Ne tak krásné...

ne tak krásné ... nebe krvácí proč nekřičíš když ticho spí mraky se větrem potácí v tvé němotě se utopí...

…jdu do lesa a nechám listy padat do mých vlasů
vítr proplétá mezi stromy podzimní šálu
jako jezdec cítím se na hřbětě pegasů
mé střevíce zahynou na tanečním bálu

…dívám dívce se do tváře procházejíc
bez rozmyslu daruji ji úsměv svůj
ne tak krásné mi zpět svůj navracejíc
za laskavost ji beze slov poděkuj

…zpívám si píseň…co jiní neznají
darovat ji d í v c e bez dotyků mých
ne tak krásné oči její hledají
krásnější těžko já hledal bych

básně bez křídel na cestu mi mávají
daroval jsem více než já jsem si vzal
ne tak krásná slova tě čekají
…pokud budeš nemilovat dál

usínám za sny kde ti zlí mě nechají
s bytostmi k nimž mé nebe patří
ne tak krásnou růži vyprodají
proč měsíc si své hvězdy šetří ?!

utíkám za někým kdo dává netušíc
a mysl je střežena patrně svou věží
ne tak krásné dny nás teď čekají
zda pravdou se zahalit
bez pavoučích mříží

ne tak krásné slzy bez bolesti
ne tak smutné dny bez nocí
ne tak krásné rty bez polibku….
V sobě za sebou po sobě jdoucích
….

---