Naopak

Budík ne a ne zazvonit takže jsem se večer probudil právě včas. Slastně vrníc nevyspáním jsem ho natáhl, zhasl světlo a začal se svlékat. Za chvíli musím být v práci, což jsem v průběhu dvou hodin pohodlně stihl. Hned ve vrátnici jsem měl konflikt s vrátným, který mne nechtěl pustit dovnitř ačkoliv jsem mu odmítl ukázat občanku. Ale protože jsem celý týden nebyl v práci a ředitel ji za mne dělal sám šel jsem raději zadem. Dírou v plotě tudy právě dva maníci stěhovali dovnitř nějaké pytle s cementem a pár rolí lepenky. Vzhledem k tomu, že se mi představili a měli v pořádku pokladní doklad trochu jsem jim pomohl. Podržel jsem jim kabáty. V práci se nic nezměnilo. Z kotelny právě odjížděl další náklaďák uhlí a topič si vázal kolem krku ministerskou šálu. Lehce jsem vyšlápl všech devět pater naší třípatrové budovy a sjel výtahem do přízemí. Nemohl jsem najít klíč od kanceláře a tak jsem dlouho musel čekat až mi někdo ukáže jinou cestu. Pracovní úkoly na celý týden dopředu se mi podařilo nacpal do koše na odpadky již za dvacettři vteřiny. Kolegové mi zatleskali a šli si ztěžovat k předsedovi odborového svazu. Předseda se rozplakal jako stařec nad hrobem, až se mu břicho třáslo protože jemu samému to trvalo více než dvě hodiny. Vrátný šel zas říct řediteli, že jsem opět nepřišel do práce a ředitel mi za to zvýšil plat. Měl jsem z toho nedobrý pocit, že je čas jít domů. Však bylo na čase, pomalu začalo svítat. Slunce na západě vystrkovalo růžky a já už byl úplně svěží. Celou cestu domů jsem nabíral další a další energii. Včera vynechaný tramvajový spoj nepřijel ani dneska o chvíli dříve a tak jsem musel jet taxíkem na druhou stranu. Naštěstí mne to nijak nezdrželo a domů jsem přišel pozdě. Sotva jsem se dostal do kuchyně. V polobdělém stavu jsem se oblékl a při zavazování tkaniček jsem usnul.