Poslední zvonění

Stává se to každý rok. Jednoho dne, obvykle na konci května, vystoupíte na jakékoliv stanici metra a vyrazíte libovolným směrem. Vždycky je potkáte!
Oblečeni ještě nezvykleji než obyčejně, čím netradičněji, tím lépe, chřestí tamburínami a nastavují klobouky s desítkami drobnými, darovaných mincí, vesele volajíce: "Přispějte nám na maturitu!!" Osmnáctiletí, chystající se složit zkoušku dospělosti.

Vloni jsem se nejhoršímu návalu vyhnula, bojujíce v posteli s chřipkou, letos jsem ale jednoho dne ráno vystoupila z metra a byla jsem omráčena asi desítkou razítek, ve směs zobrazujících drobnou zvěřenu a objevil se i nápis DOPORUČENĚ. Pokoušela jsem se setřít si ovci ze spánku, když vtom mi před nosem zachrastil klobouk s penězi. Bývám po ránu rozespalá a tak jsem s povděkem sáhla do jeho útrob a nabrala několik drobných, ale maturant mě zarazil se slovy: "Ne! My chceme přispět!"
Odvětila jsem "Tak přispějte..." a pokračovala v cestě do školy.

Byla jsem pevně rozhodnutá nedát jim ani halíř, ale nechtěli mě nechat projít, tak jsem pustila padesátník. Zdálo se jim to asi málo a tak mě postříkali pěnou na holení značky Diplomat. Než jsem došla ke školní budově, pobavilo mě několik vtipných převleků - kůň o třech nohách, skupinka vězňů, o kterých
jsem si až do poslední chvíle myslela, že jsou praví a jeden student převlečený za profesorský sbor.

Ve dveřích našeho gymnázia stojí maturant s rekvizitou ve které poznávám paruku naší chemikářky a nemilosrdně razítkuje každého, ať už se finančně projevil, či nikoliv. Nehodlám rozšiřovat svou sbírku inkoustových ovcí a tak se s několika spolužáky posadím na zábradlí a kriticky komentuji nohy
jednoho ochlupenějšího maturanta, převlečenou za děvu lehčí kategorie.

Nahoře zatím vesele ubíhá hodina biologie. Profesor se několik pokusil povzbudit náš ochablý zájem o výuku a dostavení se do třídy. Hodil po nás nejprve zlým okem, později hrubým slovem a nakonec několika vycpanými exponáty lišky stříbrné. Nakonec se vzdal.

Do školní budovy jsme se dostavili okolo desáté. Ve třídě sedělo několik chlapců a děvčat s pěnou ve vlasech, mokrým oděvem a cejchem smrti - červenými, černými a modrými ovečkami, vyraženými na kůži.

Ono odpoledne jsem se v centru setkala ještě s několika skupinkami, ale nejvíc mě pobavil silně zarostlý a zapáchající muž ve středních letech, v dost zašlém oděvu a zbytky nudlové polévky v plnovousu. Natáhl ruku s černými nehty a zaskuhral: "Slečno, přidejte mi na maturitu..." Dala jsem mu dvacet korun. Neměl razítko s ovečkou...