Adrien

Návrat domů, domov již neexistuje. Kabina mé vesmírné lodi byla vyhřátá palubní klimatizací. Všude kolem byl nekonečný vesmír, vysoká teplota na slunci a velice nízká ve stínu. Nikde nebylo vzduchu jen na mé vesmírné lodi. Vracím se z daleké cesty domů. Jak dlouho jsem již nebyl na své rodné krásné, nádherné planetě? Vzpomínky jsou nádherné, jaká bude skutečnost, určitě ta nejkrásnější jakou si pamatuji. Během mé pátrací mise jsem objevil mnoho, mnoho jsem zažil, mnoho jsem viděl, ale nikde jsem neviděl nic krásnějšího než je Země, můj domov. Nikdo nemůže vědět jak se mi stýská. Nebude však dlouho trvat a budu doma. Doma, jak krásný pocit mi probíhá myslí, když si vzpomenu na Zemi. Přátelé, příbuzní příroda, domovský dok a překrásné ženské pokolení. Už teď se mě rozbušilo srdce, když pomyslím na krásný hlas operátorky při navádění na trasu k planetě Zemi. Pak se objeví její obličej na obrazovce a po ohlášení všech formalit vždy zbude trochu času prohodit pár lichotivých slovíček, a potom se nechat unášet jejím pravidelným navigováním, to aby loď nezkřížila dráhu jiné a naopak. Asi budu mít nejvyšší prioritu při příletu a při dokování, protože jsem splnil misi a přivážím drahocenný materiál, který byl tak dlouho sháněn. Jak dlouho to bylo, dvacet let. Palubní počítač hlásí pět let a necelé tři měsíce od posledního kontaktu s pozemským signálem. To jak jsem zapnul hyperprostorové motory a nasměroval na planetu Aurora, kde jsem byl asi měsíc, zatím mi naložili potřebné vybavení a v doku přestavěli a zmodernizovali celou loď. Celou ji zautomatizovali, proto letím sám. Přidali mi ještě nové roboty, to je však velice utajované, protože o zkonstruování prvního robota se nikdo nedozvěděl a těch dvacet, kteří jsou na palubě jsou prvním projektem použití robotů přímo v praxi. Pochopitelně mě museli dlouho přesvědčovat, že jsou roboti velice nutní při této misi, a já jsem jim nevěřil ani když jsem robota viděl. Ale nakonec mě přesvědčili a já se pak vydal vzhůru ke hvězdám, vstříc nekonečnému hledání tak vzácného minerálu jako je Tritonium, možná ani neexistuje, možná ho nikdy nenajdu, možná že ho najdu. A skutečně jsem ho našel. Ovšem cesta k němu byla dlouhá a cesta zpátky byla ještě delší, ale jsem těsně před sluneční soustavou a vracím se i s plným nákladním prostorem přecpaným Tritoniem a navíc jsem našel i malé ložisko Adria. Celý nákladní prostor váží více jak miliardu tun, ale ve vesmíru to neváží vůbec nic. Moje loď je dost velká a je nejmodernější jakou kdy lidstvo vytvořilo, ikdyž si myslím, že za těch pět let už mají jistě nové modernější a lepší lodě něž jakou mám já. Tritonium sice dělalo menší problémy při uskladňování se svojí vysokou radioaktivitou, ale nakonec jsem ho izoloval, proto jsem také zdráv a před konečnou sekvencí letu přímo k Zemi. V tom všem mi pomáhali vysoce výkonní roboti, se kterými jsem se takříkajíc sžil. Dokonce jsem je i pojmenoval. Oni jsou skutečně velice učenliví, a na jejich společnost se dá zvyknout a brát je jako rovnocenné, jak mi říkali na základně. Do určité meze se dá říci, že mají i city, ale myslím si, že to je jen jejich učenlivý program, ale já tomu nerozumím. Vím jen že by tuto misi nezvládlo ani stotisíc lidí bez pomoci jediného robota, tak prospěšní byli při této misi. Teď jsem je však všechny poslal do jejich kojí, kde leží a dá se říci že spí, ale ve skutečnosti jsou vypnutí a jejich těla jsou napojena na externí zdroj energie a pak tam jsou nějaké další dráty, které vedou k hlavnímu počítači. Jednou jsem se tam byl podívat, ale není to nic zábavného. Oni leží a jsou připojeni na dráty a nic se neděje, alespoň není nic vidět. Několikrát jsem si to nechával od Marka vysvětlit, ale on povídal něco o robotice a já tomu nerozumím, nakonec mi to všechno přirovnal jako ke spánku lidí, a já to taky tak beru. Vícekrát jsem se Marka ani jiného robota neptal, bral jsem to prostě že spí. Jo, Marek to je můj nejoblíbenější robot s nejvyšší hodností, zřejmě slouží jako velitel všech robotů. Na základně mi to vysvětlovali, ale já jsem je neposlouchal, až mi to Marek řekl sám, pak jsem tomu věřil. A skutečně v jeho rukou je rozdělování práce ekonomičtější a rychlejší. Každý robot je osobnostně na něco specializovaný, ale v popřípadě se specializovanou činnost dovede bleskově naučit od jiného robota, takže se nikdy nestane, že když specializovaný robot má nějakou poruchu, tak tu práci nikdo neudělá. Ale poruchu robota jsem za těch pět let zažil dvakrát a vždycky toho poškozeného robota nahradil okamžitě jiný robot. Zdá se že jsou univerzální, ale pak se zdá že jsou individuálně specializovaní, protože Marek pečlivě vybírá, který robot má co udělat. Ale teď by mě tu překáželi, ne že by neuměli řídit loď, ale co bych pak dělal já, a navíc oni budou ti co celý náklad musí vyložit ne já, takže ať odpočívají a nabírají energii, budou ji potřebovat. Podle instrukcí mám letět bez zastávek přímo k Zemi, takže jsem se ani nestavoval na Auroře a letím nejvyšší možnou hyperrychlostí co mi motory dovolují. Už chci být doma. Začínám zpomalovat. Z hyper 6 přecházím na impuls, a hypermotory vypínám. Na obrazovce se objevila sluneční soustava v celé své kráse. Z hyperprostoru jsem se vynořil právě akorát v čas, ještě chvilku a byl bych v Plutu. To jen tak říkám, na palubní počítač je spoleh. A Pluto je ještě několik tisíc kilometrů daleko. Začínám vysílat kontaktní signál na chráněné frekvenci. Za chvíli by se mi měl někdo ozvat. Míjím Pluto, průlet okolo si vychutnávám jako při prvních cvičných letech s touto lodí a nechávám se unášet pohledem na něho tak z blízka. Jediné co mě zaráží je, že ještě nedostávám žádný zpětný signál. Vysílám proto signál na všech frekvencích a čekám. Jistě jsem už v dosahu pozemských senzorů, oni o mě musí vědět dříve než já. Moje senzory by nedosáhly ani na dráhu Marsu kdyby byly zapnuté, ale pozemské jsou výkonnější a i z Marsu by mě měli zachytit, ikdyž ho nyní zastiňuje slunce. Snad je něco v nepořádku s mou anténou. Projel