Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seEstranged
Autor
Bloncka
tak nějak
vzdávám
svý vnitřní boje
smršť
co láme starý vzácný stromy
až bude
jednou
zase všechno stejný
jak dřív
(bude… bude!!!)
myšlenky
na to,
jak hrou se slovy
svlíkám košilku
a strašně tlustý ponožky
myšlenky
že jen po uši v blátě
víme
kdo před náma stojí
a kdo nás minul
s úmyslem
už znovu nepřijít
zbylo Ti toho tolik
z minula
dál z toho bereš,
nasáváš život
stejnou silou jako já
se to všechno snažím zašlapat
vzdávám se
jiných pro Tebe
Tebe se nevzdám nikdy
jedno, kde jsi
jedno, chceš-li
a jedno, co chtějí ti druzí
jasný
jasný jako moje hlava
po lahváčový noci
takový pak bude nový ráno
(první – poslední, kdo to počítá…)
kdy bude jedno,
spíš nebo ne vedle mě:
mám Tě v hlavě
Tvý dotyky pod kůží,
Tebe v každým záhybu,
kam na první pohled není vidět.
spíš si tak ve mně
potmě
sám