Bláznova láska

Dej mi svou dlaň,

položím Ti na ni poupě růže…

Ne, nesvírej prsty,

nebo rozdrtíš mou duši.

V srdci se zatmí

a víc už nebude sadem.

Žádná růže v něm nevykvete.

Má měkké lístky

a růžovou barvu.

Vidíš jak se ve tvém teple

rozvíjí?

Máš její květ,

ale trny zůstaly u mě.

Hlaď ji něžně

ať mě nepobodáš.

Zavírám oči

a přeji si, ať zakoření

do tvé mysli.

Ať navždy podepíše

svými trny i tvoji kůži…

ať krvácíš jen do mě,

a já tě vyléčím.

Jsem snílek,

sním ve světě růží…

Směješ se

a říkáš, že jsem blázen…

Asi máš pravdu

a moje poupě

ve tvé dlani tiše hyne…

Jsem holt blázen,

a co bys čekal