Oci tygra

  Zacal novy skolni rok a do tridy vesel nejaky cizi kluk. Byl pohledny, slusne oblecen, na rozdil od ostatnich kluku ve tride. Slusne pozdravil a sedl si do lavice na konci tridy. Ve tride byly lavice jenom pro jednoho cloveka, takze nikdo nesedel ve dvojici. Temer vsechny divky na nem mohly nechat oci. Kluci ho odsoudili. Jmenoval se Tom.

  Jako kazdy skolni rok se zacali kluci predvadet. Tom se vsak k nim nepridal a o prestavkach, kdy kluci delali ruzne lotroviny si delal ukoly, nebo se ucil. Ostatnim klukum se to nelibilo a tak k nemu jeden prisel a prastil ho dlani pres zada. Malem mu vyrazil dech. Tom se vsak klidne otocil a zeptal se ho, proc to udelal. Dusil v sobe zurivost, to mu slo dobre. Sotva vsak vyslovil otazku vrazil mu jeho spoluzak pravy hak. Tom preletel pres lavici. Vstal a uder spoluzakovi vratil s dvojnasobnou silou. V tom vsak prisel do tridy profesor, privolany jednim z kluku. Profesor stacil zahlednout jeho zasah a ptal se ho proc to udelal. Tom profesorovi odpovedel, ze on si nezacal, ze to zacal ten druhy, jehoz jmeno mu nebylo znamo. Ostatni kluci ve tride jeho tvrdeni popreli a profesorovi rekli, ze to udelal ten cizi kluk bez jakekoliv priciny. Od te doby se s nikym nebavil. Ani s holkama ani s klukama, ale problemum se tim nevyhl. Nedokazal jen tak sedet, kdyz kluci zavreli jednu z jeho spoluzacek do skrinky, ktera byla na konci tridy. Vstal a zamknutou skrinku otvrel. Divka se na nej vdecne podivala. To ho ale uz klici stihli obstoupit a zacali ho hromadne mlatit. Kopali do neho, davali mu pesti, ale on stal a ani se nepohnul. Sem tam se mu otocila hlava, kdyz dostal do celisti zleva nebo zprava pesti. Stal tam jako nejaky sloup. Nastesti zazvonilo a vsichni utikali do lavic, nebot meli mit profesora, ktery chodil do tridy se zvonenim, coz vedeli jiz z minulych let. Jenom Tom sel pomalu, a byl rad, ze se vubec pohybuje. Byl v polovine cesty, kdyz se ve dverich objevil profesor. Vsichni se postavili a profesor si hned vsiml noveho a hlavne nepripraveneho studenta. Profesor jej za to nechal po skole.

Uplynul tyden noveho skolniho roku a Tom si uvedomil, ze to tady bude mit hodne tezke. Nikdo, se s nim nebavil a on ani o to nestal, ale po prvnim tydnu vsichni ve tride zpozorovali v jeho chovani zmenu. Jiz se o prestavkach neucil, ale kazdou prestavku sel na chodbu. Jeho pohled byl upreny na schodiste. Jako by nekoho cekal, ale jeho pohled byl kruty. Primy a ostry! Pozoroval kazdeho cloveka, ktery sel po schodisti. Spoluzaci mu stale delali naschvaly. On se vsak nezlomil. Jeho pohled byl kruty a primy, malokdo se mu podival primo do oci. Dokonce i profesori se jeho ohledu vyhybali. Tom dusil v sobe vsechen vstek, vsechnu nenavist vuci svym spoluzakum. Ale jednou to muselo vyjit ven.

