Cesta

   Je 7. říjen 1982, už z dálky bylo vidět, jak je nádraží zaplněné postavičkami dětí různého věku, s různými zavazadly, s rodiči i bez nich, které čekaly na svou první cestu.

   Konečně zazněl všem dětem dodnes neznámý pískot brzd stařičkého vlaku, který přesně s úderem třinácté hodiny přijížděl k nástupišti číslo 13.

   Ačkoli vlak nebyl příliš velký, každé dítko dostalo jedno prázdné kupé. Po pár minutách se vlak rozjel a já sledovala krajinu mihotající se za okny a kochala se pocitem obrovské volnosti a zodpovědnosti. Měla jsem všechny výhody, jaké cestující v tomto vlaku mohli mít. Byla jsem nadmíru spokojená avšak mým chováním jsem si nadělala pár nepřátel, kteří mi má privilegia záviděli. Nebrala jsem na to ohledy protože jsem přece byla něco víc než ostatní, ale s prvními problémy přišly pocity nové, mě dosud neznámé. Po pár hodinách, či dnech, možná měsících..nevím..se z poklidné cesty stala doslova horská dráha. Moje kupé se otřásalo a já po pár obzvlášť mohutných otřesech spadla na zem. Pokoušela jsem se vstát, ale znovu jsem těžce upadla. Nemám v povaze všechno jen tak vzdát, prosila jsem ostatní aby mi pomohli na nohy. Pomohli mi a rádi, ale opět na kolena s vzápětí na studenou podlahu. Nedbali mých slibů, že se změním a se skrytým posměchem si šli po svých. Po pár bolestivých pokusech vstát jsem byla již tak vyčerpaná, že jsem unaveně usnula s poraženým egem a zraněnou duší. Trvalo hodně dlouho, ale jednoho dne jsme ucítila na svém ramenu příjemně teplý dotyk. Otevřela jsem dosud hrůzou zavřené oči a viděla jsem paprsek slunce, který dopadá oknem dovnitř. To však nebylo to, co mě hřálo. Byla to dlaň člověka, který mi nabízel svou pomoc. Podíval jsem se lépe a nemohla jsem uvěřit svým očím. Byla to ta samá osoba nad kterou jsem se tak kdysi povyšovala. Proč právě on?…

   Po nějaké době klidu vlaku číslo 13 skončili koleje

a zřítil se z útesu.

   Je 8. říjen 1982 a k nástupišti číslo 13 přijíždí stařičký vláček, který odráží pohledy mnoha zvědavých očí patřící dětem, kteří se vydávají na svou první a zároveň poslední cestu životem.

Celý náš život je jako cesta vlakem. Každý ví že jednou skončí, jen přesně nedokáže odhadnout kdy…