Humin

Humin, nevýrazná osobnost žijící na planetě Zemi. Jeho přátelé ho nazývají Čápem, ne proto že by tak vypadal, ale asi proto že svým chováním ho tak trochu připomíná. Říká se, že děti nosí čáp, ale v tomto případě je toto říkadlo nepodstatné. Je to zvláštní osobnost. Je velice diferencovaná. Jako by uměl ovládat své citové projevy, někdy je příjemný, někdy nesnesitelný. Všichni si myslí, že ho znají, ale nikdo ho nemůže pochopit, protože i on má své tajemství. Jeho představa o životě je jiná než u ostatních. Vyrůstal sice se svými soukmenovci, ale záhy se začal vnořovat dále do svého vědomí, rozebíral si otázky, které nikoho tak mladého nezajímali. Zajímal se o matematiku, fyziku, chemii, přírodní vědy, astrologii, a v nejposlednější řadě o psychologii a filozofii. Všichni to o něm věděli, ale nikdo si toho nevšímal. V mladistvém věku dospívání se mu dostala do ruky knížka věhlasného sci-fi autora podle něj z nejkrásnějších literárních děl té doby. Začal se jí zabývat, začal číst jednu knihu za knihou, protože obory o které se potajmu zabýval se zde uplatňovaly v celé své nepřeberné škále. Brzy se začal odlišovat od ostatních, byl ovlivněn fikcí z jeho přečtených knih a několikrát tím i narazil. Pak začal své nové pohledy na svět skrývat, chtěl být někým, kdo je znám, ale přesto chtěl zůstat v anonymitě, což bylo pro tak nevýraznou osobnost žijící na planetě Zemi velmi těžké. Pro sebe rychle přestával být nevýraznou osobností, začal sebe více vnímat, šťoural se ve svých pocitech rozebíral svůj život, upravoval své vědomí, začal sci-fi literaturu brát jako skutečnost, která nás v budoucnosti čeká. Věděl, že jsou to jen smyšlené romány, ale jeho představivost dovedla skloubit přítomnost s těmito smyšlenými příběhy a začal ji brát jako svůj výklad života na Zemi. A jeho představivost neznala žádné meze. Planeta Země, plně osídlená a přecpaná lidmi, kteří se k ní chovali bezohledně. Existovali sice i lidé, kteří chtěli zavést fungující ekologii a rozvinout tak sama sebe. Pomoci zpustošené Zemi, aby lidstvo sžilo se svou planetou. Nedostatek energie na konci dvacátého století, přimělo lidi, aby postavily stroje které stále více narušovali ekologickou rovnováhu planety. Auta, elektrárny, teplárny, celý průmysl ukusoval stále více ze zdravé přírodní rovnováhy. Země již nemohla unést tolik ran, a bránila se v podobě pohrom, povodní a katastrof. Avšak na planetě přibývalo obyvatelstva, které chtělo stále více energie. Na konci dvacátého století se vědeckotechnický pokrok doslova rozletěl (počítače, kosmické lety, atomová energie) ale stále to bylo velice málo. Věda produkovala nové vynálezy, které rychle zastarávali, ale co bylo potřeba, to nedokázala poskytnout. Byly to především nové zdroje energie. To mohly poskytnou jen meziplanetární lety a těžba surovin na jiných planetách, než byla již vyčerpaná planeta Země. Těžba na asteroidech nedaleko Marsu by vyřešila všechny problémy, ale jak se tam dostat. Kosmické lety byly tak nákladné, a chyběl potřebný zdroj energie, protože spalovací raketové pohony nemohli stačit, ve vakuu byli příliš neúčinné a spotřebovali příliš mnoho paliva. A právě palivo byla surovina vyčerpatelná. Ale byl tu Humin a jeho nová představivost, jeho bezmezná fantazie a jeho filozofické otázky, které ho přivedly na tuto stopu. Pět let strávil studiem nového zdroje energie a nového pohonného systému. Jedno záviselo na druhém. Čím více energie by jeho nový energetický zdroj dovedl vyrobit