Kdyz se vratil jednou ze zachodu, uvidel na sve lavici potrhane knihy, vytrhane stranky ze sesitu, polamane prupisky. Podival se pres celou tridu a jeho pohled byl plny nenavisti. Kdyz tu k nemu prisel jeden spoluzak a zezadu mu ustedril uder pesti. Tom se prohnul, ale zaroven otocil. Uvidel tvar spoluzaka. Mel takovy vztek. Bylo to jako pist, ktery vsechen vztek zadrzoval, ale ted uz byl vztek silnejsi a pist povolil. V okamziku se jeho dlan sevrela v pest a Tom uhodil. Vsichni strnuli. Jeho ruka zasehla skrinku, ktera se sesypala jako krabicka z karet. Tomas vedel, ze kdyby tedka uhodil, vykoledoval by si vyhazov ze skoly a to nemohl dovolit. Ale ten vztek musel dostat ze sebe ven a tak uder obratil na skrinku. Nasledujici hodinu meli reditele. Ten, kdyz vesel do tridy, temer okamzite si vsimnul rozbite skrinky a ptal se, kdo to byl. Tom se priznal sam. Dostal dvojku z chovani na pololeti. Rok plynul a on stale trpelive snasel naschvaly svych spoluzaku. 

  Kazdou prestavku vsak chodil na chodbu a pozoroval kazdeho, kdo po nem stoupal nahoru. Nikdo nevedel, proc to dela. Ucitele si o nem udelali svuj obraz toho nejvetsiho grazla na skole, prestoze on se vzdycky zastal slabsiho, a nikomu ve tride nedovolil, aby si nekdo vyskakoval na nekoho jineho, jenom sebe sama nebranil. Nechal se mlatit. Nikdy mu vsak neukapla ani slza. Klukum to bylo divne, protoze vedeli co je to dostat takovy narez. Tomas to vsak snasel uplne v pohode. Alespon se tak choval na venek. Uvnitr dusil bolest a nenavist. Az jednou se to stalo.

  Jako kazdou prestavku pozoroval schodiste, kdyz vsak na nem uvidel stoupat tri kluky, otocil se a utikal do tridy. Jak mile prosli kolem tridy vysel zpet na chodbu. Videl jak kluci zaklepali na ucitelsky kabinet a ptali se na profesora Danka. Ale profesorka, ktera s nim zdilela kabinet, jim rekla, ze prave odesel do reditelovy kancelare. Tom se otocil, nebot reditelova kancelar byla na druhem konci chodby. V tom uvidel, jak se profesor vraci. Jeho pohled byl vazny a ten, kdo se mu odvazil podivat do oci, jako by zahledl jiskry.

  Rozbehl se smerem k profesorovi. Bezel tak rychle, jako by mu slo o zivot. Kdyz k nemu dobehl, byli v urovni schodiste. Tom se v behu otocila uvidel, jak jeden ze kluku u kabinetu drzi neco leskleho v ruce. Tom se v okamziku octnul u profesora a zduchnul ho ze schodiste. Sam se zastavil a otocil se. Zady se opiral o zabradli. Najednou se prohnul a prepadl pres zabradli. Drzel se jednou rukou dolni casti zabradli a jeho pohled byl upreny na profesora. Byl v poradku. Tom si oddechnul. Kolem nich se okamzite udelal hloucek lidi a nekdo pomohl Tomasovi dostat se zpet na horu. Tomasuv prvni pohled patril dverim profesorova kabinetu. Nikdo tam nebyl. V tom omdlel. Kdyz se probudil, byl v nemocnici. Byl u nej doktor. Kdyz se chtel posadit, ucitil palcivou bolest Podival se na sve rameno a uvidel obvaz. Doktor mu rekl, aby lezel klidne, ze byl postrelen. Tomas se na nej podival a zeptal se ho, kdo vi, ze byl postrelen. Ten mu rekl, ze si neni jist, ale asi nikdo. Tom jej poprosil, aby to nikomu nerikal. Doktor se na nej udivene podival, ale kdyz videl Tomasuv vazny pohled, slibil, ze si to necha pro sebe.

