Síla vzdoru

 

Síla vzdoru

 

Den pozdravil se s nocí,

když na měsíc vyli vlci,

ve stínu padlých růží

se vrátili lovci duší.

 

Píšťalou mistra skláře

šetří se svatozáře

a loutnami za soumraku

somrují od somráků.

 

Ta ješitnost uražená

jak nedospělá žena

očistí si nejprve

kalné ruce od krve.

 

Tak připadá si krásně,

že se smíchy potrhá,

že si sama z dásně

vlastní zuby vytrhá.

 

Pěkně řádek po řádku,

vše je v naprostém pořádku,

na dlátem rytá slova

se culí černá vdova.

 

K obědu si do šálku

nalije zkaženou morálku,

cloumaje své svědomí

v noci blouzní, ve dne sní.

 

Bezhlavě spěchá až tam k trati,

kde svou duši navždy ztratí…

Pak už jen vítr zafoukal

a rozjetý vlak zahoukal.

---