Prohraná bitva

V duši planoucí žár,

okovy svírají srdce,

žal a strach je náš druh,

v bitvě o neměnný svět.

S osudem šinem se vpřed,

neslyšíc nářek z útrap,

ostatní ať vezme čert,

nesmíme již kráčet zpět.

Pláčem nezvlhnou líce,

smrtí končí jen den,

oči pro krev nevidí nebe,

svědomím netížím se.

Jen pro cit z malosti,

pošlapem přátele,

na cestě do hořkosti,

zlem vydělit štěstí.

Bůh si nás nevšímá,

dávno přestal doufat,

po staletích, na věky,

jsme zatraceni...