  Za dva dny byl Tomas jiz zpet ve skole a pohledy vsech jeho spoluzaku byly vrazedne. Jenom jedna spoluzacka se na nej usmala, kdyz sel kolem jeji lavice. Tomas ji usmev oplatil, ale v hlave mu stale vrtalo, co se stalo, ze se na nej nekdo ze tridy usmiva. O prestavce se mel dostavit do reditelny a tam mu bylo oznameno, ze jestli bude mit jeste nejaky prusvih v tomto pololeti dostane dvujku z chovani stejene jako v prvnim pololeti. Tomas se dival rediteli primo do oci. Byl to pohled jasny a primy, bez ostychu a studu, jak ocekaval reditel. Za umyslne zhozeni ucitele ze schodu dostal pouze reditelskou dutku, pod podminkou, ze se profeserovi Dankovi omluvi. Tomas souhlasil a okamzite se vydal do profesorova kabinetu. Nasel ho tam a omluvil se mu. Profesor se na nej ze zacatku dival prisnym pohledem! Kdyz se mu vsak Tomas omluvil, jeho pohled se zmenil v normalni a jeho hlas mel jiz normalni ton.

  Kdyz se vratil do tridy videl onu spoluzacku, ktera se na nej opet usmivala. Kdyz sel ulickou ke sve lavici prastil ho jeden z kluku do ramene a Tomasovi se v ocich obevily poprve za cely skolni rok slzy. Ale sel dal. Dosel k lavici a sedl si. Vsichni se na nej divali jako na vraha. Jenom on sam vedel proc to udelal. Na konci vyucovani za nim prisla jiz zminovana spoluzacka, ktera se na nej pri prichodu do tridy usmala. Zeptala se ho, jestli si s nim muze promluvit a on svolil. Vedel, ze by musel, i kdyby odmitl, nebot se domnival, ze vi, co zpusobilo zmenu jejiho chovani. Odesli kousek od skoly a Simona, jak se jeho spoluzacka jmenovala, se na nej rozrusene podivala. Nemusela mu nic rikat, vedel na co se jej chce zeptat. Presto tomu nechtel uverit. Podivala se mu do oci a poprve si vsimla, ze ma modre oci. Nadechla se a rekla mu: “Vim, proc jsi to udelal. Kdo vlastne jsi?” On se jejimu pohledu snazil uhnout a snazil se najit odpoved na jeji otazku. Vedel, ze ji nemuze rict pravdu, tezko by mu uverila. Musel si neco vymyslet. Premyslel. A potom odvetil: “Jsem Tomas Dan, narozeny 1978.” Dobre vedel, ze na tohle se neptala, ale nejak musel ziskat cas. Jeho mozek pracoval na plne obratky. Kdo vlastne jsem? Co ji mam rict? Simona se na nej usmala a odpovedela: “Na to jsem se Te neptala, a Ty to dobre vis!” “Jsem obycejny clovek, co se diva kolem sebe!” “Bud mi reknes pravdu, nebo reknu vsechno co vim, rediteli skoly!” vedela, ze nema na vyber. Dobre vedela, ze taji pravdu pred vsemi i pred profesory. Podival se ji do oci a zkrousene jeho pohled upadal. Musel ji neco rict. “Kluci ze tridy te mlati, ze by to nikdo normalni nesnesl a ty tam stojis a ani jednou jsi nevykrikl bolesti, ani jednou jsi rane neuhnul! Neperes se s nima, zastavas se slabsich, nedelas problemy, jako ostatni! Kdo jsi?” “Jsem proste nekdo, kdo nesnese podled, kdyz nekomu ublizuji! Proste nemam potrebu delat problemy, jako ostatni!” “Neodpovedel jsi mi!” “Nemuzu Ti odpovedet. Jeste ne, jeste je brzy!” Podival se ji do oci, ale tentokrat neuhnul. “To neni fer!” vykrikla Simona. Tomas se rozhledl a kdyz zjistil, ze si toho nikdo nevsiml, poprosil ji, aby mluvila tiseji. Omluvila se mu. Jejich pohledy se setkaly a ona pochopila, ze at na nej naleha jak chce, nerekne ji to. Ze si radeji neco vymysli, nez aby ji rekl pravdu. Uz se ho neptala. Zacali se spolu bavit a on ji doprovodil domu. Potom sel svou cestou.

