ČSAD

Konečně přede mnou zastavila místy zrezivělá krabice se skly, které jsem svěřil svůj život a hlavně čas. O život jsem se ostatně ani obávat nemusel, neb řidič příliš těžkou nohu neměl a bylo na něm znát, že o jeho flegmatismu se vypráví jistě legendy. Nově nastupující byli již asi zvyklý na zdejší autobusy, neb nijak nekomentovali čas příjezdu. Většina stejně přišla pár minutek předtím než ten vrak u nás zastavil. Celkem mne překvapilo, že to bylo úmyslně, neb to znělo, jako když se zrovna porouchal. Naštěstí směr jízdy byl zrovna z kopce, a tak jsme nemuseli roztlačovat.

Cesta tedy pomalounku ubíhá a já sleduji závod našeho autobusu jedoucí z Kralup do Prahy a světelného paprsku letícího ze Souhvězdí Orionu k Zemi. Jsem velmi zvědav, kdo bude ve svém cíli dříve. Závod je v průběhu času stále nejasný, ale když jsem dorazil konečně do Prahy, zjistil jsem,že ČSAD prohráli a zdaleka ne těsně.