jsem diagnostický program a anténa je v pořádku a vysílá standardní frekvenční kód. Zapínám senzory na největší dosah. V dosahu jsou planety Saturn, Neptun, Pluto a jejich měsíce, ale v dosahu není žádná ze spojovacích signálních stanic na oběžných drahách, co se mohlo stát nejde mi to na rozum. Je to velice divné. Zkouším znovu volat, bezúspěšně. Zapínám detekci umělých kovových slitin v dosahu senzorů. Nic, jakoby se všechny vesmírné stanice, spojovací komunikační body, vesmírné lodě vypařili. V dosahu senzorů nic a v dosahu komunikace, žádný signál. Vypnul jsem motory a zastavil. Něco není v pořádku a proto jsem vyhlásil nouzový stav, tím jsem aktivoval roboty kteří spali, protože se otevřeli dveře a vešel Marek a ještě další tři roboti, Daniel - to je vrchní navigátor a má na starosti všechny komunikační a navigační systémy lodě je až úžasné jak dovede řídit tuto loď, René, technik, má na starosti strojovnu a on zase dovede z motorů vytřískat až nemožnou rychlost a z energetických fúzních reaktoru až moc energie, a pak ještě Lem, také technik, ale na starosti má veškerou obranu lodi včetně aktivních atomových blásterů, to na ochranu před kosmickými tělesy od asteroidů až po letící komety, ale jeho dosavadní práce byla ve zvednutí šítů při průletu meteorickým rojem a při izolování nákladu, jinak všechnu práci udělal Daniel, protože se dokázal všem nebezpečným předmětům bravurně vyhnout. Marek se hned ptal: "Co se děje, pane? Proč ten nouzový stav lodi" "Něco s nákladem nebo je loď poškozena, pane?" ptal se Lem. Všichni okamžitě zasedli do svých křesel za ovládací panely a jejich ruce se proháněli po klávesnicích a testovali všechny systémy lodě, a to tak rychle, že to bylo až neskutečné. Marek ke mě přistoupil. "My jsme v pořádku, ale s matičkou zemí je něco, neozývá se, a všechny technické stanice a komunikační uzly jsou pryč, senzory nic nehlásí a komunikace také nic nevím si rady. Je to moc podezřelé. Pusťte se hned do analýzy situace." Marek zasedl vedle k ovládacímu pultu ptal se ostatních, "Jak na tom jsme?" První odpověděl René: "Loď je ve špičkovém stavu, všechny systémy funkční." Lem byl druhý: "Aktivuji zbraňové systémy a ochranné štíty. Náklad je v pořádku. Výsadkové moduly jsou v pohotovosti." A co ty Danieli: "Nevím nedovedu si to vysvětlit, podle počítače a senzorů tu nic nesouhlasí, jako bychom nebyli vůbec ve sluneční soustavě. Kdybych nevěděl jak sluneční soustava vypadá, řekl bych že jme úplně někde jinde." Zvedl hlavu od monitoru a čekal jak se rozhodnu já, nebo Marek. Marek byl rychlejší, otočil se na mně: Nedokážu si to vysvětlit, pane, ale doporučuji vyhlásit stav ohrožení." Souhlasím, vyhlašuji stav nejvyššího ohrožení, podle protokolu alfa 325 planetární obrany." Světlo v místnosti pohaslo, a z reproduktorů se začal ozývat palubní počítač: "Celá posádka se okamžitě dostaví na svá místa, podle protokolu alfa 325 planetární obrany je vyhlášen stav nejvyššího ohrožení. Největší opatrnost." Daneel přerušil hlas palubního počítače: Pane všichni jsou na svých místech přesně podle obranného protokolu. Mám aktivovat nouzový program?" "Ne, ještě ne, zatím nic nevíme, potřebujeme vědět víc, ale buď v pohotovosti." "Danieli aktivuj dálkovou detekci nestandardního vyzařování jakýchkoliv energií v dosahu senzorů." řekl Marek. Daniel okamžitě odpověděl: "Senzory nic nehlásí, doporučuji se přiblížit k Zemi." "Dobře, všichni ať jsou v pohotovosti a hlásí jakoukoliv nestandardní situaci." řekl jsem já. Loď se začala sunou pomalu ale jistě prostorem který byl velice znám a přitom byl tak jiný. Všechny lidské výtvory, satelity, vesmírné stanice, těžební, výzkumné stanice, kolonie a lodě byly pryč. "Pane doporučuji letět směrem na Měsíc, zrovna teď je na naší straně od Země, takže nás může popřípadě chránit před detekcí, ovšem pak my nemůžeme detekovat nic na Zemi. Při těsné blízkosti za Měsícem vykouknem a uvidíme co se se Zemí stalo." "Dobře" Loď se přiblížila na dosah senzorů k Měsíci. "Pane, je to hrozné, ale na Měsíci nejsou známky života. Všechny struktury jsou rozbořené neznámým druhem energie, senzory nedovedou rozeznat o jaký druh jde." hlásil Daniel. "Jak dlouho již Danieli?" "Přibližně dva roky, pane." "Vyletíme ze stínu Měsíce." Modrá planeta se začala objevovat na obrazovkách, senzory však hlásili to stejné jako s Měsícem. "A co Mars? Leťme k němu" Když byl Mars těsně na dosah senzorů, Daniel hlásil detekci velkého množství rozbitých lodí. "Tak pánové, zde zřejmě byl poslední odpor, ale byl marný podle trosek, nevidím žádnou jinou trosku, než pozemské lodě." Přiletěli k jedné z nich. "Pane vidíte ten proražený bok, jako by se roztekl. Značí to o ohromné energii, který narazila do lodi. " "Vidím to Danieli, jaká to byla loď." "Počítač tuto loď nezná, je poslední konstrukce, je stará asi tři roky, a většina ostatních je asi stejně tak dlouho stará. Některé jsou starší a stejné třídy jako naše, ale naše je mnohem dokonalejší, to soudím podle trosek, ovšem moc z nich nezbylo. Většina lodí je dělaná ve spěchu a některé jsou nedodělané, chybí jim třeba vrchní plášťování nebo znaky, a identifikační čísla, některým dokonce chybí hypermotory. Právě dostávám zprávy o Marsu, ten vypadá úplně stejně jako ostatní kolonie v systému včetně Země." "Pryč od tohoto vrakoviště, směr Aurora." Už nikdy to nebude jako ve vzpomínkách, nikdy ten příjemný hlas, nikdy ta nádherná příroda, města lidi, přátelé. Jediné co vím je, že zde proběhla velice nevyvážená válka, na jedné straně technologie lidí, na druhé straně. Kdo ví, ale lidé to nemohli být, nikdo by takových strašných jatek nebyl schopen. Jak to dopadne na Auroře, stejně? Jaké to bylo zklamání, zrovna když se vracím z tak dlouhé a úspěšné cesty. Co se mohlo stát, kdo? Přilétěli jsme k Auroře, zde to bylo podobné, ikdyž ne tak brutální. Bylo zde více rozbitých trosek lodí, a stáří trosek bylo necelé dva roky, takže byli mladší. Některé měli ještě v činnosti energetické zdroje, protože senzory detekovaly radioaktivní záření. Dokonce