Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seManifestace tragiky
Výběr: Lyryk, Print, Pája, Wopi, Stanislav_Vašina, Bix, kalais
13. 09. 2002
50
1
8672
Autor
hermit
Manifestace tragiky
Dobře, nic neumíte. Je vám šestnáct,
nebo padesát. Při kterékoli příležitosti
se chápete bloku a vzpomínáte
na psychopatické verše, dokonce je
pokládáte za svůj umělecký kapitál.
Ale nepřestává vám být nijak zle,
a když je noc, jindy vítaná jako motor
imaginace, cítíte v postupujícím tichu
strašlivou osamělost, která je prostá
romantiky - studená chodidla, víc
cigaret a vína, víc ochotných kamarádek.
Čím si připadáte odpornější, tím jste
pro ně přitažlivější, vaše zvrácenost je
fascinuje jako med. Začínáte mít pocit,
že asi nedáváte svému okolí vždy tak
očekávaný příklad naplněného života.
A víte, že pokud se nestane něco
zásadního, přijdete o nohy, nebo
oslepnete, budete to zkoušet pořád dál.
Namlouvat si, že vás to všechno prostě
jen zajímá. Nikdy se nepustíte své vize,
bude-li dostatečně silná a nová. Jste
dobrovolnými otroky, jste schopni konverzovat
o čemkoli, zničíte všechno, čeho se dotknete
a vždy najdete někoho, kdo bude ochoten
vás živit. Užívejte si to, poměrně dost vám věří.
V tom máte před nimi náskok. Vás už víra
naštěstí opustila, zajímá vás mozaika
na kulové ploše a rauš roztříštěné lásky.
Za deset let se vám vysmějí, protože jste
naivně předpokládali, že se tak vzhledem
k již proběhlým dějům opět stane.
Jediným smyslem vašeho psaní by mohlo být
unavit nervovou síť. Totéž se dá provést
i tučnou stravou, spánkem, fungujícím
ústředním topením. To nejstrašnější
přichází zároveň: začínáte si uvědomovat,
že se zvolna proměňujete v text, který
uskakuje ze stránky, již zdatně a vilně
laskáte. Že se proměňujete v báseň.
A když vám někdo vrátí zrak, už vám
zároveň s ním nevrátí někdejší vděčnost
a pocit spokojenosti. Stále víc lidí
kolem vás vám připomíná idioty.
To nikdy nepřiznáte, mluvíte nahlas
o vnitřní pokoře, ale ve skutečnosti
je potřebujete svléct a z jejich šatů
sešít příběhy a volné verše.
Oni vás nenávidí, vy je taky, intelektuálně.
Oni to ví a o to víc vás nesnáší, takže
časem napětí mezi vámi překročí
každodenně zrozené meze. Najdete si
sobě blízké, ale budete se v skrytu snažit,
aby si byli rovni mezi sebou spíš jen ti ostatní -
- vy o tom pak bude moci ze svého
piedestalu napsat povídku. To nejlepší,
co pro sebe můžete udělat, je, když
připustíte, že je vám zle stále častěji.
Čili vám nemají co závidět. Vy těm
pitomcům taky nezávidíte. Až vám shoří
dům s knihami a nebudete mít čím
psát, oni přijdou o své matrace
a zlacené rámy, pak se stanete přáteli.
Ale jen na čas, brzy o tom napíšete
další báseň. Jste ztraceni. Můžete doufat,
že za vámi do pustiny občas někdo přijde,
nabídne vám cigaretu a bude ochoten
půl hodiny poslouchat vaše urážky.
Tím vás krátce učiní šťastnými.
Nemůže to být jinak. Stále mladší
děti umí číst a psát, je to šířící se
malomocenství. Překladatelé, pilní
vizionáři, architekti mikročipů, vynálezci
revolverů a posedlí molekulární fyzici.
Báseň je. Možná, fakt jen možná.
1 názor
strasne sa mi to paci!
toto dielo ma zafixovane este z cias kedy som chodil na pismak iba ako citatel...