tím výkonnější mohl mít pohonnou jednotku. Pracoval nad tím dlouho, ale nakonec doufal že se mu to podařilo. Jediná známá reakce, která mohla vyprodukovat nejvíce energie byla reakce hmoty a antihmoty. To věděl, ale jak tuto energii vyvolat z hmoty, a jak vůbec vyvolat antihmotu, vždyť to byla jen teorie. Věděl, že štěpením atomového jádra Plutonia neutronem se uvolňuje určité množství energie, převážně tepelné. Ale jak tuto tepelnou energii převést na elektrický proud, aniž by potřeboval velmi prostorné přístroje. A jak ji převést bez jakýchkoliv ztrát. Potřeboval všechnu energii z hmoty a celou ji převézt na elektrický proud, který potřeboval jeho nový pohonný systém. Plutonium bylo posledním neumělým prvkem v periodické soustavě prvků. Uran a Plutonium podobné prvky s podobnými vlastnostmi, ale čím větší protonové číslo tím účinnější převod energie. Potřeboval vyrobit prvek který by byl jako třetí do souboru radioaktivních prvků. Nakonec se mu to podařilo. Dostal prvek nevídaných reakcí, který byl stabilní a při jeho reakci vznikalo dostatečné množství antiprotonů. Byl to 115 prvek tabulky prvků a nazval ho Eleriem. Sestrojil reaktor, ve kterém procházelo malinké množství Eleria 115. Při mohutném stlačení tohoto prvku se rozbíjela jádra Eleria a reakcí hmoty a antihmoty se přeměňovala na mohutné množství plazmy, který se už jednoduše převáděla na elektrickou energii. Jeho nový energetický reaktor byl hotov. Jeho kapacita několikrát přesahovala i největší atomové elektrárny ve Francii. Sestrojit už nový propulzní systém byla hračka. Magnetogravitický pohon, jak ho později nazval, převáděl el. energii na magnetickou pomocí magnetických cívek. Čím větší byl přívod energie, tím větší to vyvolalo magnetickou reakci, a při určité velikosti se magnetická energie začala přeměňovat na gravitační energii. Měl obrovské množství el. energie, a tak i jeho magnetické generátory, vyráběli ohromné množství magnetické energie, která napodobovala gravitační energii. Tyto magnetické generátory, ne větší jako jeho hlava, namontoval do gravitonových usměrňovačů, které dovedli tuto obrovskou magnetickou-gravitační energii zaostřit na jeden jediný bod do jakékoliv vzdálenosti. Tento usměrňovač pak nazval gravitonovým emplyfikátorem. Měl nový energetický zdroj, měl nový emlyfikátor, a tak začal vyplňovat jeho dávný sen z dětství - ze svých knížek o letech do vesmíru. Postavil kosmickou loď vybavenou svými novými přístroji za peníze, které dostal z patentů svých méně kvalitních vynálezů. Loď vypadala jako uříznutý hrot zploštělé tužky. Měla dva energetické zdroje, jeden hlavní a jeden nouzový. Tři emplyfikátory pro pohyb v gravitaci a v atmosféře. Jeden měl pro vertikální pohyb - zrušení gravitace, druhý pro horizontální pohyb a třetí pro pohyb do stran. Všechny byly namontovány v pohyblivých lůžkách, takže při výpadku jednoho ho mohl druhý rychle nahradit. Při pohybu mimo gravitaci počítal s tím, že dva budou zaměřeni na cíl a jeden bude odpuzovat loď od kosmických těles, nebo naopak. Jeho práce netrvala moc dlouho. Pracoval chytře, loď sestavil z dílů, které si nechal vyrobit v různých dílnách a firmách po celém světě, aby nikdo nemohl poznat o co vlastně jde. Svůj hangár situoval do neobydlené oblasti v horách, někde ve střední Evropě, nedaleko svého odpočinkového sídla, které častokrát v roce navštěvoval. Hangár byl dokonale skryt. Byl pod zemí, jen otvírací vrata byla nad povrchem, ale i ty byla neobvykle dobře zamaskována