jsme našli i nezničený komunikační bod. Přilétli jsme k němu a začali se na něj napojovat. Měli jsme štěstí komunikační bod obsahoval paměťový modul, takže jsme mohli získat informace. Jediné co jsme z něj však dostali bylo velké množství nesmyslných čísel a písmen nelogicky promíchaných. Doufali jsme, že je to zakódované, ale ani roboti ani palubní počítač si s tím nevěděl rady. Jestli to bylo zakódované tak neznámým kódem. Byli jsem bezradní. Dva dny jsem studovali trosky a paměťový modul, nic nás nenapadlo. Až mě napadlo jedno. Když chci zachovat co nejvíce informací v malém paměťovém modulu tak je zhustím. Dříve se to tak dělalo. Okamžitě se na tom začalo dělat. Devadesát procent se rozluštit nedalo, ale těsně u konce se nám začala objevovat tato zpráva: Na souřadnicích 327, 985, 456, pátý stupeň 3456 sektor je další zpráva, doufám že padne do správných rukou. Zachovejte maximální opatrnost. Je válka. ... Dál se to také nedalo rozluštit, ovšem jestli to dávalo dál smysl. Nařídil jsem nabrat dané souřadnice. Byl to neobydlený systém. Zde jsem našli další paměťový modul, tentokrát zde byl také neznámý přístroj, který měl neznámý druh energie zabudovaný v sobě. Techničtí roboti hned analyzovali o co jde. Byl to transmisový přístroj na volání chráněných frekvencí, nebyl nastaven na určitou frekvenci, ale byl v něm program, který bylo potřeba rozluštit. Ten záhadný zdroj energie ovšem roboti neznali a jejich technologická znalost jim moc nepomohla. Toto byl neznámý druh energetického zdroje, založený na interfázi neutroniových energií. "Pane ten neznámý program se nám podařilo rozluštit," obrátil se na mě Daniel. "Obsahuje výběrové menu, pro deset variant a každé z nich má přiřazenou jinou část zprávy, která se pravděpodobně odvysílá v jiné frekvenci než jsme schopni zachytit. V menu jsou čísla lodí a mezi nimi je i naše." "Hoď mi to na obrazovku uvidíme co se stane" Bylo to jednoduché, po výběru čísla označení naší lodě to chtělo i sekvenční kódování naší mise a tajné heslo, které jsem věděl pouze já a Marek. Pak se spustil program a vyslal krátkou zprávu. Byla dokonale maskovaná, protože naše přístroje ji zaznamenali jako energii slunečních erupcí, nebo něco podobného. Nařídil jsem proto zvednout štíty a připravit se na nejhorší. Ovšem co se mohlo stát horšího. Země byla zničena, i Aurora. Už nikdy neuvidím své přátelé, a ani jiného člověka. Možná že se někdo zachránil, o tom svědčí tento transmisní přístroj, ale mohla to být i past. Přibližně za hodinu jsme zpozorovali aktivitu v nedalekém shromaždišti asteroidů. "Pane je to neznámá loď a má to namířeno přímo k nám. Mám je zavolat?" "Zavolej je standardním pozemským kódem a přidej k němu kód Aurory Danieli. Ostatní na svá místa." "Pane odpovídají." "Na obrazovku." Po tomto příkazu mi tělem projelo známě mražení, to jak jsem byl vzrušen událostmi. Pak mi tato příchozí přichystala milé překvapení co mi vyrazilo dech." "Vítejte Zx 150 DX SCOUT, jsme velice rádi, že Vás můžeme uvítat." Na obrazovce se objevil obraz mladého muže. Jeho tvář jsem neznal." Jsem kapitánem lodi Remius, kterou můžete zaznamenat na svých senzorech. Už jistě víte v jaké situaci je celé lidstvo, proto ta šaškárna se správou, ale nemůžeme si být jinak jistí, že příchozí loď není past. Naše situace je vážná, ale věříme že z vaším nákladem to zvládneme. Jaký je stav vaší mise, a stav lodi, kapitáne?" "Zadejte frekvenční kód pozemského protokolu pro naši misi, jinak na vás budeme střílet." odpověděl jsem. Pak si snad budu jistý tím, že toto jsou vyslanci posledních zbytků lidské rasy, kteří se snaží dobít své planety nazpět. Kód přišel bleskově a byl správný proto jsem odpověděl na poslední dotaz. "Mise je splněna, navíc přivážíme minerál zvaný Adrium." "Skvělé už kvůli tomu Tritaniu, jehož záření vás skvěle maskuje, ovšem Adrium neznám, no naši vědci si sním jistě poradí, ale dost slov, máme málo času, za nedlouho se zde objeví lodě nepřátel, proto musíme zmizet dříve. Posílám údaje a souřadnice letu, prosím následujte mně hyper 4." "Let trval asi dva dny, při kterém jsem byly seznámeni z tak zoufalou situací lidstva. Po odletu mojí lodi na misi, byly ještě vyslány tři další mise, na opačné konce galaxie, ovšem ty se vrátili bez nákladu, navíc se za nimi přihrnuly hordy neznámých druhů lodí, neznámé agresivní rasy, kterou pozemšťané nazvali Alieny. Jejich plundrování a ničení neznámými zbraněmi nemohli neúčinné pozemské zbraně zabránit. Tak padly první kolonie, potom se dostali až ke sluneční soustavě. To už bylo celé lidstvo připravenější a první ukrutná a prohraná bitva byla bitva o Mars. Nastala opravdu hrozná a obrovská bitva, nejdříve se zdál odpor beznadějný, pozemské eskadry bojových lodí byly ničeny jedna po druhé a ztráty byly obrovské. Pozemská flotila nasadila všechno co mohlo létat, protože na evakuaci Planet bylo příliš pozdě. Buď vyhrajeme, nebo padneme - to bylo heslo které se hluboko zarylo do podvědomí všech lidí. Pak se podařilo přijít na způsob jak proniknout obranými štíty protivnických lodí a některé byli i zničeny. To Alieny však vyprovokovalo a nasadili své velké bojové křižníky. Po prvních výstřelech neznámými zbraněmi byla bitva prohraná a pak následovalo smetení povrchu Marsu, Země a všech dalších obydlených planet a stanic. Pozemskému velení se však podařilo poslat jednu loď k Auroře, takže Aurora se mohla připravit na blízký příchod Alienů a všechno potřebné evakuovat. Poslední zbytky flotily byli připraveni na příchod Alienů. Ovšem odpor byl už účinnější, Aurorská flotila účinně využívala všech zbraní a z velkými ztrátami odrazili Alieny a podařilo se i zajmout jednu loď. Ta byla okamžitě transportována do nové chráněné kolonie na Adrienu IV. Zde již před šesti lety byla utajená základna, kde byly vyvíjeny moderní technologie, které měli být utajeni, takže i roboti. Sem byly přemístěny veškeří lidští vědci, spolupráce všech lidí byla nevyhnutelná. Brzy zde vyrostla utajená kolonie posledního odporu. Byla dokonale utajena, využívala