Pohádka

Tuhle pohádku jsem nepsala já, ale líbil se mi ten nápad tak jsem si říkala že se s vámi o ní podělim.

Ostrov Bylo nebylo....

Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily
všechny pocity člověka:
dobrá nálada, smutek, vědění...
a kromě ostatních různých pocitů i láska.

Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí.
Každý se tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova.
Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle.

Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc.
Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala
se: "Bohatství, můžeš mě vzít s sebou?"
"Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a sříbra. Tady pro
tebe
není místo."

Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem na přenádherné
lodi. "Pýcho, můžeš mě vzít s sebou?"
"Já tě, lásko, nemůžu vzít... " odpověděla pýcha, tady je
všechno
perfektní. Mohla bys poškodit mou loď."

Láska se tedy zeptala smutku, který jel kolem:" Smutku, prosím,
vezmi mě s sebou."
"Ach, lásko", řekl smutek, "já jsem tak smutný, že
musím zůstat
sám."

Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že
ani neslyšela, že na ni láska volá.

Najednou řekl nějaký hlas:"Pojď, lásko, já tě vezmu."
Byl to nějaký stařec, kdo promluvil.
Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na
starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel.

Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění:
"Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?"
To byl čas", odpovědělo vědění.
"Čas?"zeptala se láska, "proč mi pomohl?"
A vědění odpovědělo:

"Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě."

---