skálou a vegetací. Nikdo nikdy nemohl na toto místo přijít, bylo dokonale ukryto před zrakem zvědavých lidí v nezajímavém koutku nehostinné krajiny. Nerušeně pracoval jeden a půl roku na budování své pýchy. Největší potíže mu dělaly palubní a řídicí přístroje a nejvíce pak palubní počítač. Všechny standardní pozemské přístroje byly přecitlivělé na vysokou magnetickou energii, a v tomto prostředí byly velice nestabilní. Musel tedy všechny patřičně magneticky odstínit, což nebylo zrovna lehké. Pracoval z velkou chutí, a nepřestával ani když se mu něco nevydařilo. Jeho první let naplánoval na noc 22. 6. 1999. Nikdy nebyl tak napjat jako tentokrát. Ujišťoval se jen pohledem na vykonanou práci, na nový objev, který může lidstvo poslat ke hvězdám. Je temná až neprostupná noc, nikde ani živáčka, je příliš dusno aby někdo byl ještě vzhůru, schylovalo se k letnímu dešti, který ochladí celé okolí a pohltí všechny šumy, které se mohou vyskytnou. Je úterý 22. 6. 1999 22.00 hodin. Hangár je osvětlen lehce nazelenalým světlem indikující brzké otevření střešní horizontální brány. Všechny přístroje v hangáru jsou vypnuty, i obrazovka hlavního počítače je dnes pohaslá a dioda indikující jeho činnost dnes již dlouho nesvítila. Všechno je řízeno z černého kovového předmětu, který leží uprostřed hangáru. Není na něm nic zvláštního, jen z něj vychází tichounký bzučivý zvuk, jinak nic není na první pohled vidět. Dokonce ani na druhý, ale uvnitř je vše jiné. Měkce obložené stěny, strop a podlaha, na kterých je uprostřed nevelké místnosti upevněno křeslo, ve kterém se zřejmě pohodlně boří již známá osobnost, kterou nikdo nezná. Její ruce a mysl jsou ponořeny do ovládacího pultu naproti křeslu. V pultu mžourají tři docela velké obrazovky. Na některých se nic nehýbá, ale na jedné je vidět čilý ruch alfanumerických znaků, které tancují po celé obrazovce, jako by napodobovaly pohyb rukou na vestavěné klávesnici v pultu. Syntetizér palubního počítače se rozechvěl a začal linout příjemnou a uklidňující hudbu, která měla příjemný vliv na emoční vnímání připravovaného startu. Hudba ztratila na hlasitosti, a ozývá se hlas počítače: " ""Inicializace stavu. Reaktor je v činnosti, jeho výkon je" minimální, dobíjení záložních zdrojů je na 75% a stále stoupá. Stav paliva je maximální. Nic zvláštního jsem neobjevil. Propulzní jednotka probíhá autodiagnostickým testem. Jednotka je v pořádku a je ve vyčkávacím stavu. Frekvence magnetických vln je ve standardním rozmezí. Dvojka je v pořádku a je ve vyčkávacím stavu. Frekvence magnetických vln je ve standardním rozmezí. Trojka je v pořádku a je v aktivním stavu. Frekvence magnetických vln je minimální. Uvádím do vyčkávacího stavu a frekvenci vln stabilizuji na standart. Propulzní jednotka prošla testem bez závad. Nic zvláštního jsem neobjevil. Vnější plášť je vzduchotěsně uzavřen. Zapínám vnitřní klimatizaci. Podpůrné životní systémy v provozu. Stav lodi je perfektní. Externí senzory nehlásí živou bytost v okolí dvou kilometrů. Viditelnost je snížená. Ideální podmínky pro start. Vypínám externí napájení laboratoře z lodního zdroje. Záložní zdroje jsou maximálně nabyté. "Možnost startu do pěti minut.""" " ""Zapni radarové rušiče, stabilizuj teplotu v kabině na 22.5 0 C.""" Jeho ruce stále cosi vyklepávají do klávesnice. Obrazovky stále mžourají a chrlí nespočet informací. Některé jsou ohlašovány syntetizérem palubního počítače. Ty všechny zvuky, klepání do klávesnice, hlas počítače, a dobře