smat červená bílá

*

chtěla bych bejt kočky

.

Nojo, ale kam ? :o)))))

tohle mi nedelej, mam tu tisic aviz a kdyz budu tvoje basne cist stokrat na ostatni nevybyde cas ;o)) po tretim cteni jeste nemam vsechno :o) ale vratim se!

monstrance v prdeli narvaná....hermite, ty jedeš :-)))) ***!

rekoňak použitý ako tvrdý reštart....zdá sa to že slová nesúvisia...ale zapadajú v podvedomí...nemusím ich mať každý deň...ale prečo nie...však?

to se mi líbí!*

Hermitku, ještě u žádné tvé básně jsem nebyl tak naprosto mimo. Plomiń:(

Tak já pořád nevím. Tu "vzdušnost" slok jsem jaksi rozdýchal, ale není to moc vyjanovské (monstrance v prdeli) nebo lyrikovské (rzipláč, rekoňak)? Mám z toho divný pocit. Eroticko-fyziologické metafory mi připadají příliš naturalistické, jednostrunné a jednoznačné (rzipláč slip). Těžko se mi to říká, ale v této básni se mi nelíbí. Dnes bez tipu.

Vyjan: díky za vyjádření. fakt, je ža ta básnička není sevřená tak, jak i mě se líbí. ale o tom to je, proto ta velká vzdušnost, je to o niterný roztrhanosti, o chůzi po kluzkých kládách ke stavidlu rybníka. a vyjanovskej a lyrykovsje vliv - jasně ovlivnujete mě, všichni, teda leckdo. .-) ostatně pochybuju, že se někomu může tahle básnička líbit, mě se taky vlastně nelíbí. nepsal jsem ji proto, aby se mi líbila, ale že jsem nějak musel. chtěl jsem jí něco vyjádřit. měnit na ní asi už nic nebudu.

... vy básnící se berete tak moc vážně... a dyž nevíte kundymakam, šaháte po berličce expresiv a deprexů... tedy pro mi prostředek blíž k začátku a totální konec... no jakože jo, no... ;-)

Cy: já se zas tak vážně neberu, neobhajuju se, ale něco říct musim, ne, nemůžu mlčet, jak sem zvyklej, mlčet tak furt, že jo ;-)

Jsem jednoduchá, prvoplánová sentimentální nána... Prostě jsem se v tom ztratila. Vnímám básničku jako tři samostatné útvary:

◄ bradavky až na kolena ► ◄ scházející monstrance ► ◄ nahá, co se opila koňaky ►

Jenže než se v jednom zabydlím, tak CVAK a jsem jinde. Mostů nevidim... Za tu první část, která je natolik dlouhá, že mne – ukecanou – dokázala oslovit «*». ░▒▓-_-▓▒░

to se mi prostě líbí*

fakt dobrý, asi taky začnu používat nůžky...

Hm. dobrý. *)

*

taky to tak de:))

"bradavky v lebce píchám bolest na nástěnku" Tohle je geniální, zbytek je zblytek...

AHED: vážím si tvý kritiky, věříš? víc než potlesku.

Věřím, poustevníku:-)

ta první a poslední sloka! * (pro mne by klidně mohly zůstat i oddělené), však to mezitím....krčím si tu pro sebe rameny a nevím co si mám myslet :)

totálně to jde mimo mě...sorry..

První sloka skvělá, potom mě to nějak rozčíslo.....:))

Viz AHED, ale tip za ty pícháky na nástěnce.

ale dalo mi to práci... :)) za to můj soukromý dík :)

nečtu tě a neklikám, nečtu tě a neklikám, nečtu tě a neklikám... až to opíšu stokrát, vrátím se...*

jo

Víš, jak si představuju, jak tohle vzniklo? Na začátku byla dobrá, ale "obyčejná" lyrika, kterou jsi potom vzal a tuhně něco uříznul, támhle pozměnit, všechno zbytečné pryč, všechny významy přechýlit. Asi jsem mimo, ale je zábava pak odhalovat (možné) duševní pochody skryté za zdánlivým zmatečkem. Tip.

gd: díváš se na to dobře. abych to upřesnil: na začátku byly tři různý lyri básničky (a ještě něco) a z nich potom vzniklo tohle. zbytek snědly kočky.

chachá... TO je poezie... kočky pojídající zbytky veršů... ocasy líně se mrskající při pohlcování epitet... štěrchání parkou do metafory štkavé v agónii.

... jistotné koleníky? bane... královny přec nemají nohy, pane!* už mlčochuju a mizoušim, zakletý pásníku... holduj svým kočkám, holduj...

wow!