Stin minulosti

  Martin otevrel oci. Bylo prave poledne a matka uz mela navareny obed. Zrovna kdyz se prevlekl otec vesel do jeho pokoje. Jako vzdy bez zaklepani, pomyslel si. Udivene na nej koukal a z jeho pohledu se dalo vycist, ze se divi, ze je Martin vzhuru. Martin popral krasne poledne a otec se na nej ani nepodival a otocil se. Ve dverich rekl: “Jidlo je hotove!” Martin si ustlal postel a sel do kuchyne. Popral matce krasne poledne a ta se na nej s usmevem podivala. Ze skrinky vytahl talire, ze supliku pribor. Prichystal stul a sedl si. Matka byla jeste u plotny. Do kuchyne prisel otec a v tesnem zavesu za nim Martinuv starsi bratr, ktery na nej vrhl pohrdavy pohled. Martin vstal a sel pomoct matce k plotne. Vzal hrnec s polevkou a polozil ji na stul. Nalozil matce a sobe a sedl si. Bratruv pohled, ktery Miki postrehl byl tvrdy. Ale on si z toho nic nedelal. Nebude to dlouho trvat a uz nebude muset snaset domaci teror otce stejne jako bratra. Otec Mikiho poradne serval, jak se to vlastne chova a Miki se na nej podival. Jeho pohled byl tvrdy a otec videl, ze uz to nebude stejne, jako predtim, ze se nekde v Martinovi neco stalo. A uz se nenecha sikanovat. Matka venovala Mikimu vdecny usmev. Ten ho drzel do dneska na nohou. Ale uz nemohl, uz ne. Dojedli a Miki vzal svuj a matcin talir a jal se pomyvani. Pomyl a utrel nadobi a pritom si vyslechl nekolik urazek bratra a otce. Kdyz byl s praci v kuchyni hotov, otocil se, popral matce prijemny den a sel do sveho pokoje. Jejich oci se na sebe usmaly, prestoze na tvari nedali nic znat. Otec a bratr ho nasledovali.

  Pondelni rano nesel Miki do skoly. Vzbudil se v sedm hodin a protoze vedel, ze oba rodice jsou v praci a starsi bratr take, odkulhal se do kuchyne pro led. Z lednice vytahl led a mleko. Otevrel lahev a napil se. Led si prilozil na pohmozdene oko, ktere ho palilo jak cert. O necelou hodinu pozdeji uz Miki stal pred firmou Oski. Hledal si praci. Praci, kterou by mohl delat po skole a kde by si vydelal. Ale podminkou bylo, ze se musi dostavit osobne v osm hodin rano k rediteli. Zhluboka se nadech a sel. Presne v osm hodin zaklepal na dvere kancelare. Ze vnitr se ozvalo, ze muze jit dal. Vesel a uvidel muze sediciho v kresle. Pozdravil jej a predstavil se. Reditel vstal, podal mu ruku. Oba se navzajem zmerili ocima a oba se usmali. Pohovor probehl uspesne.

  V utery byl uz Miki opet ve skole. Uciteli predlozil omluvenku, s verohodou kopii otcova podpisu. Ucitel se na nej podival a Miki se na nej usmal. “V poradku, sedni si Martine.” rekl ucitel. Den ve skole ubehl velice rychle. Miki se jako vzdy stranil vsem spoluzakum, kteri se shrkli v hloucku a zacali jej pomlouvat. Mrzelo ho, ze o nem rikaji, ze je slaboch. Pritom moc dobre vedeli, ze tomu tak neni. Nejednou jim dokazal, ze tomu tak neni, pri rvacce, kterou vyvolal nektery z jeho spoluzaku. Jenomze jakmile ostatni videli, ze Miki je v presile, vrhli se na neho vsichni. Miki se zastaval divek ve tride a nejedna ho odmenila usmevem, kdyz sel kolem jeji lavice. Byl jiny nez vsichni ve tride. Myslel jinak a to byl duvod, proc se neshodl s ostatnima. Jeho nazory se lisily. Dival se na vsechno z vice stran. Kdyz ve tride meli hodinu cestiny a profesor jim dal za domaci ukol, aby si na pristi hodinu pripravili desetiminutovou uvahu, nevedel o cem by mela byt. Sel do prace. Doma nikdo nevedel, ze po skole pracuje. Bylo to poprve. Poprve jde do prace a musi zanechat dobry dojem. V praci se mu darilo dobre. Pracoval jak nejlepe umel. Pracoval sice pomaleji, nez ostatni, ale zato tomu venoval vsechnu pozornost a vsechen um. Doma se ho otec vyptaval, kde byl. Miki se mu podival do oci a rekl, ze mu do toho nic neni. Otec ho uderil a bratr se pridal. Dostal poradnou nakladacku. Ostatne jako kazdy den.