Nicollette
26. 04. 2005Minim_Sladkyj
07. 11. 2004
Tak jsem hledal něco pořádného na přečtení a tohle jsem kupodivu ještě nečetl. Uchvátilo mne to, má to spád prudce psané výpovědi. Diskusi pod tím jsem sice s čím dál větším sebezapřením přečetl, ale v podstatě odloupl jako proti dílu nepodstatnou. Vrátil jsem se k textu, zda se můj názor nezměnil. Ne. Vyjadřování jako obsese. Vyjadřování jako lavina. Imaginace jako noční droga. Přemýšlení jako stěna mezi mnou a druhým. Vzpomněl jsem si na jakéhosi Zapisovatele, taky ne úplně povedeného ale velmi, z mé strany velmi pochopitelného. Jasně že existují dlouho leštěné dokonalé mramorové sochy, vyjadřující neskonalé mistrovství v každém pixelu (pardón, to je reakce na jakousi dnešní reportáž o čištění Davida). Ale já mám ze všeho nejradši co největší závan upřímnosti. Ve skutečnosti by byl podle mne ideální tvorbou deník, skutečný deník, necenzurovaný, sice se všemi banalitami, ale taky s možností pochopit druhého a cítit ho jako bližního. Jenže je tu ta smůla ohraničeného času: na žití, na přemýšlení, na psaní, na čtení. Je nutno zkracovat, koncentrovat, stlačovat energii do baterií a nosit s sebou glycerín pod jazyk. Tohle je dobrý přírodně rostlý komprimát podobný náhle vyrostlému květu kaktusu a ještě se k němu vrátím. *
hermit: :))))) bídák Armand si povšiml kupříkladu pěkného politického tahu nynějšího pana ministra zahraničí C. Svobody, jenž se ne dlouho předtím vzdal svých ambicí a funkce (nepamatuju se jestli ve straně nebo v čem - spor se Zaorálkem tuším) přičemž bylo jasné, že jako "ten jenž odstoupil s čistým štítem" neboť "v té špinavé záležitosti nehodlal pokračovat", bude nadále vnímán jako čistý a čestný politik a dostane za svou čestnost a čistotu daleko více.. daleko větší funkce v budoucnu.. a ejhle! už je ministrem :))))))
ale pravdu díš.. shazující sebeironie není prostředek poplatný na české politické scéně, nicméně JE to politický prostředek. Víš jak myslím to druhé slovo "politický"? :)) (žejo?) .-))
Smích_a_pláč
07. 01. 2003
hermit a Quoniam: pokora je základní ctností a nevychází z úmyslu být pokorný (tedy i skromný). Nemístná skromnost stejně jako nemístná pýcha jsou krokem mimo, jsou (sebe)klamem. Člověk často šlápne do jednoho nebo druhého v průběhu svého hledání oné střední cesty, kde je to i to.. v níž je obsaženo vše tak jak má. .-)
U mnoha dřívějších hermitových vyjádření je možno pozorovat onu opatrnou skromnost (obléknutou za "neulpívání" -tzv. ulpívání na neulpívání) :))).
Nejsem s to posoudit jak to je v současnosti. Každý se učíme a moudříme s každým dnem (kterého dosáhneme, na které spadneme) .-)
hermit: No vida! A dokonce souhlasím. Flek! A teď to rozvinu. Re!
Nařčení z nesdělnosti, z nejasnosti atd. je sice obtížně obhaji/vyvrati-telné, neb jest to subjektivní záležitost bez měřítka. Vypíchnul bych z toho však dva aspekty. Jedním je pravdivost tvorby (obvykle nazývaná vnitřní) - nemusím rozumět mechanismu, ani zdroji, tvorby, ale musím mít její existenci obhájenou sám před sebou. Jestliže něco vytvořím, nesu za to odpovědnost. A sám přitom tvořím na úrovni, na jaké se zrovna nacházím - tj. zcela určitě nemůžu tvořit na vyšší úrovni, na tu si můžu jen hrát, ovšem se ztrátou pravdivosti. Ale můžu přece tvořit na nižší úrovni - což souvisí s tím druhým aspektem.
Tím druhým aspektem je zralost příjemce(ů) mého výtvoru. Jestliže je dál než já, může mojí tvorbou (třeba) pohrdat. Jestliže jsem dál naopak já, nemusí mi rozumět. A to je moment kdy se mu můžu zkusit přiblížit... a(!) musím v tvorbě udělat kompromis. Čili svoji tvorbu devalvuji.
