Tak co chceš?

Mám pocit, že nastává rozhodný okamžik.
Blesk se přede mnou svíjí v křečích
a bolest šlehá jako trny,
které zarývají se mi do prstů a nehty se lámou.
Krev stříká jak světélkující fontána z paprsků,
postavená Zlobou pro zatracené.
Slzy zbarvené do modra bodají a bodají
a já se srdcem z kamene, které vyteklo a rozteklo se v koutě,
sedím s žiletkou v prstech na prahu života.
Opravdickýho života...
Když nakonec otevřu dveře bez kliky,
které vedou do nevědomí a bezvědomí,
je za nima prádzno
a za šesti stěnami bez stropu a podlahy
slyším sténat slast při milování, spojení života.
A tu najednou mučení je rázem mým potěšením.
Při polibku, který není upřímný a vyjadřuje povinnost,
mé ryt s nádechem vína v nevinném úšklebku
zabijou Tě za to, že si mě až příliš miloval.
Smysl???Postrádám smysl, tak co vlastně chceš?

---