  Kdyz sel druhy den do skoly stale jeste nevedel o cem bude ta uvaha. Sel a uvidel nejakeho roma, ktery si neco kupuje u stanku. V tom k nemu prisel nejaky mladik a uderil ho. Zacali se bit a rom by dostal nakladacku, kdyby se k nemu nepridal Miki. Pomohl mu vstat a protoze meli kousek spolecnou cestu tak si s nim povidal. Kdyz se s nim pred skolou loucil, uz davno vedel , o cem bude jeho uvaha. V hodine cestiny nastalo ve tride naproste ticho, nikdo se neodvazoval ani pipnout, aby nebyl vyvolan. Ve tride bylo 19 zaku a Miki byl posledni v abecednim seznamu. Poslouchal vsechny uvahy, ktere prednaseli jeho spoluzaci a spoluzacky. 17 z nich melo uvahu o ekologii. Jeden si z toho udelal srandu a prednesl uvahu o nespavosti. Ted byl na rade Miki. Vstal a postavil se pred tabuli. “Romi” zacal svou uvahu. Ucitel se na nej obdivne podival a cela trida mu zacala nadavat. Kdyz skoncil dodal, ze pokud ma nekdo nejake pripominky, ze je muze rict. Pustil se do debaty, ktera trvala celou hodinu a i po hodine se stale vsichni s Martinem hadali. Nakonec debatu ukoncil ucitel.

Miki pracoval jiz temer mesic. Mel nastetrene ctyri tisice. Dnes po skole sel za reditel. Po pulhodine vysel z reditelovy kancelare a oddechl si. V kapse mel ctyri bankovky. Prisel domu, pozdravil matku a sel do sveho pokoje. Vedel, ze se jeste otec nevratil. Bratr uz byl doma, ale bez otce si na Mikiho netroufal. Miki se presto zamkl v pokoji a z pod postele vytahl batoh. Sbalil si dve tricka, kratasy, kalhoty a jine potrebne veci. Strcil bagl zpatky pod postel a sel do kuchyne. Vzal si jidlo, ktere mu matka nachystala a pojedl. Z lednicky si vzal tri lahve mleka a nekolik plechovek ryb. Vse odnesl do pokoje a hodil je pod postel. Domu se vratil otec a s bratrem Mikiho navstivili. To uz byla posledni kapka.

  Rano vstal a vytahl batoh. Urovnal si do ni veci a jidlo, vzal si kus chleba, a nejste nejake potraviny. Z koupelny si vzal kartacek na zuby s pastou a rucniky. Batoh polozil na postel. Zasel si do obchodu a nakoupil vse, co potreboval. Utratil sto korun. Vratil se domu a naskladal vse do batohu. Nakonec jeste pripnul k batohu spacak. Hodil si batoh na zada a sel do kuchyne. Vzal prupisku a napsal na papir vzkaz matce. Dal ho do obalky a pridal tam tri tisice pet set korun. Obalku zalepil a vlozil ji do skrinky s taliri. Dobre vedel, ze otec s bratrem si sami prostirat nebudou, radeji si prectou noviny, ktere uz maji davno prectene. Vedel, ze vzkaz najde matka. Zamknul a klic hodil do schranky.

