HORŠÍ NEŽ SATAN

      “Některé příběhy nejsou odtud. Jsou odtamtud. Když mysl nemluví, objeví se, a ty je můžeš prožít ve svém nitru a vzít si co potřebuješ. A tak toto vyprávění je pouhým odrazem toho, co já ve svém nitru spatřil , a nejsem tak obratný vypravěč, abych vylíčil tu nevídanou syrovost člověčího bytí. Tedy buď pozorný a dopřej mým ústům sdělit ti, co viděl jsem svým vnitřním zrakem, jak  to cítil a jak jsem s tím naložil.”

     Syn napjatě poslouchal svého otce a raději se ani nepohnul, jen aby nerozptýlil jeho momentální zaujetí právě se objevivší silou ducha.

     “Viděl jsem se, jak procházím tržnicí mezi prostým lidem. Nepoznával jsem to místo, ale lidé, ti lidé mi byli velmi blízcí. Dokonce jsem některé z nich osobně znal a zdravil jsem je vroucně a přátelsky. Oni se mi však vyhýbali, zrakem na mne nepohlédli a odtahovali se ode mě. Pozřel jsem na sebe a vida, že žebrácký hadr kolem sebe omotaný mám, odporně zapáchám a kusy kůže do ruda hnilobou od masa mi odpadávají, zastavil jsem se uprostřed dvorany tržiště celý vyděšený. Dav okamžitě kol mě kruh veliký utvořil a nepřátelsky vyhlížel. Opět jsem rozpoznával dříve milé tváře a ptal se sám sebe, proč jsou teď takoví slepí a nepoznávají mne?

     Natáhl jsem ruce k nejbližší mně části davu a prosebným hlasem k nim hovořil. Nepoznávali mne stále.

     Otočil jsem se na druhou stranu a přívětivě k nim promlouval, kdo jsem, ať si vzpomenou. Nikdo nevzpomněl.

     Volal jsem tedy k nebesům žádost o pomoc, ale nebyl tam nikdo, kdo by pomohl téměř mrtvému žebrákovi. Zůstal jsem uprostřed toho nevědomého shluku najednou opuštěný. Přestože jsem již dokázal pojmenovat každého, kdo zde byl, stále jsem cítil jejich odcizenost ode mne, chlad, aroganci a opovržení. Chtěl jsem jim v tu chvíli mnoho zlého učinit, ale byl jsem zcela bezbranný v té situaci. Ti lidé, mí milovaní a blízcí, byli najednou tak cizí a nesnášenliví . Působilo na mne jejich zlo a bralo mi sílu se dál bránit tomu tlaku jejich prázdnoty.