Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRychlost...
24. 07. 2002
8
0
1972
Autor
Aknel
Proč ten název? Inu protože.....
Objevila jsem novou čajovnu, je dobré mít pár přátel, protože ti vám ukážou jejich oblíbená místa a ta se mohou stát i vašimi oblíbenými místy... Obzvláště, když jsou obrostlé květinami, uvnitř se při troše fantazie potkáte s draky, princeznami a někdy právě s těmi kamarády, které vám život přivádí do cesty, ať už si je přejete, nebo ať jste jejich ”náhodným” potkáváním mírně vyváděni z rovnováhy… Já si poslední dobou zakládám na tom, že mě málo co vyvede z míry, no a abych
byla vyzkoušena, poslala mi nějaká sudička dva dny po sobě do cesty dvě osůbky, jednu ženského, druhou opačného pohlaví. Ta dívka, žena, víla, jak chcete… mě velmi mile překvapila, když jsem na odchodu z oné miloučké čajovny tahala za rukáv svého přítele, který byl tímto dětským gestem přinucen podívat se na plakátek nakrátko ostřihané Rimpoče, u které jsem absolvovala kurz meditování. A tu se ozvalo MÉ jméno vykřiknuté těsně předtím než jsem překročila práh. Jak už to tak bývá, myšlenky jsou rychlejší než gesta a tak jsem možná nestihla dát příliš najevo svou radost nad letmým setkáním. Potěšil mě tón hlasu i radost v očích mé kamarádky, ale nevracela jsem se zpět, ani jsem s ní nesetrvala v delším kontaktu, prostě jsem čajovnu opustila a odešla s milým pocitem. Pak jsem si ještě koupila knihu v antikvariátku, četla si ji cestou domů, což mě naladilo k vlastní tvorbě a tak jsem vám ji tu včera předestřela, celkem jste ten malý pokus přijali bez námitek, a druhý den, co byste tak hádali, že se mi stalo? Jedu po schodech,po ránu ještě rozesněný výraz v tváři, a před východem se proti mně řítí uspěchaný mladík. Záblesk, v mozku to sešrotovalo, radost ze včerejšího setkání s mou známou zapracovala a já vykřikla JEHO jméno, ohlédl se, stihl zabrzdit svůj úprk a než stačil otevřít pusu s podotknutím, že spěchá, měl na ni vlepenou pusu. To byl fofr! Ani jeden jsme se nestačili divit, ale protože se známe velmi dobře a víme, že to byla pusa čistě kamarádská, oba jsme se rozesmátí vrhli do dalšího dne. Já už probuzená a on??? Večer mi pak přišla zprávička, že bylo příjemné mě po ránu potkat, takže myslím, že ten šok přežil vcelku dobře. A takhle rychle se nám někdy zrcadlí, jak vnímáme svět a jak svět vnímá nás. Chcete být taky tak mile překvapeni? Tak se víc dívejte okolo sebe a uvidíte, co se bude dít. Tímto vám přeju mnoho příjemných překvapení.
Printe: Díky za každé nové ráno? :c)
Teichmane: Jen nech být, člověk vydrží xkrát víc, než sám odhadne :c)
dJPes: Tentokrát bylo gesto rychlejší než myšlenka.. :c)
Co se mě týče, tak nejen po ránu... protože vydržím rozespalý celý den :-)))