sladěné tóny perfektní hudby z reproduktorů v místnosti, stimulují emoční vnímání osobnosti, která toto všechno stvořila, aby splnila svůj sen. Nastal ten kýžený okamžik startu. Ruce se znovu proběhly po klávesnici. Zelené světlo v hangáru pohaslo, stropní konstrukce se pomalu začala odsunovat. Bylo ještě vidět hvězdy, ikdyž mraky přicházeli velmi rychle. Bzučení lodi se zesílilo, ale přesto to byl jen nepostřehnutelný hluk. Větší rámus dělali žáby v blízkém rybníčku, ovšem ty najednou utichly. Zřejmě zaznamenaly nový zdroj gravitační energie a jejich orientace je zmátla. Podvozek lodi se začal zasouvat, ale loď stála pořád na stejném místě jako by tam podvozek byl. Na spodku pod lodí se utvářel namodralý stín. To byla zpětná vazba elektrostaticky nabytého podvozku. Efekt který se nedal odstranit. Když je magnetická energie příliš velká, tak že vyvolává gravitační efekt, tak se začíná tvořit elektrostatická energie okolo emlyfikátorů. " ""Počítači proveď autodiagnostický test třetího stupně.""" " ""Autodiagnostický test proběhl normálně, všechny systémy funkční," "loď připravena na prezentační let.""" " ""Přišel ten kýžený čas, vyvrcholení mého snažení, nejkrásnější" "pocit mé existence.""" Počítač zřejmě zpracoval vyťukané informace do klávesnice, protože loď se začala pohybovat. Byl to báječný pocit. Uvnitř nebylo nic cítit, ale pohyb sledoval na obrazovkách. Loď se pohnula směrem, kde ještě před chvílí byl strop, nyní zde bylo jen vidět pár posledních hvězd, které ještě nebyli přikryty mraky. Loď se zastavila asi padesát metrů nad povrchem. Začala se otáčet, nejdříve doleva, pak doprava, pak se otočila na záda, pak zase na břicho. Vše z neuvěřitelnou lehkostí, jakoby ve vodě, nebo v beztížném stavu. Pohyby byly stále komplikovanější, šikmo na záda, šikmo špičkou dolů, obraty kolem své osy, některé až dosti rychle, až by se zdálo, že se zatočí hlava, ale uvnitř nebylo žádnou změnu cítit. Pak se loď přestala otáčet a zůstala přesně tak jak před otáčením. Pod ní se uzavřel strop hangáru, a v hangáru se rozsvítilo modré světlo. Obrazovka hlavního počítače blikla a na ní se objevil obraz lodě pozorované ze šikma někde ze země. Na jiných obrazovkách začaly běhat různé informace, které byli příliš rychlé na to, aby se dali přečíst. Směrová anténa na povrchu se zaměřila na objekt padesát metrů nad ním. Loď byla stále nehybná a najednou vystřelila neskutečnou rychlostí. Rychle měnila směr, otáčela se a nabírala výšku. Vše velmi rychle, ale stejně to bylo pod hranicí zvuku. Přesně podle plánu, protože nechtěl vyvolat zpětnou vazbu při překonávání rychlosti zvuku, nebyl si zcela jistý, zda je jeho loď bezhlučná jak se zdá být. Vystoupil z atmosféry a zastavil se na oběžné dráze okolo zářivě modré planety Země. Vyťukal pár příkazů. " ""Všechny propulzní systémy v pořádku, emplyfikátor jedna, dva a" tri jsou v nulovém režimu. Vyrovnávám tepelné změny pod povrchem pláště lodě. Navázáno spojení z laboratoří. Všechno je v pořádku a "běží podle plánu."" příjemně hlásil počítač. Tyto zprávy vždy potěší," když je vše podle plánu. Nechal své ruce projet po klávesnici a pečlivě sledoval obrazovku. Na ní se objevil nápis, a hlas počítače se rozezněl. " ""Byl spuštěn program alfa. Za dvě minuty dojde k aktivaci" emplyfikátorů jedna a dva a loď překročí rychlost 299¦793 km za hodinu. Ke zrychlení dojde pravděpodobně okamžitě. Propočtená rychlost pohybu je 500 000 km za hodinu po dobu 1 minuty. Směr letu je planeta Mars. Propočtená