Byla jeho životem i smrtí

Kap, kap, kap... Na okenní tabulky dopadaly kapky deště. Seděl ve svém křesle, ostatně seděl tam den, co den, od té doby, co...Svět za okny ho nezajímal. Lidi měl rád, jen když je viděl v televizi. Jen jejich tváře miluje. Jsou veselé, vždy perfektně upravené. Jen oni mu rozumí a on jim. Matně si vzpomínal jak ho opustila žena a obě děti. Tenkrát tu taky seděl...

Kap, kap, kap...Zvuk deště ho uspával.Už dávno nebyl jeho spánek to, co dřív. Skličující sny a ráno se probouzel s bolením hlavy a velkou kocovinou. Kap, kap, kap...

Spánek přinášel nemilosrdně vzpomínky.

“ Sbohem, my odcházíme...”, říkala ta žena, “Slyšíš?! Jdeme pryč!”, otvírala dveře, v rukou držela kufry.

“ Miláčku, kup mi ve městě nějakou whisky.”, volal na ni, aniž by odtrhl oči od obrazovky.

“ Tak za prvé, nejsem tvůj miláček a za druhé, kup si ji sám!!”, řekla, ale dobře věděla, že ji neposlouchá. Udělala to pro svůj dobrý pocit.

“ Díky miláčku a víš co? Vem´ radši dvě.”, ale dveře již cvakly.

Zvedl telefon a objednal si v obchodě láhev. V televizi právě končil film. To byla jeho chvíle. Začnou reklamy. První, druhá a ta třetí. Na bourbon z Kentucky. Obličej se mu rozjasňoval, oči mu zářily. Miloval tuhle chvíli. Pozoroval reklamu a na jazyku skoro cítil tu krásnou chuť. Vedle něho na stolku byla položená sklenička a na dně trochu toho zlatavého nápoje.

Znalecky přivoněl ke sklence. Jeho nos byl opojen. Přivřel oči. Cítil nekonečnou slast. Když své čichové buňky rozdráždil na maximum otevřel oči a prohlédl si mok proti světlu. Oslnila ho jeho zlatožlutá barva. Přiložil skleničku ke rtu a napil se. Slast, cítil jen

slast.

“ K čertu, kde je ten poslíček!”, zavolal, když se trochu probral ze svého opojení. V tom se ozval zvonek.

“ Už jdu!”, potácivým krokem se vydal ke dveřím a otevřel je. Stál tam klučina a držel v ruce balíček a účet.

“ Tohle mi dej, tohle si nech´! ”, vzal si balíček, účet zůstal chlapci v ruce.

Třesoucíma rukama trhal balící papír, až dosáhl svého cíle. Hranatá láhev s božským nápojem. Cestou ke křeslu odšrouboval víčko. Ovanula ho známá, zbožňovaná vůně. Už se neobtěžoval nalít si do sklenky. Pil z láhve. Hladina alkoholu stoupala úměrně k hladině whisky v láhvi. Hladina v láhvi se ovšem blížila ke dnu. V mysli se mu ukazovaly obrazy z dnešního odpoledne. Ty nepříjemné, žena děti. Pak příjemné, televizní obrazovka a reklamy. Usnul...

Kap, kap, kap... Dnešní den se nelišil v ničem od těch předcházejících, ale vlastně ano. Když zavřel oči, cítil velikou úlevu. Jeho srdce bilo pomaleji a pomaleji, až se zastavilo. Láhev mu vypadla z ruky a na zemi se roztříštila. Jen déšť stále bubnoval na okno...