Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV té noci
Autor
Romy
1)
- A noc promluvila…
V bolestech, ve strastech,
ve štěstí i radosti.
V propastech věčného hledání.
V našich dnech i činech.
V zrcadlení našich útěků.
Za hranicí věčného poznání.
Jak klidná,
když se těla svíjela
v bouři rozkoše.
Jak nekonečná,
když se dvě duše
dotkly v záblescích vědomí
a pak tiše spočinuly.
Jak věčná,
když vše kolem
ztratilo smysl a tvar.
A dvě těla a dvě srdce
byla probita slastí
a poznáním,
něčím bez hranic.
Jak vzdálená,
když se pro ně vrátila
a nenechala je na jejich útěku.
nepokořená
a čekající.
2)
Pak jsme dlouho leželi
nazí v objetí.
Sobě rovní,
sobě svatí.
Spjatí v té nahotě.
V té prostotě
jsme spočívali
a milovali se.
Nad vším.
Bože, nad vším.
Po všech bouřích, útěcích,
úsvitů bez naděje,
příkořích
a návratů bez konce.
Po tom věčném hledání
jsme si v náručí věřili
a nečekali nic,
když vše už bylo dáno.
A dotýkali se té chvíle.
Jak vzdálené,
jak nadosah.
Jak věčné,
a přitom tak hledané.
3)
V zrození té noci,
v našich tělech,
v našich duších,
přišel úsvit.
Tak nečekaně,
tak klidně.
Našel nás
v té smyslnosti,
v té nahotě
i rozkoši,
v tom poznání
a dal nám svou naději,
svou víru,
svůj úděl.
4)
- A pak noc promluvila –
Jste si věční.
Na věky spjatí.
Vy, zrozeni ze sna
povstaňte
a vzlétněte.
Neztratím vás.
Věřte mi.
5)
Pak nás zastihlo ráno.
Nepřipravené
a nedospělé
na příchod nových zítřků,
na příchod nových návratů
a útěků.