  Dalsi den ve skole se uz zase choval jako vzdy. Kazdou prestavku stal u schodiste. Vratil se ke svemu zvyku, jenom jedno bylo jine. Kdyz se vracel do lavice, Simona mu venovala usmev. Vedel, ze pokud se to byrzy nevyresi, tak po nem bude chtit vysvetleni. Videl ji to na ocich. Vedel, ze see o to pokusi jeste jednou a tentokrat nesmi zavahat. Musi byt pohotovy! Musi je chytit. Dny plynuly a on nenapadne sledoval schdiste. Nekdy sesel do druheho patra, aby mel cas, kdyby se objevili.

  Byl krasny kvetnovy den a Tomas sel do skoly. Sel po chodniku a dival se primo na budovu skoly. Byla asi pul kilometru daleko. Rozhledl se po okoli. Zahledl Simonu, ale vice se ji nevenoval. Jeho pohled se vratil ke skole. Simona ho take zahledla a zavolala na nej, on vsak jeji volani neslysel. Jeho tuseni mu rikalo, ze jestli sebou nehne, bude jeho prace zmarena. Rozbehl se a volajici Simonu nechal za sebou. Simone se do oci vloudila slzicka.

  Pribehl do sveho patra. Ve skole temer nikdo nebyl. Zaposlouchal se. Vyrusily ho az hlasy, ktere k nemu dolehaly ze spodniho schodiste. Poznal je. Rozhledl se. Nikoho nevidel. Bezel na konec chodby a nalehave zaklepal na dvere kabinetu profesora Danka. Profesor mu otercel a on se ho zeptal, jestli muze jit dal. Vesel jeste drive, nez mu to profesor dovolil. Rychle za sebou dvere opet zavrel. Profeosr Danko se jej chtel na neco zeptala, ale Tom behom toho vytahl zbran a rekl profesorovi, aby se choval, jako by byl v kabinete sam. Profesor dostal z Tomase strach a zeptal se ho, co to vsechno ma znamenat. Tom mu chle odpovedet, ale stihl rict jen to, ze ta zbran neni na nej, ale pro jeho ochranu, kdyz v tom nekdo zaklepal na dvere. Tomas se rychle schoval do rohu mistnosti a pokynul profesorovi, aby otevrel. Profesr chtel neco nemitnout, ale nakonec to udelal. Ve dverich se objevili tri chlapci. Zatlacili profesora do kabinetu, pricemz jeden kontroloval jestli je na chodbe nekdo nevidel. Zavreli za sebou dvere a zjistili, ze jsou v kabinete s profesorem sami. Alespon si to mysleli. Jeden z nim vytahl zbran a namiril ji na profeosra. Chtel neco rict, ale v tom se v rohu mistonosti objevil Tom a vystrelil. Kluk, ktery puvodem miril na profesora se nyni drzel levou ruku ze ktere mu na zem tekla krev. Profesor ustoupil do dalsiho rohu kabinetu a tri chlapci se udivene koukali do rohu, kde stal Tom. Jeden se svijel bolesti, ale druzi dva se rychle vzpamatovali. Museli svou praci za kazdou cenu dokoncit. Jeden z nich vytahl nuz a hodil jej smerem na profesora Danka. Tom vyskocil a jeste ve vzduchu paldy dva vystrely. Dopadl.

  Nez se profesor vzpamatoval, otevrely se dvere a v nich stali dva ozbrojeni policiste, ktere zavolala Simona. Vsichni tri byli v okamziku v mistnosti. Profesor byl v poradku. Na zemi lezeli 4 muzi. Simona se rozbehla k Tomovi, ale na to, aby zavolala zachranku bylo pozde.

  Ve zprave jen stalo: Tomass Danko, narozen 24.8.1978, agent FBI, zemrel pri vykonu sluzby 22.5.2002.