Těm, kteří pochopili

Vstup do lesa.
Vstup tam sám,
do toho temného
nočního lesa.

 

Jdi po kraji rokle,
po skalách jdi,
neznaje cestu
a zkus se bát.

 

Okus mrazivou zimu
a klouzající led,
chlad jeskyní
a ticho samoty.

 

Projdi tím lesem,
jenž bude v tu chvíli
tvým jediným
opravdovým přítelem.

 

Pak opadá nátěr,
jímž tě obdařila civilizace.
Ten, který vytváří
masku bezpečí.

 

Ten lehký nátěr,
pocit lidství,
které tě prý
vždycky ochrání.

 

Možná nepotkáš skřítka.
Hned neuvidíš
tančit v lese
krásné víly.

 

Však pocítíš sounáležitost,
sepětí s lesem - s přírodou,
do níž člověk
kdysi patřil.

 

A najednou pochopíš.
Les, plný života,
bude tvým
opravdovým přítelem.

 

Tak vstup tam.
Vstup do lesa sám,
do toho temného
nočního lesa.

 

Jdi po kraji rokle,
po skalách jdi,
neznaje cestu
a zkus se bát.

 

Neoděn civilizací.
Bez elektrického světla,
bez rychosti kol.
Dýchej tu atmosféru.

 

Nepospíchej nikam.
Jen v klidu vdechuj.
Poznej tu vůni
jehličí a přírody.

 

Poslouchej les.
Šum větru poslouchej
a zpěv ptáků,
houkání sovy…

 

Miluj slunce.
V létě mu nastav tělo.
Koupej se radostně
ve sprše paprsků.

 

Tak vstup tam.
do říše snů,
do toho tajemného
nočního lesa.

 

Jdi po kraji rokle,
po skalách jdi,
neznaje cestu
a zkus se bát.

 

Pak něco najdeš.
A až to pochopíš,
rekneš s Krylem:
“Děkuji…”