Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZamlouvání bolesti světa
25. 07. 2002
2
0
1801
Autor
Nosferatu
Ranní déšť mi z očí smyl tuš
přes kterou jsem neviděl
namaloval mi ji tam sám bůh
pravda,dokud ještě žil
Spatřil jsem svět,
svět,jež jsem vidět nechtěl.
Všechny ty růže a jejich rudý květ
Prosil jsem boha, aby tuš mi opět natřel.
Však on byl již dávno mrtev.
I zaplakal jsem, abych žil,
slzy rudé jako krev
mdlý zpátky jsem se vrátil
k hrobu svojí věčnosti
Backdoorman
27. 07. 2002
Jo josef Hm:to byl pěstoun jak by to moch bejt Josef když Marie byla panna?
Jo josef Hm:to byl pěstoun jak by to moch bejt Josef když Marie byla panna?
Jo pokoru cítit by jsme měli, ale proč to musí být vždy bůh.Proč pořád jen ta křestańská troska která nechala zabít vlastního syna.A ty keci že je vševědoucí a všemohoucí si taky nechte.Kdyby to tak bylo tak je bůh pěkná svině, protože jinak by nevyhnal adama z ráje a my by jsme byly v pohodě.A Nietzsche?Nemusím bejt on abyhc pochopil že je tuhej.stačí se kolem sebe podívat.Toť zatím vše...
Backdoorman
26. 07. 2002Backdoorman
25. 07. 2002
no já myslim, že pokud máš pocit, že Bůh je mrtev - což klidně mít můžeš - tak proč bys to tam nemoh napsat... ale jinak s první větou Backdoormana souhlasim, i když ta myšlenka se mi líbí moc... *
jak mám rozumět tomuhle Rodný příteli?
"Všechny ty růže a jejich rudý květ"
V Elysiu může projít leccos, ne už tak mimo něj. :-))