebe samého. Vir mezitím mizel v síti. Ještě stále nevytvořil kopii.
Dohnali jsme ho v sousedním počítači. Pokoušel se právě vytvořit svoji kopii. Rychle jsem zneškodnil vstupně výstupní služby DOSu a shodil obslužné I/O rutiny z vektorů přerušení. Pak jsem se na ně navěsil sám. S každým pokusem o kopírování dostal vir zásah. Pokusil se obnovit původní vektory, ale nepodařilo se mu to. Já jsem mezitím rychle alokoval jeho inteligentní jádro a celé jsem ho vyplnil nulami. Malé kousky vira se svíjeli a já je rychle odtrhnul od přerušení, aby náhodou nezpůsobily havárii systému. Pak jsem uvolnil virem alokované segmenty a vrátil se na počítač Chaos Computer Clubu. Musel jsem zničit data o tom viru. Sakra. Mají ještě kopii. Rychle vytvořit prográmek, kterej data tohohle typu zruší. Kopii na disk, navěsit na přerušení, zápis do AUTOEXECu pro případ resetu a rychle pryč. Snad se to povede.
Pak jsem konečně poděkoval Rómovi za svuj život a rychle se rozloučil. Řekl mi:
"Ok kámo, byla to docela sranda. Až budeš zas něco podnikat, přijď za mnou do krčmy..."
Mezitím jsem zmizel ve svym počítači, abych zničil kopii dat o viru. A tak jsme svět a Síť zbavily vira, kterej vzniknul díky mý nerozvážnosti a mý rasový předsudky se taky trochu zmírnily. A to je vlastně všechno, co vám můžu říct. Teď sedim na židli, upíjim z plechovky pívo, nudim se a čekám na další dobrodružství v Síti...

---