Sebekritika je nutná, ale je to jen jedna strana mince. Vytvořím-li dílo tak, jak v dané chvíli nejlépe dovedu, je to v pořádku. I přesto, že můžu zůstat nepochopen.
a vubec, proč to nerozeberem někdy v hospodě, he? ;-))
ono totiž vůbec tak a zkrátka: být obviněn před literárním soudem, místy bych se hájil, místy bych doufal v deus ex machina, místy bych si nasypal popel. nerad vysvětluju svý básničky, snad je líp vysvětlit, nebo pokust se přiblížit JAK číst.
..................
vsuvka emocionální:
Obdivuju Nui'tu, ó jak si úúúúžasná...!!! :o) (zbytek šeptem čertem .-)
..................
Nevadí mi nepochopení tam, kde mi básnička dá vědět, že je hotová, sama mi nějak strvdí, že tkhale měla být napsána a já už na ní nemám co měnit. Někdy se to ale nestane, ale i tehdy básničku nechám často být, protože právě její nedökonalost a má bezradnost nad ní jí dává tvář a autenticitu.
K pochopení aütora je třeba asi sledovat jeho tvorbu kontinuálně, proniknout do jeho osobního jazyka, do způsobu, jakýmpřenáší své osobní mýty do znaků. Mě samotnýho tenhle způsob pronikání do nejasnějších, ale kontinuálně tvořících autorů (tady například čtyřicet, byla to Janis, než se smazala, Pája... Jarodějka a spol.... xpired... a další:-) ) fascinuje, to je alchymie přeměny čtenáře v laboratorium, je požívání (totiž jeho spolutvorbou) elixíru, který proměňuje...
ad Quoniam: pravdivost tvorby.... jo, v realističtěji pojaté litaretuře je to velké dilema... ale kupříkladu Orwel také neprožil 1984... dokázal však ten svět vymodelovat a dal mu tím život... ovšem když dva dělají totoéž, není to toéž... ale o tom jsi možná nepsal... jinak nemám nic proti tomu, co píšeš...
ad moje skromnost: jsem namyšlenej sebestřednej idiot... to za prvé... za druhé vím i to, že bez skromnosti se skutečně tvořit nedá, maximálně interpretovat, nebo plodit kýč, a to ještě spíše krátkozrace (totiž proto i s krátkou trvanlivostí) fabulovat, než pomalu stavět svůj kostelík...
v totální fascinaci dílem musí skromnost přijít, zapomene se na sebe, jsou jen znaky a ruka co je píše a hlava co je přehazuje a skládá a pak je sama udivena a nechává to "vytvořené" už najednou být, protože loď nabrala poprvé vítr a opustila mateřskou loděnici... ovšem jsou i jiné způsoby tvorby...
nepochybně jinak píše Standa Vašina (mimochodem, vážně nebyl Čapek tvůj dědeček?), jinak píše Miroslawek, nebo psával Merle (ale to už je úplně někde jinde, než chci být já) a jinak píše Biri (klobouk dolů!)
a což teprve širá obec našich šedivých a šedivějících akademiků...! :o)
zase sílám avi, ale není nutno reagovat, jen tak pro forma
Souhlas se Standou :) Takovéhle debaty by měly být v Auditoriu .. ne výkřiky (teď jsem neadresný).
hermit: Jsi sebetředný idiot? :)) Sebestřednost je důležitá vlastnost. Je totiž pýcha a pýcha. Jedna je nutná pro rozvoj a růst osobnosti a její přirozené sebeprosazení se. Když je toho dosaženo, není pak pýchy (ega, sobectví) potřeba a je ho třeba umět odstavit. Ten kdo to nedovede - tak až ten je pak opravdu pyšný - sobecký - sebestředný - ve špatném smyslu slova.
Diskutovat o takhle citlivých tématech, kde záleží na nuancích slov, po internetu je VELMI ožehavou záležitostí, náchylnou k hromadě nedorozumění, ale doufám, že to co jsem napsal bude pochopeno.
- narážím na tvé: "jsem sebestředný idiot" .. těžko odhadnu jak jsi to myslel... jakou to má emocionální základnu a do jaké míry to je legrace nebo vážnost. Proto - jak jsi sám napsal - to je na debatu u stolu ... :)
Quoniam: souhlas .-)
Armand: Souhlas. Velice přesné. Amen.
K tomu druhému odstavci. Právě proto, že shazující sebeironie je hermitovou běžnou reakcí, snažil jsem se ho dotlačit k trochu upřímnější sebereflexi.
Armand: Jsem off-line, takže sorry. Měl jsem na mysli tvoji předešlou, žlutou, kritiku.
