Zrcadlení

Venku prší. V odrazech světel aut se zrcadlí všechny nenaplněné touhy . Je dobré vědět , že existují nenaplněné touhy a je krásné , když se všechny nenaplněné touhy zrcadlí v odrazech světel aut. Těch, v nichž sedíme my . Dychtiví, neukojení a odevzdaní. A přeci neporažení. Krásní, uslzení, neuhlazení. My. Osamocení, které už nenapadají žádné armády rozumných myšlenek, neboť jenom jsme. Prostě jsme. A naše touhy, ať už naplněny či nenaplněny, se samovolně zrcadlí na mokrém asfaltu. Bez týrá- ní, bez nucení. Jsou, jako jsme i my, za oněch nádherných usmolených dnů, kdy venku prší.

---