  Kdyz matka prisla domu, niceho si nevsimla. Vedela, ze Martin ma mleko strasne rad a ze je schopen vypit ctyri litry za den. Uvarila obed a sla nachystat talire. Udivene se koukala na obalku na niz bylo napsano: Pro maminku. Otevrela ho a cetla. Martin se ji v nem omlouval, ze ji vzal mleko a nejake jidlo. Rozlocil se s ni a rekl, ze se o nej nemusi bat. Matka si sedla a obalku i s penezi schovala. Kdyz prisel do kuchyne otec s Radkem, a udivene koukali, ze jim nenaleje polevku. Matka vstala a odchazela z kuchyne. Otec na ni zavolal, co je s jidlem a matka se otocila a odvetila “Naloz si sam!” V jejim hlase byl vzdor. Odesla do Martinova pokoje a zacala plakat. Otec s Radkem si nalozili a pritom nadavali na matku, co si to dovoluje. Kdyz byl vecer a Martin se porad nevracel, otec prisel k matce a zacal po ni rvat, ze je to jeji chyba, ze Martina nemumi drzet zkratka a ze si dela co chce a domu prichazi kdy chce. Matka si zbalila sve veci a prestehovala se do Mikova pokoje. Plakala, ale nebala se o nej. Vedela, ze at bude kdekoliv, bude se mu darit lip, nez kdyby doma zustal.

  Miki se dal na cestu, na dlouhou pout, o ktere nevedel, kde konci. Sel, kam no nohy nesly. Vecer sesel z cesty a na nejakem poli si rozdelal spacak. Kdyz se rano probudil, byla mu zima. Vstal, sbalil si veci a dal se na cestu. Prisel do mesta, ani nepostrehl jeho jmeno. Koupil si listek na vlak. Jeho myslenky patrily matce. Vedel, ze bude mit doma peklo. Nasedl na vlak. Usnul. Probudil ho az pruvodci, ktery mu oznamil, ze jsou na konecne, ze si na vystoupit. Vystoupil. Rozhledl se. Videl cizi mesto, o kterem nevedel vubec nic. Vedel, ze si musi najit nejakou praci. Kazdy den navstivil nekolik podniku a firem. Nikde nepochodil. Po tydnu a pul se mu postestilo. Dostal praci. Byla to sice drina a mizerne placena, ale dalo se s tim vyzit. Kazdy mesic dal poloinu vyplaty do obalky a poslal je matce do prace. Spolupracovnici si na nej ukazovali, ze zije jako nejaky chudak, ze spi ve spacaku na kraji lesa, ktery byl kousek za podnikem. Pracoval jak jenom mohl, delal prescasy a setril co mohl. Po trech mesicich si mohl dovolit pronajmout si jeden pokoj. Jeho prace ho vysilovala. Pracoval od rana do vecera. Po nekolika mesicich se v praci omluvil, ze si musi neco vyridit. Sedl na vlak a jel do rodneho mesta. Sel rovnou do matciny prace. Na vratnici se zeptal, jestli je matka v praci a jestli ji mohou zavolat. Matka prisla a radosti se rozplakala. Byla stestim bez sebe. Mela u sebe sveho milovaneho syna. Uz ho nikam nepusti! Miki se na ni podival. Jeho pohled byl mily, ale jasny. Nezustane. Mluvil s matkou celou hodinu a kdyz se rozloucili, bylo videt na matce, ze je stastna. Jeji kroky vsak nesmeroval zpet na pracoviste. Sla za reditelem. Znali se dobre a on vedel, ze je nejlepsi z jeho lidi. Dlouho spolu sedeli v kancelari a mluvili. Nakonec reditel ustoupil a popral ji mnoho stesti. Matka odesla. Spechala domu. Kdyz se blizila k domu uvidela Martina, jak tam na ni ceka. Zvedl se, a sel s matkou do bytu a pomohl ji se sbalit. Sbalila si jenom nejdulezitejsi veci. Matka si jeste vzala neco z kuchyne. Miki se ji zeptal, co je to. "Vsechno, co jsi mi posilal." Matka se usmivala a Mikimu to delalo radost. Uz dlouho nevidel matku tak stastnou. Sesli ze schodu, a kdyz vychazeli z domu, potkali otce. Martin se postavil pred matku. Otec na nej vrhl vrazedny pohled. Miki se mu dival do oci a ani jednou neuhnul. Otec ho chtel uderit, ale Miki se rane vyhnul a ustedril otci takovy uder, ze se az svalil na zem. Miki se otocil na matku a dal ji veci co mel v druhe ruce. Matka se o nej strachovala. Nevedela, ze nemusi.