Armande, bídáku!:-))) copak politikům je vlastní shaující sebeironie???;-)))
Armand, hermit, Stanislav: je strašně zajímavý číst vaše povídání....vážně moc díky za takovýhle avíza, připadám si potom chytřejší, když vás čtu ;o)
to jako fakt :o)
hermit: Jelikož diskuse(?) se nám fyzicky přenesla poněkud mimo (a sice sem), přetiskuji tvoji reakci a pokračuji dále.
"Quoniame, učím se nelpět na tom, že jsou moje texty dokonalé, to je tak v kostce..., protože kdyby to tak bylo, už bych vlastně neměl potřebu psát nějaké další, a stačily by mi ty, co už jsem vyplodil... protože by dokonale vyjádřily, co jsem chtěl.... což se pochopitelně neděje, jsou to jen pokusy a nová přemalovávání jednoho plátna... snad rozumíš. no nic, to je vše k tamté oné diskusi, co možná nebyla...;-)"
Snad ti rozumím, co tím myslíš... Ale nesouhlasím. Je nezměrný rozdíl mezi tím, jestli jsem přesvědčen o dokonalosti svých počinů (o lpění nemluvě) a tím, jestli si za nima stojím. To první je bláznovství, negace druhého póza. A dále. Ty se nikam nevyvíjíš? Pokud se sám cítíš být konstantou, dává to co říkáš smysl. Jinak je to hloupost. Kdybys, nedej Bože(!), zítra vytvořil dokonalý opus, už bys do konce života nesáhnul na pero (s výjimkou podpisu šeků)? Z čeho tedy pramení tvá tvorba? Z touhy po dokonalosti (na níž nelpíš)? Buď ses špatně vyjádřil... nebo? Tady narážíme na zajímavé téma. Potěšilo by mne, kdybys na chvíli odložil svůj obnošený kabátek sebeironie a zkusil být upřímný.
Já pochopitelně (taky) usiluju o dokonalost. Toužím po ní, jak fyzicky, tak psychicky, a tak i v tvorbě.
Samozřejmě budu obhajovat svoje básničky před napadením:-), ale těžko je můžu hájit třeba při nařčení z nesdělnosti, z nejasnosti, nepřenosnosti jejich dynamiky. Tu já neposoudím a proto jsem schopen uznat "tohle se možná tak moc nepovedlo, zkusím to znovu".
Ano, stojím si za tím co píšu, tedy za svými pokusy o poézii, nebo prózu rózu. Čili, podepíšu se pod to, a dost by mi vadilo, kdyby mi někdo něco ukradl a zkomolené vydával za svoje, nebo vůbec to vydával za svoje, nebo po mých věcech kydal bláto, (ehm, zajímavá představa...:-) )
No.... co dál?
Rozviňme téma...
posílám avi, tak mě sím nekamenujte, neb jsem pro rock..:-)
hele, hermi, a když nejdřív nahážu bahno a pak teprve vydám za své? no nekup to, jako zajíce v pytli :o)
jak jsem to tak pročítala, mi se teda nezdá,že slábneš, možná, těm, co začali rozumět tomu,co píšeš, přijdeš už tak průsvitný, že se jim zdáš slabý ve svém umu, kdo ví jak to je a kdo ví, jestli zítra místo slunce nevyjde nakonec třeba měsíc, vid'? :o)
Jináč kdo by neusiloval o dokonalost...jak, tak....někteří prahnou po té fyzické, jiní hlavně duševní a každé zvlášt' je stejnak poloviční dokonalost.
Největší krok k dokonalosti je uvědomění si své nedokonalosti a je to, to sem zase chytrá, co?
ale poslals mi avi, tak jsi zjevně musil očekávat, že tu budu nějakou tu chvílu plkat
pápá
s úctou v sebe :op
Tvá obdivovatelka Nuit'a
hele, já to ještě zažlutim, at' to má grády :op
Tož já vás Stáníčku zvládnu mnohem víc, že ano, řit'oplavci ještě nevymřeli ;op
Nepodceňuj hajzlíky, zázraku. Nikoliv kostely, ale právě ony jsou místem kontemplace postmoderního člověka. Dal by se o tom napsat esej, ale zrovna se mi nechce.
Zázrak_přírody
09. 10. 2002Zázrak_přírody
08. 10. 2002
Armand: Ano. Text za báseň také nepovažuji, což je skutečnost, jež mi z konceptu kritiky vypadla. Děkuji za doplnění.
