Letní noc

a prolog

LETNÍ NOC Byla noc, letní a úplňková. Měsíc zářil a venku to vypadalo jako by byl den. Všichni už spali, když jsem si sedla k oknu. Pozorovala jsem ten nádherný měsíc a nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Úplněk má zvláštní tajemnou moc, uvědomila jsem si. Jaké hrůzy lidé dokážou spojit s tímto přírodním úkazem, až mě z té myšlenky zamrazilo v zádech. Vždyť je tak krásný, proč mu jen přisuzují takovou zlou roli. Koukala jsem na polní cestu, kterou lemovaly nádherné stromy. V noci vypadá všechno tak strašidelně a tajemně. Najednou jsem sebou škubla, cosi se pohnulo vedle okna ve křoví. Když jsem zjistila, co mě tak poděsilo, musela jsem se smát. Koukaly na mě dvě svítící oči, byla to kočka, černá, krásná a veliká kočka. Popošla směrem ke mně a posadila se na římsu, chvilku jsme na sebe koukali přes okno, které jsem pozvolna otvírala, abych ji nevyplašila. Seděla a koukala mi přímo do očí, bez hnutí. Vzala jsem ji do náručí a začala ji hladit a jak to tak bývá u koček, po chvilce začala spokojeně příst. Pak se odkudsi ozval zvuk auta a ona seskočila dolů. Volala jsem ji zpět, nechtěla a tak jsem se rozhodla, že půjdu já za ní. Procházela jsem se po té polní cestě, široko daleko nic jen já a ta kočka. Na chvíli mi zmizela z dohledu a pak jsem ji spatřila, jak sedí na tom největším stromě: Kočka: Ahoj, já jsem kočka Isabel! Já snad blouzním, ona promluvila, ne, to není možné, říkala jsem si v duchu. Kočka: Co tě tak vyděsilo?! Ach ano, já mluvím, neblouzníš! Dívka: Já, já, měla jsem dojem, že mluví jen lidé.........já... Kočka: Ach, vy lidé, jak jste pošetilí, vy používáte k domluvě svou řeč a my zvířata svou duši a pak teprve zvuk... Chvíli bylo ticho, stála jsem tam jako přikovaná. Dívka: Jsi černá kočka, černé kočky přinášejí smůlu.......kdo jsi?! Kočka: Já ti nepřináším smůlu, já ti přináším vysvobození..........volnost a svobodu! Dívka : Vysvobození? Od čeho vysvobození, proč? Kočka: Vysvobození od života, jsem tvůj život, osud a jsem tvá smrt! Dívka: Má smrt, ale já nechci zemřít........ chci dál žít, jsem příliš mladá...já chci žít! Kočka: Žít, nač žít, máš nějaký důvod, máš proč žít ??? Zdůvodníš-li mi, proč chceš pokračovat v tom směšném žití i nadále, nechám tě. Odejdu a vrátím se, až ty sama budeš chtít. Dívka: Mám smysl života, smysl,bez kterého by život nemohl ani existovat...... Dívka: Tím smyslem života je láska, láska ke svým bližním, lidem kteří ti za to stojí i lidem kteří za to nestojí, všechny mám ráda, protože mi pomáhají a dávají mi kus svého já......musím tu být, protože i já jim pomáhám a dávám jim kus ze sebe. Kočka: Máš zvláštní smysl života, ale krásný...........tedy sbohem......a až jednou budeš chtít osvobodit, stačí mě přivolat a já přijdu, tam dál je to mnohem krásnější...... Zdálo se mi jako by se usmála.........odešla jsem zpátky do chaty s nádherným pocitem na duši. Byla noc, letní a úplňková, měsíc zářil a venku ještě stále vše vypadalo jako by byl den. Sedla jsem si k oknu a z křoví naproti mně naposledy zasvítily její krásné zelené oči...tak takhle vypadá smrt!!? Tuto povídku bych chtěla věnovat mému dobrému příteli Murunovi, který nás již předminulý rok navždy opustil.

---