Minulost

Minulost..

   nekonečný boj...

s řadou vzpomínek

a s bolestí která se protkává s přítomností

minulost, která se stane vrahem

citů a člověka sama v sobě

když do duše vrazí jak splašené stádo koní

bodané ostruhami do slabin

.... kopyty okovanými zraňující stále hloub....

a po chvilce zhojení se vracející....

hnána nekonečností vzpomínek...

nejde najít zapomnění....

utopit v bahně černých tůní...

vrací se stále a hluboko bodá

přes všechny štíty

co stavíš kolem sebe

jen zašít  šrámy v duši

možná nití ocelovou

která srdce v kousek kovu promění

... tolik těch šrámů je....

ale srdce potom tíží

jako kámen stahuje pod hladinu člověka

do hlubiny...

a prázdnoty svého bytí...

kousíčky citu

a kapkami lásky...

lehkými doteky na duši

co netíží když dávají se

z jiného srdce s radostí

pomalu skryje všechny šrámy

.... a jen čas ten nepřítel věčný

co kolem nás se prohání

zase znovu rozdírá tu duši

.. když dotek nechtěný

zasáhne bolavé místo...

zakopat srdce hluboko pod zem...

stejně šrámy zůstanou...

a cesta bolavá...

kdy člověk klopýtá

    a zase se zpátky vrací

      vyčerpán vším okolo

a s touhou po ničem

cestou pořád zůstává

krok za krokem

i když někdy zpátky

jednou přece skončí

i když ty šrámy zůstanou navždy

vítězství nad časem

přikryje je

 láskou a citem