Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOtrok noci
14. 07. 2002
15
6
4806
Autor
Notreal
Noc je dlouhá a sny mrtvé
Nyní moje duše neslyší tep srdce
Je po všem...
Nehledám světlo, chci krev
Vítr odnesl mé kladné myšlenky
Upadl jsem v zapomnění víry
Láska zradila mé srdce
Mrazivá noc zbavila mě života
Vidím černě - cítím rudě
Jsem sám, už nikdy nenaleznu lásku
Její moc protne srdce ze všech stran
Vykrvácí do země...
Ohromné kouzlo zbavilo mě smrti
Nikdy nezemřu - již nejsem dítě Krista
Stal jsem se otrokem noci.
6 názorů
Ještěrčí král
21. 05. 2009
cim nize pujdes tim temnejsi to bude ... doufam ze te to prijemne obklopi a nevydesi :]
Vidím černě - cítím rudě...zaujímavý zvrat....čo viac povedať....už by som sa opakovala:))
Většina z nás to rozchodila. ty co ne se stali potravou jako lidi, takže Noty, radim ti, rozchoˇˇd to. Mám hlad.
Insuficientia
15. 02. 2003
Ha, zkus se inspirovat jinde než u prokletých básníků. Trochu surrealismu do toho
Začátek verše je mi blízký.Asi jsi ho psal ve špatném stavu.Je v tom chlad,strach-chceš ho překonat.Hodně si po nocích přemýšlel,byl jsi sám.*
Notreal: "didi" - jako já - měla jsi pravu - to jako pravdu? Tak nevím jestli mám být ráda.... Jsem radši, když si na to každý přijde sám - a když se se mnou hádá. Nemám ráda to smíření - měla jsi pravdu... Ale jestli opravdu. Tak JSEM ráda.
A Damik - já bych byla taky zvědavá na tvé monology:-)))))
to si nepřej, vézt tu monology já, tak umřeš (nudou nebo smích - vyber si) ...:-)))
až mě z toho mrazí, ale prožít si občas takové pocity není k zahození a vzniká tím taková protiváha...zkrátka lepší než žít stále v ploché šedi, i když je to bolestné....asi moc kecám :-)
Proc? I ve smutku je prece laska... vzdyt kvuli ni jsi otrokem noci... nebo jsem to pochopila spatne?
Amanda - ne dobře - já jen, že to nebylo napsaný v dobré náladě, ale máš pravdu :)
Kraaasne vypsany pocit... cas je asi nejlepsi lek...
...zarazuji do romantiku
Navždy_Tvůj
16. 07. 2002
diderotko :) - po čase ...hmm :-) Těším se až to přijde :)
I když až si to zase přečtu tak si spíš připomenu ty pocity - ale snad ne:-)
Amanda - díky moc :-) ale zase tak romantické mi to nepřipadá :-)
Notreal - rozebírat to a vracet se k tomu - i po čase bolí:-) Teď napíši něco, co mi také někdy nejde - podívat se na tu báseň, že vznikla z bolesti, ale z minulosti - že ty jsi nyní šťastný člověk (nesmíš se k tomu nutit, jen to cítit:-) - že ta báseň, je něco, co jsi vytvořil, že tě posunula někam dál, i ta bolest byla jen kouskem poznání... že když dokážeš cítit bolest, zradu, dokážeš cítit i radost, štěstí, a nejde to - zlikvidovat své city:-) A ty to ani nechceš....
A usmívat se své básni? To, až pochopíš, jak jsi tehdy chtěl své city zaznamenat do slov - nevím, zdá se mi, že se to nedá?:-)
Moc rozumuji. Nechám toho....:-)
Hodně moc štěstíčka a těším se na tvé další básně:-)
Mnohem víc pokojů temnota ukrývá, kdo zůstane v předsíni, nechť je zván upírem. Ti, co mají vyšší cíl, služte Tmě věrně..jako já
*
Původně jsem chtěla napsat jen tip, ale Notreal - napadlo tě někdy přečíst si po čase básničky, které jsi psal z nešťastné lásky - já přiznám se - když si nyní ty své čtu se jim musím usmívat. (nemá to nic dělat s tím, že bych přestala nebo začala milovat, prostě mi jen ta bolest, z které vznikly přijde k smíchu)Ale to je jen můj pocit.....po čase.....:-)
Astalavista
14. 07. 2002
....jsme otroky svého svědomí a pocitu, že nás láska opustila...ale vše zase procitne a my budeme otroky lásky