poslední výkřiky technologie, ale některé vědní obory byly pohřbeny na Zemi spolu s vývinem robotů. Veškerý průmysl byl nasměrován na výrobu a vývin nových zbraní. Alieni se sem nesmí dostat. Dokonalou informační a obranou linii se podařilo lidem dokonale zakrýt před průzkumovými loděmi Alienů, takže jim se zdálo, že lidstvo padlo spolu s Aurorou. Sem také letím já se svým doprovodem a s nákladem miliardou tun vysoce radioaktivního Tritonia a trochu neznámého minerálu, který má velice zajímavý průběh uvolňování energie a nazývám ho Adrium. Loď jsem nechal na oběžné dráze planety a spolu s Markem, Danielem, Reném a Lemem jsme přistály na planetě výsadkovým modulem. První jsem vystoupil já, ale na planetě kromě dvou lidí jsem nic neviděl. Byl zde pouze písek a kámen. Žádná vegetace, žádná voda, žádné zvířata, žádné stavby, žádní lidé. "Vítáme Vás, kapitáne. Já se jmenuji Andrej, jsem velitelem posledního odporu tady na Adrienu IV a toto je Petr, vedoucí vývoje nových technologií."ohlásil se hned ten větší a svalnatější a ukázal na svého přítele za ním. "No ne Andreji, to jsem nečekal, ty a tady, už jsem nedoufal, že někoho známého ještě uvidím, pamatuješ si na mě." s radostí jsem se k němu rozběhl. "David!" vykřikl Andrej a rozběhl se mi naproti. Následovalo přátelské obětí a trocha slz. Pak se Andrej obrátil a zavolal na toho druhého:"Petře jsme zachráněni, toto je nejlepší pilot a stratég co se kdy narodil, ten o kterém jsem ti vyprávěl." "Je to skutečně tak, Andrej si sice myslel, že jste mrtev, ale o vás vždy mluvil jako skutečné legendě." odvětil Petr "No to snad přeháněl, to on je legenda né já." "Nebuď tak skromný, kdo mi zachránil dvakrát život, a kdo mi pomohl když jsem potřeboval pomoc dostat se na akademii?" říkal se slzami v očích a se smíchem na tváři. Ale pak oba ztuhli a jejich tváře vyjadřovali veliký údiv. To se zrovna Marek vysoukal z modulu, kde ještě zařizoval poslední nutnosti k zajištění lodě na oběžné dráze a přicházel k nám a pozdravil podle jeho zvyklostí:"Mír a prosperitu celému světu i Vám." To na Andreje a Petra působilo anesteticky, chvíli stáli a nevěděli jak dál, jak dvě sochy z té nejtvrdší žuly. "Co se děje přátelé, neviděli jste nikdy robota?" a začal jsem se smát těm dvěma sochám přede mnou." S koktáním odpověděl Andrej:"My, my, my jsme mysleli, že - že na lodi je jen jedna osoba. V protokolu nebylo zmínky o jiných členech posádky a ni o jménu té osobě. Loď je v protokolu popsána jako plně automatická s plnou výbavou a technologickými vymoženostmi a novými motory, a ještě, že mise je vysoce utajována, nic víc nevíme." "Pánové tak to v protokolu zase někdo lhal. Nevím proč, asi kvůli těmto robotům. No nic budu Vám toho mnoho vyprávět, ale i vy mi toho budete muset mnoho říci, třeba, jakto že moje přístroje nezjistili žádnou aktivitu na planetě a jak to že tu nejsou žádné stavby?" Chvilku ještě čuměli na Marka, a Marek také ztuhnul, protože nečekal takových reakcí a vyčkával až se vše vyřeší. Já jsem jim vyprávěl o misi a o robotech, zodpovídal jejich otázky, a oni mi na oplátku vysvětlovali planetární obranné štíty a také že veškeré lidstvo je zavrtáno pod povrchem, kde jsou obrovská města, velké továrny, velké parky, mnoho lidí, prý to je k nerozeznání jako města na Zemi či Auroře, ale že jsou pod zemí. Prý mají dokonalou ekologii, a harmonie měst je také dokonalá. Systém řízení funguje, protože lidé se spojili, a jejich jediným posláním je dobít znovu Zemi, Auroru a Mars a rozdrtit Alieny a pak se vrátit do svých domovů. Potom mě vedli spolu s Markem, Danielem, Reném a Lemem k velké hoře, a stále se mě ptaly na roboty a i Marka se ptaly na spoustu otázek. Všechny jsme je zodpověděli a ani jsem si nepovšiml, že část hory se odsunulo a za ním je ohromná chodba, kde jsme nasedli do výtahu a ten nás odvezl velice hluboko pod povrch. Nikde nebylo člověka, ale až se otevřeli dveře výtahu pak se objevili lidé v hale do které jsme vešli. Bylo jich málo, asi dvacet a většina jich měla příliš mnoho práce, takže si nikdo ničeho nevšiml ani robotů. Pak jsme nasedli do rychlých vozů podobných vlaku, všude bylo tolik zeleně a tolik světla. Tolik barev, ale na to nebyl čas vnímat něco okolo sebe, byly jsme zahlcovány všemi možnými otázkami na mně na náklad, na misi, na roboty, na loď prostě na všechno. Pak jsme přišli do velitelské sekce jak nám vysvětlit Andrej. Tam jsme si mohli odpočinout, já jsem byl velice unaven ale roboti jako vždycky byli velice čilí. Marek se bavil s Andrejem o misi a o robotech a robotice vůbec a debatovali spolu. Daniel, René a Lem se bavil s Petrem o nákladu, robotice, ale po technické stránce. Já jsem si sedl do křesla a okamžitě jsem usnul. Ostatní mluvili spolu ale já jsem je už vůbec nevnímal. Něco se mi zdálo, nevím, ale bylo to krásné. Pak jsem se probudil a nade mnou stál Marek a Andrej. "Pane probuďte se." budil lehce Marek "Davide probuď se, vstávej ty vesmírnej hrdino, jsi velice žádaným od nejvyšší rady měst. Ty chrápači jeden, vstávej, nebo tě poleju vodou, čas letí, a čas je to jediné co nemáme!" budil pozměnu Andrej. "Ty ničemo nemáš úctu k přepracovaným lidem?" myslel jsem to ironicky, protože jsem věděl v jaké situaci je lidstvo a uvědomil jsem si že jakákoliv zaspaná minuta může být osudná pro celé lidstvo. Vyhoupnul jsem se z křesla a Petr ke mně přistoupil. "Zatím co jste spal jsme probrali veškeré nutné informace a taky je tu první plán na zpracování nákladu Tritonia" a podával mi ho do rukou. Následovalo mnoho dní nepřetržité úporné práce, při které se zbytek lidstva doslova spojilo v jedinou sílu odporu, která se připravuje na odvetu. Na planetě byl čilý ruch, stavěli se nové elektrárny na bázi Tritonia, které zásobovali celou planetu obrovským množstvím energie. Při dostatku energie a dalších surovin se mohlo začít s výstavbou vesmírné stanice takových rozměrů jako nikdy před tím. Planeta byla zúrodňována a byly stavěny nová podzemní města, nová průmyslová centra pro vývoj a výrobu nových převratných