vzdálenost kterou uletíme za 1 minutu při rychlosti 500 000 km za hodinu je přibližně 8 333 km od tohoto bodu. Zajišťuji všechny volné předměty na palubě lodi. Synchronizuji časové spojení s laboratoří pro případ posunu času. Přeji úspěšné překonání rychlosti "světla.""" " ""Díky, ty plechová nádhero, uvidíme co dokážeš."" s těmito slovy" se připoutal ochrannými popruhy, do teďka je nepotřeboval. Uvolnil se nadechl a koukal na obrazovku, kde se odpočítával čas. Bylo zde také vidět nabíjení emplyfikátorů a jejich kalibrace a následné zaměření na gravitační střed planety Mars. Pocit napětí těsně před startem, vystřídal pocit nevolnosti po startu. Nic jiného nepostřehl, žádná jiná změna nebyla vidět ani na obrazovce. Příjemná hudba byla stále příjemná, pohled na obrazovku s výhledem na vesmírnou prázdnotu byl stejný jako ta prázdnota, pořád stejné postavení hvězd, pořád příjemné prostředí na palubě lodi, ne jako tam venku. Stejné pohodlí v opěradle svého křesla do kterého byl připoután, jen ta chvilková nevolnost, která se již vytratila. Rychle nechal projet své ruce po ovládacím pultu a pak chvíli ťukal cosi do klávesnice. Počítačům nezměněný docela příjemný ale syntetický hlas hlásil "přesně to co se začalo objevovat na obrazovce:"" Vzdálenost od výchozího" bodu je přibližně 16 666 km. Ovšem doba letu byla nulová. Všechny "systémy plně funkční. Čas na palubě je shodný s časem v laboratoři.""" " ""To snad není pravda. Já jsem potvrdil hypotézu o hyperskoku." Ovšem jak jsme mohli letět nulovým časem, když jsem zadal, že emplyfikátory budou fungovat minutu. No ovšem, vždyť já zapomínám. Já jsem sice zadal, že minutu chci letět, ale způsob ovládání emplyfikátorů je takový, že se prostě nabijí dostatkem energie, kterou počítač vypočítal z doby letu a předpokládané rychlosti. Energie se sice v emplyfikátorech spotřebovala, ale my jsme se jen přesunuli z místa na místo, proto ten nulový čas. Čas se totiž při rychlosti světla úplně zastaví. Nelze však letět rychleji jak rychlost světla, tak proto jsme uletěli dvakrát tak velkou vzdálenost, nebo vlastně jsme se přesunuli z jednoho místa, kde jsme přestali existovat, a objevili jsme se na jiném místě, podle energie a směru. Přesun však můj žaludek asi nesnáší, chtělo by to ještě trochu dopilovat, pak to snad nebude dělat tak velké potíže. Mysl se zřejmě nedá ošálit a tak se to projevilo na mém žaludku. Ovšem teď mně napadá, se svou lodí a s tímto hyperskokem se mohu dostat kam budu chtít, stačí jen propočítat spotřebovanou energii a udat směr a zjistit zda něco nestojí v bodě, kam se přemístím, pokud ovšem budu mít dostatek energie. Nic už lidstvu nemůže zabránit začít kolonizovat sluneční systém a pak i dál do jiných planetárních systémů a osídlit pak celou známou část vesmíru. Objevovat nové světy nové formy života, jestli nějaké jsou, "prostě další dobrodružství.""" Loď se obrátila a udělala zpětný skok přesně na místo odkaď vyletěla. " ""Budiž se tento skok nazývá hyperskokem tak jak ho předpověděli" spisovatelé vědeckofantastické literatury. Zapsal jsem se do vesmírné historie a stávám se nesmrtelným, protože můj čin bude trvat tak dlouho, dokud bude trvat paměť lidstva. Vynalezl jsem něco, co může lidstvo povznést nade všecky meze, může se pak rozšiřovat dále do vesmíru, ovšem musím zabránit tomu, aby se tahle věcička dostala do nesprávných rukou. Už mám plán, jak to udělat a mít na tom prospěch "jak já, tak i celé lidstvo, a zaručeně toho nezneužije."

---