Poetická zastávka na nekonečném závodě temným městem II

Nechala jsi za sebou

Rozestlanou postel a básničku

O autobusech

Když natáhneš ruce

Můžeš zabořit svoje vlhké prsty

Do slunce a strhnout ho

Z potemnělé oblohy a zahodit

Jsi skoro prosvětlená

A rozpadají se ti boty

Docela bych si tě dokázal představit

V podzimním dnu

Jak sedíš na zastávce

S hlavou plnou nápadů

A unavenou

Jako vždycky

Mléčná dráho

Meteore

Sněhová bouřko

Rozezlená na svět

A smutná ze všech konců

Veselá ze začátků

Směješ se mi do očí

A držíš mě za ruce

Nemluvíš se mnou

Ke konci října

Skoro nedosáhneš na tyč v tramvaji

A jsi větší než já

Ty jsi tak

Okouzlující

Shoď do moře

Kámen

Chce tam spát

A ty jsi tady

A bolí tě oči