technologií. Díky Adriu lidští vědci sestrojili nové bojové technologie, jako byl nový maskovací štít, který zabraňoval při detekci a následném prostupu známých paprsků a díky Tritoniovému energetickému zdroji se zdokonalovaly vesmírné pohony lodí jak pulsní tak i hyper. Přišlo se i na způsob jak pomocí malého množství Tritonia uvolnit velké množství tepelné energie a ohřát tak cokoliv na plazmu. Tím vznikla technologie plazmových torpéd, které využívali velice malé množství Tritonia, které poháněla malou sondu, která se místo exploze pomocí Tritonia rozžhavila na plazmu a protavila tak veškeré známé druhy slitin. To byla zbraň která mohla zastavit expanzi a ničení alienů. Po měsíci úporných prací byla supermoderní stanice hotová a její štít jí maskoval dostatečně. První bojové lodě se mohly začít konstruovat v ohromných docích přímo ve stanici. Celé velitelské stanoviště se přesunulo z planety do stanice včetně Davida a jeho robotů, kteří testovali nové lodě a bojové křižníky a jejich výstroj a výzbroj. Nová plazmová torpéda byly vynikající zbraní, nikdy neminula cíl díky počítačovému čipu, který sestrojili roboti. Čip pracoval na senzorovém principu, takže při zaměření se už torpédo cíle nikdy nepustilo dokud ho nedohonilo a nezneškodnilo. Ovšem pro případ kdy torpédo mine cíl se automaticky přepnulo do autodestrukčního módu, takže z něj nezbylo vůbec nic, jen trocha světla a tepla. Prvních čtyři lodě a první křižník byly sestrojeny a otestovány v prvních dvou měsících fungování stanice. Stará Davidova transportní loď byla zdokonalena Tritoniovou technologií a vyzbrojena maskovacím štítem, novými účinnějšími blástery a plazmovými torpédy. Ze staré lodě se stala vlajková loď schopna neuvěřitelného drtivého útoku, ovšem pokud to bude na alieny platit. I stanice byla pro případ detekce a následné invazi alienů ozbrojena. První mise mohla začít. David, Petr, Andrej a roboti Marek, Daniel, Lem a René řídili vlajkovou loď, nejlepší vycvičení lidé pak vždy spolu s dvěma roboty pilotovaly čtyři lodě a na křižníku bylo pět lidí a pět robotů. Ostatní roboti zůstali na stanici a řídily misi odtud spolu s celou špičkou lidských vědců a celého řídicího centra z planety, všichni sledovaly formaci lodí na monitorech dokud nezmizela z dosahu senzorů v hyperprostoru. "Tady Nexus, jak jste na tom pánové" tázal jsem se ostatních lodí. "Tady Červená jedna, nic na monitorech, všechny systémy funkční." "Tady Červená dvě, také nic, všechny systémy funkční." "Tady Modrá jedna, v dosahu nic zvláštního, máme malé potíže s hypercívkou, ale hned to dáme do pořádku, jinak všechno ok," "Tady Modrá dvě, nic v dosahu, systémy funkční." "Tady Zelená, doporučuji se přiblížit k Auroře, jestli nic nenajdeme, tak vzhůru k Zemi," hlásil křižník. "Pánové moc se neukvapujte, nesmíme nic podcenit. Červená, prohledejte sektory nalevo od Aurory, Modrá prohledá sektory napravo od Aurory a Zelená a my prohledáme Auroru. Jakékoliv změny hlaste. Nejvyšší opatrnost." Přiblížily jsme se k Auroře, bylo to smutné místo, všechny města na povrhu byla smetena ohromnou silou cizáckých zbraní, celá ekologie planety byla zlikvidována jediným úderem alienských lodí. Stanice na oběžné dráze byly rozprášeny na tisíce kousků kosmického smetí. Místo posledního boje alienských lodí a Aurorskou flotilou bylo poseto rozbitými loděmi, které dříve byly pýchu Aurorské flotily. Bylo to jak v hororu, tolik zmařených životů, tolik zmařené lidské práce. Tak krásná to byla planeta, ovšem Země ta dopadla mnohem hůře, Aurorané byly varováni a tak se mohly stáhnout na Adrien IV. Přesto zde na bitevním poli zahynuly tisíce, možná miliony lidí našlo svoji smrt, při chránění posledního domova, který jim ještě zůstal. Jak se to mohlo stát. Do očí se mi vráželi slzy, a Marek si toho všiml, protože přišel a položil svoji kovovou ruku lehce na moje rameno. V tom se ozvala Modrá letka: "Volám Nexus, Pane zachytili jsme neznámou loď v dosahu senzorů, jaké jsou rozkazy? "Zastavte motory, buďte zamaskovaní, hned tam letíme. Červená se zelenou nám budou krýt záda, roztáhněte se a vyčkávejte." "Červená jedničko, co to je za loď.?" "Pane, zatím nemůžeme nic určit, je moc daleko, ale za deset sekund bude v dosahu našich skenerů." Zatím jsem dorazil s Nexusem k Modré jedničce, dvojka čekala opodál, a za námi byla Zelená a po jejím boku byla Červená 1 a na druhé straně dvojka. "Danieli co na to naše senzory, je to malá loď, nemá zvednuté štíty a směřuje ke troskám, za ní se objevují další dva cíle. Jeden má také štíty dole, ten druhý je ještě daleko. Ale ještě jsou moc daleko, ještě chvilku počkáme." "Dobře, ale vyhlašuju stav pohotovosti. Leme aktivuj zbraňové systémy. René převeď energii do atomových štítů. Modrá čekejte na rozkazy." "Pane,"hlásil Daniel," ta první loď je pozemské konstrukce, má znaky Zemské flotily, ta druhá je nákladní loď a je také pozemská, obě mají lidskou posádku a ta nákladní je beze zbraní a štítů, letí si to polovičním impulsem. Pravděpodobně jdou nakládat rozbité lodě. Ta třetí má zvednutý štít, je neznámé konstrukce, mohou to být alieni, nic dalšího se nedá na tu dálku zjistit. Ale je jasné že o nás neví. Doporučuji se přiblížit, nic to neudělá." Ozval se Petr: "Ta loď je skutečně alienské konstrukce, ale proč má zvednuté štíty a nezničí ty dvě pozemské lodě. Alieni byly vždycky vysoce agresivní a ničily všechno na co přišli, jejich jedinou taktikou byl zdrcující úder, a ne vyčkávání. Je to sice jeden z malých křižníků, takové jako zaútočily na Zemi. Tady na Auroru už alieni nasadily svoje větší křižníky. Ovšem ani na jednu naše útoky nestačily. Jenom jsme je podráždily. Nějak mi to neštymuje, raději počkáme co se bude dít, může to být lest." "Souhlasím, počkáme co se bude dít" všem lodím jsem pak dal pokyn, aby zůstaly na svých místech a čekaly na rozkaz. Lodě se dostaly až k bojišti posetého rozbitými loděmi Aurorské flotily a první dvě začaly s nakládáním, pak přiletěla i ta alienská a stáhla štíty a začala taky nakládat, přičemž ty