ukolébavka V

Havraní vlny když bičují pobřeží,

do noci zazáří jen světlo na věži;

chladné jak ledu dech, nad dýku ostřejší -

- kdopak se ukrývá pod temným přístřeším?

Deset obřích schodů vede tě nahoru,

každý jak tesaný z černého mramoru,

po nich se vyšplháš, na vrchol dostaneš,

počítej na prstech, ať si je nespleteš.

První schod pavouci hedvábím ovili,

na druhém založen je hřbitov pro víly,

ze třetího slyšíš vlkodlačí vytí,

na čtvrtém u rakve bílé svíce svítí,

pátý schod hostí utonulých bál,

jestli ještě nespíš, musíš jít dál.

Šestý schod obývá prokletý černý mnich,

na sedmém zašitá ústa všech prolhaných,

k osmému schodu se slétají havrani,

devátý z masa je, žilami protkaný,

na desátem dveře, pod nimi svit,

jestli ještě nespíš, musíš tam jít.

V komnatě plápolá samoty král,

byl bys líp udělal, kdybys už spal.