Pyšný jako páv

Šel jednou markýz do ulic,

řekl si: "Už přát nemohl jsem si víc.

Všichni nosí mě ve vážné úctě

a k mé poctě

zvolaj třikrát ´vivat!´.

Už vůbec nic mi nechybí,

všichni mé bohatství chtěli by,

však velkou smůlu mají - Heč!

já nosím při sobě ostrý meč,

co rány umí rozdávat.

Když po něčem mé srdce zatouží,

dlouho se touhou nesouží,

co chci,

vezmu si hned."

Tak šel a pyšnil se jak páv,

dávajíc pozor by neuchvátil jej dav,

by svůj šat drahý

mohl lidem na odiv ukázat.

Jak šel a nos svůj zvedal do výše,

šlápl do hluboké kaluže,

stalo se to co stát se mělo,

na zem svalilo se jeho tělo.

To život chtěl jej pokárat;

říká se přeci: ´Pýcha předchází pád.´