dvě ji při nakládání pomáhaly. Jak byla naplněna alienská loď hned zvedla štíty a chvíli čekala ještě až se naplní ta nákladní loď, do ní se toho opravdu vešlo hodně. "Danieli analyzuj štít na alienské lodi a pošli mi rozbor na obrazovku." řekl najednou Petr. "Ano pane, posílám" "No tak proto mi to neštimovalo, pánové" vykřikl Petr a zvedl ruce, a dal si je za hlavu. "Pánové toto nejsou alieni, ale lidé, ten štít je upraven tak aby vyzařoval příliš mnoho radioaktivity, takže alieni ho nemohou jen tak detekovat, a alieni radioaktivní štíty nepoužívají, protože jim ruší jejich detekční přístroje. Toho jsme si všimli už při prvním kontaktu tady na Auroře. Aurorská flotila, totiž používala ještě starý radiační pohon, takže na ty lodě s tím radiačním pohonem alieni tolik neútočily, mysleli jsme si že tyto starší lodě pro ně nemají význam, ale oni je na svých přístrojích nezaznamenávali. Ty dvě lodě jsou také s radioaktivním pohonem. To by taky vysvětlovalo proč David proletěl okolo Země a Aurory aniž by ho alieni začaly sledovat. Byl naložen Tritoniem a radioaktivitou svítil jako světluška." "Tady Petr, Modrá jedničko odmaskujte se a vyšlete standardní Aurorský signál, a připojte pozdrav s kódem Aurory, uvidíme co se stane." Modrá jednička se odmaskovala, a poslala zprávu. To byl najednou zmatek. Ta malá loď zvedla štíty a postavila se před nákladní loď, alienská zůstala stát tam kde stála. Zřejmě jim to trochu trvalo než zjistili lidskou posádku na Modré jedničce, pak odeslali zpětnou zprávu v pozemském standardním kódu. To byl zase poprask u nás, standardní pozemská kód, vždyť nikdo nemohl přežít, kromě jednoho uprchlíka, který varoval Auroru. A co ta alienská loď, zřejmě nevíme všechno. "Tady Červená jedna, mám na senzorech další dva cíle, jsou to alieni, dva křižníky stření velikosti, mají to namířeno k Vám a letí dost rychle, doba kontaktu jsou dvě a půl minuty." "Přátelé, rychle utečte, budeme Vás chránit, za dva dny na souřadnicích, které vám posílám," odeslal jsem zprávu a rozdal příkazy ostatním. Modrá letka doprovázela ty tři pozemské vzdalující se lodě a byla již zamaskována. My jsme se blížily na steč, červená 1 se odmaskovala zvedla štíty a uháněla směrem k Auroře. Vystřelila torpédo směrem ke troskám na atomový reaktor z jedné z rozbitých lodí, tam kde nakládaly ty pozemské lodě. Velký radioaktivní výbuch zamaskoval veškeré stopy, které po nich zůstaly, takže alieni se nalepily na Červenou jedničku. V to jsme doufaly. Rychle se přibližovaly, a my jsme vyčkávaly. Právě prolétávaly okolo nás když začala jedna z alienských lodí střílet. Zasáhla Červenou 1 přímo do štítů, a štíty to vydržely sice byly na 50%,ale i to byl obrovský úspěch. Teď byla řada na nás. Červená 2 se odmaskovala, zaměřila na první alienskou loď a vystřelila z blásterů. Jejich štíty se trochu oslabily, ale jinak nic. Dal jsem příkaz na test plazmových torpéd. Červená dvě zaměřila motory alienské lodě a vystřelila torpédo. S ohromným výbuchem se loď roztříštila na malé radioaktivní kousky, které znesnadňovali druhé alienské lodi v detekci, takže se chvíli motala okolo, za ní se pověsila Červená dvě a pálila do ní z blásterů. Červená jedna právě přilétala a aktivovala torpéda. Dal jsem proto příkaz k útoku na méně citlivá místa alienské lodi, snad se nám ji podaří moc nepoškodit, potřebujeme ji k dalšímu průzkumu. Obě posádky jak 1 tak i dvě byly dokonale sladěna, to zřejmě díky robotům, kteří odváděli špičkovou práci. Obě lodi prováděly úhybné manévry a lehce se vyhýbaly střelám alienů. Petr si povzdechl Kdyby jsme měli roboty tak by jsme jim to nandali už tady na Auroře s Aurorskou flotilou". Chvíli si ještě pohrávali s alienama, kteří se snažili o nemožné, sestřelit jednu z našich lodí. Byla to pěkná podívaná, třikrát tak větší loď byla pronásledována dvěma menšíma, kteří jí pošťuchovali svými blástery. Pak jsem vydal příkaz ke střelbě z torpéd. Červená jednička se vzdálila, obrátila se a zaměřila torpédo na bok alienské lodě a odpálila ho. Vyřazená alienská loď zůstala ve svém směru. "Pane máme tu neznámý druh vysílání. Zdroj je alienská loď. Toto vysílání je sladěno do nějakého paprsku. Pravděpodobně prochází hyperptostorem, nedá se to rozluštit" hlásil Daniel. "Pokuste se to vysílání zatrhnout, za chvilku tu bude celá alienská flotila" "Davide, zkusme elektrošok na alienskou loď, podle senzorů jsou tam živí alieni a jejich štít a zbraňové systémy jsou bez energie, nemohou ani odletět. Třeba je to vyřadí." obrátil se na mě Petr "René skus převést energii do vnějších fázovacích parabol a usměrni ji na loď alienů." "Ano pane provádím" A z naší lodi vylétl blesk, studený blesk. Alienská loď se zachvěla a neznámé vysílání ustalo. Ani senzory nehlásily život na palubě alienské lodi. Přiblížili jsme se k alienské lodi a odstranili maskovací štít, ostatní naše lodě hlídkovali zamaskovaní opodál a sledovaly senzory. Alienskou loď jsme naložily do nákladového prostoru, byl ještě tak velký, že se tam vešla bez potíží, ikdyž při přestavbě se nákladní prostor zmenšil na jednu šestinu. Byla to přece jenom obrovská loď, ale já jsem si to neuvědomoval, strávil jsem na ní příliš mnoho času, takže jsem ji bral takovou jaká je. "Pane mám tu dva cíle v sektoru 21 a 22, letí k nám" hlásila Červená letka. "Kapitáne, tady zelená. Hlásím rychlé alienské lodě v dosahu senzorů v prostoru A4 - A5, je jich asi deset. Kapitáne, máme tu ještě velké alienské křižníky, letí přímo k nám, Předpokládaná doba střetu asi deset minut, čekám na rozkazy." "Všem letkám, ukážeme jim jaké máme motory. Vypouštím radioaktivní záření. Všichni zvednout maskovací štíty. Manévr Alfa 345 - unik z uzavřeného prostoru. Napojte svoje palubní počítače na náš a necháte se unášet. Teď jim ukáže jak se umíme vypařit." Kruh alienských lodí se uzavíral. Malé štěrbinky sice stále zůstávaly, ale nám to mohlo být jedno. Nás nemohly svými senzory zaznamenat, byli jsme dokonale zamaskováni. Nexus se nádherným manévrem protáhl mezi největším křižníkem a za ním