Naděje

Kosmický prach, zvedá se v nás

A vzpomínky na Zemi, už dávno odvál čas

Když já a tři sta jiných jmen

Opustilo rodnou zem

A vydalo se na cestu

Možná je to prohra, možná jen cesta

Na konci níž je ? nebo spíš jsou města

Naše, lidská.

Kolonizátoři, tak nám suchozemci říkají

Když někdy, pozdě v noci, dívají se na hvězdy potají

A stejně jako stovky jiných lodí

S ostatními nás úzké svazky pojí

Snad je to jen Naděje v nás

Co vrací nám sílu, bojovat zas a zas

Proti ohni slunce, proti ledu planet

Jak legie, snad jak jedna z komet

Tři sta lidí, již druhý rod který první kosmické obilí zaseje

A to vše na kousku kovu vesmíru – lodi jménem Naděje.