Mozart: Domnívám se - jsem přesvědčen, že pocit nevyhnutelnosti je pro tvorbu podmínka sine qua non. Ty ji v hermitově textu vidíš, já ne. Svoji kritiku jsem nepsal proto, aby hermit následně demonstroval svoji upřímnost. Moje kritika byla a je určena hermitovi ne-manifestujícímu.
hermit: Tvá odpověď byla vskutku promptní. Zdá se mi, že ke škodě věci. Mrzí mne, že jsi nebyl schopen uchopit věci hlubší - což ti možná, navenek, nedovoluje maska šaška (a póza sebeironie), ale ani rozlišit věci adresné a obecné.
Ovšem. To není nijak tragické (smajlík - viz název). Vždy je tu ještě možnost deus ex machina. Jen ty konce pak bývají poněkud kuriózní.
Btw, nikde nepíšu, že ty - hermit - jsi ostrakizovaný.
Helča: Já také nejsem kritik. Básním někdy i rozumím. Používám ta cizí slova, u nichž rozumím významu, příp. doplňujícím (vedlejším)(pod)významům - konotacím; a používám je proto, že jsou velmi přesná. I kritik(a) je cizí slovo - pocházející z řečtiny.
Pokud jsi v básni našla, jen dobře. S postupujícím časem však přichází poznání, že nacházet je stále těžší. Já jsem se hermitovým textem zabýval, na zdejší (písmácké) poměry extrémně, dlouhou dobu. Odstup 19 dnů se mi, v on-line prostředí, zdá dostatečný. A nenašel jsem - což však není objektivní skutečnost.
Print: Tvá výtka byla, podobně jako chytrá horákyně, podivně (ne)adresná.
Slova, jež jsi ukryl do závorek, jsem já velikostí nezatížil. Pokud si nevyhnutelnost nezaměníš s osudovostí (ach, ten patos), je n. celkem spolehlivým měřítkem věcí skrytých. Falešné tóny jsou běžným atributem každého muzikanta, potažmo i mezilidských vztahů a komunikace. Piedestal? Předpokládám, že okolí Petrova jich není prosto. A moudrost? Děkuji, dám si ještě jeden věneček.
*! *? *:-) !!
Hezký den
přeji - všem.
------------
pozn. pod čarou: Za závěrečné dvojverší mi, prosím, tipy nedávejte. Děkuji. Pravda, polichotilo by mi to, ale cítil bych se ...
Quon: nicméně mi přijde dobrý, že se s odstupem 19 dnů "extrémně dlouhou dobu" zabýváš textem, kterej jsem za vhodný duševní konstelace napsal na WC za deset minut... :-)))
K nevyhnutelnosti už jsem se vyjádřil snbad srozumitelně. Slova o nevyhnutelnosti mi, přiznám se, trochu smrdí pózou. Do jistý míry je tvorby vždy jen alternativou. Když se stanbe netolik obsesí, že pohltí autorta, který ji už nezvládá, ale je jejím (doslova) psychickým otrokem, tak ano, pak je pro něj tvorba pochopiteleně už nevyhnutelná, protože prostě nemůže jinak, dveře za ním zapadly. O tom tenhle můj text je. (A nijak přílišně na něm - coby na čemsi zcela konkrétním - nelpím, jako na žádném ze svých pokusů.) Je to hra, něco jako pití absintu... ještě mám pocit, že to zvládám... a ještě si uvědomuju, že má euforie je j e n z pití...
Nezdá se mi důležitý, jestli je to báseń nebo próza, je to próza členěná do strof s poetickými prvky, možná...:-)
Podstatný pro mě je, co jsem tím chtěl vyjádřit, co (a bolí to) prožívám a co si nějak dál domejšlím, rozvíjím úvahu. A jak s tím naloží čtenář, je už na něm. Nemanifestuju za něco, předvádím (se?) svoje vidění, jedno prizma pohledu na svůj život.
Přesto, že s tvou kritku víceméně nesouhlasím, tak ti za ní upřímně děkuji, už třeba (ale nejen) jen za to, že jsi schopen se natolik tomu textu věnovat.
A díky všem a náplast těm, které bolím... a budu bolet, nevyhnutelně...
