...

  eLi,

marně přemýšlím, kde se stala chyba. Nevím, proč mé SMSky nenašly odezvu, proč můj e-mail zůstal bez odpovědi a proč se na Tvůj mobil nemohu dovolat a když už se mi to podaří, nezvedáš mi to ...

   Vlastně ani netuším, proč se tak usilovně snažím tomu všemu porozumět. Asi proto, že se mě to týká, zraňuje mě to Tvé mlčení a také mě to v tom konečném důsledku BOLÍ!

  Navíc si namlouvám, že se Tvé zarputilé mlčení změní v opak a já se konečně dozvím, co se to vlastně stalo. Možná se mýlím, ale asi si to namlouvám zbytečně, protože vím, že i tenhle pokus tomu všemu porozumět zůstane bez odezvy a já budu tam, kde jsem.

  Na co byly ty Tvé řeči o tom, jak hrozně nerad upadáš v zapomění a když se Ti podaří se mnou navázat kontakt, odejdeš bez jediného slůvka vysvětlení?! Já myslela, že tohle kamarád nedělá... Pokud ovšem to, co jsi mi říkal, byla pravda a nebyla to jen prázdná slova. Že bys chtěl jen upoutat mou pozornost, poslouchat mé trable a uvědomit si, že jsi vlastně rád, že tohle řešit nemusíš? Možná sis uvědomil, že Ti za nic nestojím, když už nebudu v Pze? Ale o tom to přece není...nebo se mýlím?!

  Jednou ses mi dokonce svěřil (dá-li se to tak nazvat), že mě obdivuješ, protože jdu za tím, co chci a čemu věřím.

  Měla jsem pocit, že jsem našla kamaráda. Místo toho teď nevím, co si mám myslet. Přece jsem neudělala nic, co by tě mohlo urazit nebo zranit. A jestli ano, žilo by se mi líp, kdybych věděla, co jsem zvorala. Teď  žiju s vědomím, že jsem spadla do spárů dalšího frajera, který sice umí mazat med kolem úst, ale pak se mu to rozleží v hlavě a pustí mě k vodě  - a to mluvím o kamarádovi! Už jsem se jednou spálila a dost dlouho mi trvalo, než jsem se vydrapala tam, kde jsem teď.

  Jsem vlastně pitomá, protože si namlouvám to, co tenhle dopis stejně nezmůže, ale snad Ti aspoň otevře trochu oči. Ale jedno vím určitě - říká se, že napotřetí všeho dobrého i zlého, a tak doufám, že to "potřetí" bude konečně taky něco jiného než zlé. Zároveň si však uvědomuju, že se to dobré může stát i napodruhé díky těmto řádkům, ale to má teď  v rukou svých někdo jiný... Vím taky, že odpustit Ti bude těžké, ale neříkám, že nemožné...

O.

18. 8. 2002