Všední den chemika II.

Všechno zlý je prej k něčemu dobrý. Škarohlídi sice tvrděj, že ta velká voda sem-tam něco poškodila, ale já jsem přesvěčenej, že v globále se i tak dá hodnotit víceméně kladně: za ten tejden povodní zahynulo míň lidí, než by se jinak statisticky zamordovalo na silnicích, podstatně klesla kriminalita, lidi se konečně začali mít rádi a vzájemně si pomáhat, a i v parlamentu to aspoň na chvilku vypadalo, že jim jde o republiku, a ne o vlastní koryta.

I nám ve Spolaně to pomohlo. Voda spláchla ty dioxinový a rtuťový sračky konečně do Labe, a tak nám ti šmejdi z Greenpeace konečně můžou vlízt se svýma provokativníma kecama na hrb, protože teď už tady je zaručeně čisto, a nestálo to ani žádný miliardy, jak dřív strašili.

Akorát s tím chlórem nám ten fór trochu nevyšel. V televizi porád strašili, že v zaplavenejch územích hrozej epidemie, a že by lidi měli všechno desinfikovat, a tak. No a protože tady všude v okolí už v kšeftech všechnu tu desinfekci dávno vyprodali, přišli jsme s klukama od nás z kanclu na prima nápad, jak to vyřešit. Určitě víte, že jediný, co v tom Savu za něco stojí, je vlastně chlór, kerej zaručeně zabije všechny ty hnilobný hnusy, kerý by mohly vohrožovat lidi. A tak jsme si s klukama řekli, že by od nás bylo hezký, kdybysme těm lidem z okolí Spolany za to, jak jsme jim těma dioxinama a rtutí otrávili vodu a pole, aspoň pomohli od těch jedovatejch bacilů, co jim připlavaly s tím bahnem.

Kolega _PaKo_ na kalkulačce spočítal, kolik toho chlóru bude asi tak potřeba pro dezinfekci celejch Neratovic, a pak jsme šli teda slavnostně udělat ten dobrej skutek Lidi z ostatních kanclů koukali jak vejři, kam jsme se v tom bahně vypravili, a jediná Maruška z účtárny, co má nahoře šestky, pochopila, že to bude docela vzrůšo, a tak šla s náma taky. Za to jsme jí u ventilu dovolili, aby otevřela láhev šampaňskýho, co sme dostali před 14 dny za obhajobu titulu Brigáda socialistický práce. Skleničky zacinkaly na zdraví všech neratovičáků, a já jsem byl vylosovanej, jako že můžu slavnostně otočit tím ventilem od chlórovejch nádrží. Víno v hlavě, pohled na Marušku, a hlavně ten velkej ventil mě při prvním vrznutím vyrajcoval tak, že jsem měl co dělat, abych se před ní neudělal. Ale ta slast, když to pšouklo, to si nedovede představit!

Přiznám, že jediný, co sme netušili, bylo, že ty ventily jsou tak rezavý, že se zaseknou a nepůjdou vrátit zpět, a ten chlórovej mrak byl o trochu větší, než původně _PaKo_ spočítal. Ale co - aspoň ta dezinfekce byla pořádná, a nějaké hniloby, plísně a podobný prevíti nám neratovičákům pár let hrozit nebudou.

Vůbec nechápu, proč tady začaly za chvilku houkat sirény, a šéf si nás hned pozval na kobereček, a prej se máme na pár týdnů někam ztratit - on prej to hodí na vadu materiálu, kerá se projevila v důsledku povodní, a že prej máme držet hubu o tom, co sme udělali a tak.

Ale všechno zlý je k něčemu dobrý - šéf nám domluvil na měsíc exkurs na Temelíně. Zítra tam nastupujeme. To by bylo, aby tam taky nebyly nějaký velký ventily, se kterýma bych si moh' taky pořádně vrznout!