Jak vidno, zde se konsensu ani reflexe nedočkáme (nikdo). :)
Své (výtky) už jsem napsal dříve. Subjektivně se mi zdá, že slábneš. Póza nelpění na svých dílech jen umocňuje dojem sklíčenosti... mám pocit, že pokud někoho bolíš, tak nejvíce jen sám sebe.
Nejdůležitější však je fakt, že autor je svrchovaným pánem nad svými díly, a tak by to mělo zůstat a hlavně zůstane bez ohledu na jakákoliv "cizí" hlediska a různé úhly nazírání a hodnocení. ☼
Armand: že slábnu? A mně se zdá, že sílím! ;-)))
Konsens přece není nutný, reflexe je přítomná vždy...
.. se ti zdá? :))))
Kosenzus jistě nemusí být nutný, ale je žádoucí, je projevem zdraví (duševního, oboustranného). Reflexe, souhlasím, je přítomná vždy, jenže někdy není patrná, viditelná, anebo je infinitesimální (zanedbatelná), což je škoda ne? :) Měl jsem na mysli, abych byl přesnější, ono "nechat znát reflexi".
to už ale asi stačilo... .-)
Armand: jo, rozumím, pokusím se polepšit...;-)
(asi je to tím, že si radši tyhle věci vyříkávám z oka do oka, řekne se tak víc a efektivněji... tak snad někdy...*)
hermit: Ach tak. Zřejmě jsou okolnosti vzniku textu natolik relevantní, že je z tvé strany slyším už podruhé. Ústně a teď i písemně. Byl jsem pošetilý. Meju si ruce.
Hezký den.
Amen.
Jste ptáci. Ale dobře a poklidně jsem si početla. Už se těším, až VÁM bude život padesát a vícesát.
Helčo, né ze záchodu.... ale písmena a čísla, to jó, sám se tomu divím....:-)))
Chemickej vzorec močoviny: H2N-CO-NH2. Čistě pro případ, že byste to někdy potřebovali.
gd: díky, zrovna sem si chtěl zjistit, co to ze mě vobčas na closetu vytejká. :-)))
Obnažený básník. Ano či ne? To není správná otázka. Jak tedy?
Ostrakizovaný básník. Uff! Už samo toto spojení napovídá, že jde o klišé staré nějaké to tisíciletí. Poslední inovací, domnívám se, byla ta špetka individuli-ty/zace (či snad solipsizmu?) těch, jež se nazvali Prokletými.
Vím. Je to vděčné téma. Pro autora i pro čtenáře. Také ho mám rád... Ovšem!!!
Pokud toto vyznání není strhující jako Coltraneovo sólo, pokud není bolestné jako ženské salva me v Mozartově Requiem ... je přes svou upřímnost: řadou tónů falešných.
------------
Ten text je velice dobře napsaný. Autor má obrovský cit pro rytmus, spád (Vyjímkou je poslední sloka. Působí na mne dojmem, že autor nevěděl kudy z toho ven.) a frázování. Leč sám zůstávajíc na piedestalu (na nějž ho postavili jiní a on se, věřte, bránil jen decentně), zanechává dojem sice sošných, ale pořád jenom - gest.
Básník se obnaží - obecenstvo zatleská. Jistě, je potřeba ocenit jeho odvahu (a samozřejmě, že s tímto efektem lze částečně počítat). Estetice na chvíli zakryjeme oči. Proč ne. Ale, kdepak zůstal pocit nevyhnutelnosti? Nevyhnutelnosti. NEVYHNUTELNOSTI!
Promiň, Básníku. Proto mi tvá báseň zní prázdně. Není tam.
------------
Dovolil bych si zde položit úhelný kámen:
"Sama o sobě je tvorba negací smrti. Je tedy optimistická, přestože umělec je nakonec vždy tragický. Proto neexistují optimističtí a pesimističtí umělci. Je jen talent a průměrnost." Andrej Tarkovskij. 1974
S tímto citátem by tato báseň šla velice dobře obhájit. Šla.
Šla, ... kdyby ovšem Tarkovský nenatočil to, co natočil.
------------
------------
Ikonoklasmus není mým koníčkem. To rozhodně ne. Jsa však hypokritem, posílám avízo všem zůčastněným.
Reflexe, jimž není cizí pojem dialektika, mne potěší. Taktéž neartikulovaný řev, zejména tupá adorace. Voilá. Merci beaucoup.
