Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProbuzení
08. 09. 2002
20
0
3032
Autor
galaxy
Zase je mi smutno
a všechny zvony světa bijí
na poplach.
Jejich decibely pronikají do
srdeční komory a
rozbíjjejí tam okna
na malinké střípky,
které bodají a bodají..
Rudé kapičky krve
stékají po zdi
a tvoří fosforující kaluže
plné milostného bahna
a ztrouchnivělých lží.
Zbavena iluzí,
topím se v mrtvém
moří zapomnění ,
chytám se stébla naděje
a sama sobě
o d p o u š t í m
mario_di_fiore
10. 09. 2002
Tak dobře Krelíčku :
Místo díků růži dám,
ještě k tomu zazpívám,
i když to moc neumím.
Tvým úsměvům rozumím.
:-)
pecado_mortal
08. 09. 2002
Uff...... Asi to čtu v té správné náladě.... Juj, nestíhám to............... Nádhera
*
Navždy_Tvůj
08. 09. 2002
něco takového má čas od času každý ... chce to jen dojít k závěrečnému dvojverší:-)