následovaly ostatní. Byly jsme už mimo jejich senzorů když Daniel zapínal hypermotory. Zmizely jsme a po nás zůstal jen rozprášený alienský křižník, ovšem ten byl maskován radioaktivním spadem, který jsme okolo rozptýlily, takže ho nemohli najít, snad. Na Adrienu IV. po našem návratu bylo mnoho práce. Výroba bojových lodí vrcholila a vědci přicházeli na nové technologie z ukradeného alienského křižníku. Omráčení alieni byly zkoumáni vědci, kteří se nevěděli rady s takovým národem. Byl nám v mnoha věcech podobný, ale nedokázali jsme se domluvit. Také setkání s Piráty, ty tři lodě pozemšťanů nám mnoho vysvětlilo. Vyprávěli nám o útoků alienů na Mars, potom zničení lidstva na Zemi. Piráti, jak si říkaly však nebyli jediní, kdo se zachránilo. Byli to lidé z tajných projektů Země roztroušeni po desítkách planetách, ukryti pod povrchem. Měli nedostatek zdrojů, takže proto uklízeli bojiště a z toho šrotu, pak vyprávěly vše potřebné. Bylo jich sice hodně asi dva miliony, ale oproti nám jich bylo velice málo. Na Adrienu IV. žilo více jak Miliarda lidských bytostí, vesměs to byly Aurořané, ale bylo zde také mnoho Pozemských vědců a inženýrů, kteří pracovali na Auroře. Avšak oproti sto miliard lidí, kteří padly v bojích proti alienům ve vesmíru, na Marsu, Na Zemi, na Měsíci, na Auroře nás byla opravdu jen hrstka. Podle Pirátů alieni měli hlídky jak v systému země tak v systému Aurory, ale dalo se jim doteďka vyhýbat. A oni si mysleli že lidstvo celé vyhynulo, takže si se o zkoumáním trosek, jestli ubývají nebo ne, moc nestaraly. Ale po naší úspěšné misi se to obrátilo. Bylo velice těžké proklouzávat mezi hlídkujícími loděmi, ale naše maskování k tomu velice pomáhalo. Pomocí Pirátů vyrůstala " První Adrienská flotila", která za nedlouho čítala více jak tisíc bitevních lodích plně vybavených všemi vymoženostmi, novými motory, maskovacími štíty, zdokonalenými atomovými štíty, plazmovými torpédy, radiačními torpédy, novým komunikačním systémem, novými blástery. Průmysl praskal ve švech, ale pomalu a jistě za necelý rok jme byly plně vybaveni odrazit jakýkoliv útok na Adrien IV. Piráti pomalu začínaly otravovat alienské hlídky. Alieny to hodně rozzuřovalo, když z ničeho nic se objevila Pirátská rychlá loď a vystřelila dvě torpéda a pak se zase zamaskovala. Jedno bylo plazmové a jedno bylo radiační. Jak se ukázalo, alieni si skutečně dlouho nevěděli rady s radioaktivitou. Ale i to netrvalo dlouho. Zanedlouho byli alienské lodě proti radioaktivitě vybaveni, takže maskování stop radioaktivními torpédy bylo stejně na nic. Jednoho dne se alienské lodě dostaly do systému Adrien IV. a zaútočili na naše vesmírné stanice na kraji systému. Jednu zničily, ale druhá se bránila a zasadila hodně ran alienským lodím. Byl vyhlášen všeobecný nouzový stav. Naše "Adrienská flotila" se shromáždila a zaútočila na zbytek alienských lodí. První stíhači je úplně rozmetly prvními výstřely z torpéd. První útok byl odražen, ale další na nás teprve čekal. Při všech střetech jsme se snažily navázat kontakt s alieny ale oni naši výzvu ignorovaly. Z hyperprostoru se začaly vynořovat obrovské alienské lodě a bojové alienské křižníky. Na ně jsme vyslaly naše křižníky, které byly vybaveny novým učenějším atomovým štítem a plazmovýmy zbraněmi včetně velkých plazmových torpéd. Ze začátku jsme měli velké potíže se k alienským křižníkům dostat, ale pak jsme jejich formaci lstí rozdrobnily. V alienských řadách to silně řídlo, ale i na naší straně byly menší ztráty. Průměrně na naši jednu sestřelenou loď vycházelo asi dvacet alienských. Na naší straně padla 1/12 Adrienské flotily, tak účinné byly naše nové lodě. Alienských lodí stále přibývalo. Po dobytí vesmírné stanice, jsme se stáhly k Adrienské vesmírné stanici. Ta už byla připravena, a celé Adrienské velitelství zde bylo skryto pod maskovacím štítem, takže o ní alieni nevěděli. Dostatečně jsme měnili frekvenci štítu, protože se zdálo, že alieni se svými přístroji dostávali pod štít. Po levé straně stanice jsem pilotoval já Nexus spolu s Markem, Danielem, Remem a Lemem. Byly jsme také pod štítem. Na pravé straně a za námi bylo schováno pod maskovacím štítem asi sto zbrusu nových bojových křižníků. Tento útok alienů musí být poslední. Pak už nebylo kam ustoupit. Stále se naši vědečtí inženýři snažili o spojení s alieny. Teď už jsme věděli že velké alienské lodě komunikační kanál zachytily, ale vůbec si jí nevšímali. Alienů v soustavě Adrien stále přibývalo, ale už ne takovým tempem. Měli obrovskou početní převahu, ale naše plazmová torpéda jich mnoho poslalo do věčných lovišť. Při návratu Adrienské flotily jsem dal příkaz k útoku křižníkům z pravé strany stanice, kteří měli držet Alieny než naše Adrienská flotila si obnoví štíty a doplní plazmová torpéda, které přivážely nákladní lodě z planety. Naše křižníky udržovaly Alieny dostatečně od planety, ale také dostatečně od stanice, takže stanici nehrozilo nebezpečí. K odkrytí stanice jsme zatím nepočítaly. Třetí den bitvy o Adrien se už okolo planety shromáždilo velké množství rozbitých alienských lodí a i našich ale drželi jsme se. Ale Nexus a stanici jsme pořád neodkryly, to byla naše tajná zbraň. Alienů stále přibývalo, a spojit se s nimi nedařilo. Čekali jsme až jak přiletí naši Piráti nám na pomoc. Měli také přivést informace z okolních systémů, jak je na tom hlídkování Aurory, Země a vůbec odkud přilétají alieni, to jsme pořád nevěděli, ale z blízka to určitě nebylo. Naši stíhači se znovu a znovu pouštěli do nevyrovnaného boje a nejúspěšnější byli roboti, a lidé, kteří se nechaly roboty vycvičit v pilotáži a reakcích. Je to až neskutečné, jak umělí člověk učí člověka v lidském jednání a hlavně v pilotáži a strategii. Konečně dorazily první Pirátské lodě. Zaútočili zezadu a rychle se probojovali až ke stanici. Přinesly mnohem lepší zprávy než jsme mysleli. Vyprávěli o tom jak se při prvních dnech v okolních soustavách hemžily alienské lodě, ale teď už jich tam moc není. Zajímavější však bylo co přinesli o Aurorském systému. Podle