Quoniam: tohle si zasloužilo fakt žluté podbarvení...
Jen to "zůstávajíc"... ouuu.... pokud je mi známo, herit je ON, nikoliv ONA
;-)
Quoniam: souhlasím a oceňuji Tvou ráznost náhledu. Co se týče mě, vybral jsem si z ní ten pocit, který jsem okomentoval veršem z písně "Bullet with a butterfly wings" od Smashing pumpkins. To bylo ovšem po hříchu to jediné, co šlo napsat. Ten citát má i svou druhou rovinu .. která je shodná s tím, když říkáš, že básník (ty sice říkáš, že jen u poslední sloky) nevěděl kudy ven.. (despite all my rage I am still just a rat in a cage). Nevím, chtělo by to hermitův komentář.
Nezdá se mi jedna podstatná věc... a to že to vůbec není báseň (!!!), ale próza rozdělená do veršů. Kdybys to hermite napsal jako jednolitý text, možná by to i vyznělo lépe. Takhle mi "nezbylo" než jen napsat, co jsem napsal a netipovat. (Nechtěl jsem, a většinou to ani nědělám, pouštět se do hlubších kritik) Tenhle svůj komentář přidávám pro doplnění Quoniamovy kritiky.
HAHAHA... Qouniam... ty jsi skutečně obět svých znalostí... ale líbí se mi termín POCIT NEVYHNUTELNOSTI, který by měl z jakýchkoliv uměleckých děl znít... řvát.. ano, to je přesně to, co odlišuje genialní díla od průměrných, ty věčné od těch, které budou, a mají, a musí být zapomenuty... a jak řekl jeden z těch prokletých: "píšu, protože musím"
jinak k diskuzi o kvalitě této básně jsem schopen pouze říct, že se mi ta báseň opravdu líbí, a že já z ní hloubku i sílu a možná i ten pocit nevyhnutelnosti vnímám.
nevšim jsem si názvu hermite :)))))))) ... tak nějak koresponduje... ale bohužel (?) na obou rovinách.
Armand: Přesně tak. Název je ironie v úsměvu sebevraha. (To byla metafora.)
bohužel jsem ještě neviděla sebevraha, co by se ironicky smál, tak nemůžu posoudit :o)
btw, Quon, co myslíš tím, že jsem ostrakizovaný?
nevyhnutelnost je cosi, vytesanýho z mramoru? umělecká nevyhnutelnost? směju se... snad vyjma fundamentálních zákonů fyziky není nic nevyhnutelného, nebo je? a mělo by být?
falešné tóny? nepopírám, ani za jeden svůj verš bych nedal ruku do ohně - aneb hoď kamenem, kdo bys to u své tvorby dokázal a já si strčím ruce do kapsy a sešpulím rty...;-)
koho posadili na piedestal? kdo? já sám jsem si na něj vylezl, v téhle básni, v jejím posledním verši jsem z něj zase slezl, a teď dumám o svejch žaludečních vředech... na piedestalech fouká studenej vítr... a my klauni sehrajeme někdy i sebedůvěru...
Hermit: krásná reakce...
pozar na ledviny jsou náchylné k prochlazení a někdy to bohužel odnáčí i játra (ale to snad není tvůj případ).
Někdy je skutečně čas jít se někam schovat a zahřát.
Q: já nejsem kritik a básním nerozumím a cizí slova se snažím nepoužívat ... hledám v básních něco co nazývám sdělením, něco čím se tě básník dotkne nebo ukáže místo, kdy se můžeš dotknou ty, a to jsem v této básni našla.
Myslím, že obraz básníka krčícího se do děravého baloňáku svých představ o uměleckém životě je přesný
Moudrost nebývá exhibicionistická. Pokud je, propadne profánním sítem. Zůstane jen sůl z močoviny velkých slov (nevyhnutelnost, falešné tóny, piedestal). Škoda.
náhodou, močovina je bezva. ale lues je stejně nejlepší... ty máš, hermite, žaludeční vředíky? tak brzo? a co močový kameny? a co rollins stones?
gd: všechno co mám, nechť lid a obec užívá....:-)))) jak brzo, dyk už mi táhne na bůhvíkolik, začal sem si vředíky pěstovat v patnácti...:-)))
Ano, manifest. To jsem od tebe nečekal. Každý si někdy potřebujeme vyzkoušet cizí klobouk. Komentovat to nebudu. Je to úlet :)
jak jsem slíbila, tak tě sjíždim...ale hermi, vyrazils mi dech, dokazal si dát tomu všemu co mám v hlavě, co mě trápí, co prožívám, správný slova, tak lehce....musím říct, že je to fantastický dílko a jen se červenám
a jeden tip by byl málo ;)
ufff, jdu si to vytisknout
ano... hermite... je to hustý... kolik ti je?.. šedesát? sto? ... skutečný manifest genia... zjevení... přesně to, s čím se tady tak málo setkávám... odrovnáváš čtenáře... jsi zlý a tragický... :-)
... velmi se mi tvá práce líbí. Mo.