senzorů jedné z Pirátských lodí zde bylo asi velitelské stanoviště alienů, protože zde stála obrovská alienská loď, a okolo se hemžily velké i malé alienské lodě, které postupně přilétali a odlétaly. Zřejmě sem donášely podrobné informace o našem odporu, protože jejich hyperkomunikační frekvenci jsme v okolo Adrienu IV dostatečně rušily. Byl jediný možný způsob jak Alieny zastavit, odmaskovat stanici a zaútočit s celou flotilou za pomocí Pirátů a Nexuse na všechny alienské lodě okolo Adrienu a pak rychle proklouznout s Nexusem a pár dalšími křižníky, kteří byly nejúspěšnější k Auroře a tam dobít to alienské velitelství. Tomu nám mohla také napomoct nová torpéda, které vyvinuli naši vědci na planetě a kterými se v současné době dovybavovala celá flotila. Postupně ale rychle. Byla to zdokonalená plazmová torpéda, která měla navíc svůj vlastní malý rušič alienských štítů takže prošla i ochranným štítem velkých lodí a pak už nic plazmovému torpédu nezabránilo protavit se skrz pláštěm a vybuchnout uvnitř lodě, nebo dokonce uvnitř pohonu alienských lodí. "Kapitáni všech lodí, cíl je jasný, nyní naši stíhači útočí na řady alienských lodí, odkrývá se stanice a novými plazmovými torpédy útočí na alienské křižníky. Nyní je náš čas proklouznout. Nastavte maskovací štíty na proměnlivou hodnotu a prorážíme." útočná slova byla pronesena nejvyšší radou na stanici. Vybraná skupina následovala moji loď Nexus a my jsme pomocí excelentnímu zmatku vyvolaný odkrytím naší stanice a útok novými torpédy proklouzli a rychle jsme se zdalovali. Připravovali jsem se na poslední boj a poslouchali správy, které přicházely od Adrienu. Stíhači utrpěly velké ztráty ale podařilo se jim dočasně alieny rozehnat. Ohromná palebná síla stanice ničila všechny alienské lodě v dosahu, ale i ta byla systematicky poškozována útokem alienských lodí. Piráti také mnoho pomáhali. Na stranách alienů rostly ohromné ztráty, které se snažily rychle kompenzovat. Našim komunikačním výzvám se však vyhýbaly. Pak jsme skočili do hyperprostoru a vynořili se v systému Aurory. Rychle jsme analyzovaly situaci rozmístili se každá loď dostala svůj cíl. Nexus spolu s pěti křižníky pilotovanými roboty měli zaútočit na alienské velitelské plavidlo, které bylo opravdu velké. Na starost jsem útok dostal já a Marek mi pomáhal. "Útok" zněla má slova. Na povel se všichni odmaskovali a první salva z torpéd nepřátelské lodě hodně pocuchaly. Nastal nepřehledný zmatek. To už jsme systematicky ničily zbytek alienských lodí, které se rychle rozprchávali do okolí. I velká loď se snažila se utratit, ale naše impulsní motory byly výkonnější a rychlejší. Rychle jsme snižovali štíty alienské hlavní lodi, ale ona se bránila a rychle si je obnovovala. Marek však přišel na nápad s kaskádovitým řetězem torpédového útoku. Deset plazmových torpéd se mělo pospojovat gravitačním paprskem a vystřelit směrem na energetický zdroj alienské velitelské lodě. První torpédo mělo vybuchnout předčasně a oslabit tak ohromný štít lodě, druhé mělo narazit do štítu tím se místo průniku také oslabí a tak dále až poslední dvě torpéda měli prorazit a zasáhnout tak energetické centrum a vyřadit tak loď a její štíty z provozu snad potom budou s námi komunikovat. Při jednom z obletů Nexus vypálil první salvu z blásterů a oslabilo tak část štítu, pak následoval další útok kaskádovitými torpédy. Třetí řada štíty alienské lodě úplně vyřadila a torpéda tavila povrch lodě. Loď se začala hroutit. Najednou se na našich obrazovkách objevila zpráva pocházející od alienů. Bylo jí rozumět, byla naším jazykem: "Pozemští útočníci vzdáváme se Vám na milost a nemilost." Stručná ale výstižná. Pozastavili jsme útok z torpéd, a já jsem vyslal kapitulační podmínky. Než jsem dostal odpověď ozvalo se z komunikátorů velitelská letka, které se rychle přibližovala od souhvězdí Adrienu IV. "Pane odpor alienů je odražen, ty alienské lodě co zůstaly nepoškozené se rychle rozprchli a sledujeme je - daleko neutečou. Tato velká loď je poslední v dosahu našich zbraní." Pak mě to bylo jasné. Jejich obrannost a útočnost byla kontrolovaná z téhle ohromné lodě. Zde byl jejich energetický zdroj, bez něj jsou jejich lodě vyřazené. Jejich útočnost je minimální. Vědět to tak dříve. Potom přišla zpráva od alienů. "Přijímáme všechny podmínky kapitulace. Co bylo dál? Nastal mír v celé Galaxii. S Alienů se stali přátelé, spolu s nimi jsme zkolonizovali velké množství souhvězdí. Alieni nám pomohli se vrátit na Zemi s jejich technologií to byla hračka obnovit pozemskou a Aurorskou ekologii. Nastal věk míru a prosperity. Na incident alienského útoku se pomalu zapomínalo, ale v duších všech, kteří ho zažili zůstali hrozné chvíle vyryty do konce života. Adrien IV se dlouho držel, ale jeho potřebnost už byla dlouho tatam. Nakonec se na ně zapomnělo. Záhadně se zapomnělo i na roboty a na Davida. V legendách, které se ještě dlouho vyprávěli o válce světů, avšak nezazněla žádná jména jako: David, Daniel, Andrej, Marek, René, Petr ani Lem. Vyrostlo silné a zdravé Impérium Spojených federačních planet s hroznou minulostí na kterou se stejně rychle zapomnělo jako na Adrien IV. Co se se všemi stalo. Po smrti Andreje se David někam ztratil, nebyla informace zda zemřel. Spolu s Davidem zmizelo i oněch posledních dvacet unikátních robotů. Někteří si ve vzpomínkách vybavovali jejich tváře, ale nikdo se je nesnaží najít. Vlastně teď si vzpomínám. Po zmizení Davida a robotů se najednou zapomnělo i na několik osob. Na jeho ženu, o které není a nebyl nikdy žádný záznam a na Petra. Povídalo se, že Davidova žena byla alienské národnosti a byla velice krásná. O Alienech se totiž zjistilo, že mají společné předky jako mají pozemšťané. Některé alienské ženy bývaly velice krásné. Ta Davidova však byla ze všech nejkrásnější, to se říkalo. Ale pravdu nikdo nezjistí. Povídá se, že roboti přišli na způsob mentální komunikace spolu s lidmi a že to naučili Davida jeho ženu i Petra. Aby se to nikdo nedozvěděl zmizeli a za sebou nezanechali jedinou stopu...

---