Nářez, opravdu (- a že už to tu říkala třeba Helča, Idrile :) )...
V mém případě tam opravdu není nic, co by se mi podobalo. Neznám a nemám tyhle rozervané pocity ztracence svázaného básněním a tedy:
- použila jsem tento Tvůj "výlev" jako naučnou literaturu, výpověď o jedné z podstat vyšinutosti Vás (nebo kterýchkoli) skutečných Básníků.
A nabízí mnohé, jsem poučena. A děkuju za tu sugestivitu...
:)
A že je to zážitek, to teda je... jak Ty ostatně umíš ***!
Ticha_duse
15. 09. 2002Backdoorman
15. 09. 2002
no pane jo!
:o)
(to jako ze obdivne, ac jsem se mozna misty uz trochu topil s hlavou mirne pod hladinou ;o) )
silně oslovující... skoro mám pocit jakoby ses k něčemu vzepjal... jsou tam mí autoři, jsem tam já, jsi tam ty :-)... super.
silné myšlenkově, zajímavá stavba...fajn...fajn... dynamika... ještě si to dám za pár dní znovu.
no, zpracování by mě asi ani tak nezasáhlo, jako ten obsah...
jakože ze mě se fakt stává takovejdle psychopat...asi.
tohle si dám do oblíbených, protože si to průběžně budu číst a zjišťovat, v jaké jsem fázi :o))
fakt.***********************
jsi dobrej, Hermi
a taky viz Petula :o)
Je to nářez, ale to už tu asi někdo říkal...?...ne nářez nikdo neříasl:o). takovou vizi sebe sama jsem viděl také ale bez problémů jsem se jí ubránil, lépe řečeno tomuto stylu života. Žít je jaksi nepostradatelná soušást života bez které se z básníka stává psychopat. Nejnebezpečnější v tomto případě je podle mne, když je básník moc dobrý. Opájení se vlastní genialitou je nebezpečné a špatným básníkům se provádí těžko. Moc se míbilo jak se to rozjíždí a ke konci to letí. Nevím proč mi to připomnělo závěrečná proslov hlavníhoi hrdiny trainspottingu...tím spádem...
*************************
a k sobě
Rád bych ti k tomu něco napsal. Negativního.
Ale nemáš zaškrtnutou hlubší kritiku. Tak se raději ptám. Vím, že je to ošemetné téma.
ALL: Negativní připomínky jsou vždy vítány. K zaškrtnutí políčka hlubších kritik mi zpravidla chybí dostatek sebedůvěry. :-)
...proč vidět jen to nejčernější?...
****************************************************************
Nevím, jestli jsem to pochopila správně. My ženský tohle dilema máme vyřešený tím, že nás ta rodina hergot tak nějak tahá pořád k tomu snášet na hnízdo, do hrnců, pod sukně, a pak si tak večer, když všechno to pozemské štěstí neštěstí usne můžeme vyjímečnit, pokud tedy vybyde energie. Pokud nepadneme na hubu. Ne, já příliš zobecňuji. Takhle to bylo se mnou. Takže s kolegyněmi mluvím na téma"holky, co dnes budete večer vařit" a občas bych je ráda zabila. Parafráze známého sloganu: "Výjimeční všech zemí, spojte se." Ale to oni právě asi ne, že ano? Tipuji, moc mě to oslovilo, a určitě se ještě vrátím popřemýšlet si, kde stojím já. Ale až po večeři, po praní, po ukládání a tak... .-)
Posílám ti avízko. Počti si, pak přijdu na cigárko a pokecáme, ju? Promiň, Hermite, že z toho dělám takovou nástěnku.
Týjo...to je drsný...nějak mi to ale nic neříká...zkusím si to přečíst ještě párkárt a uvidíme.-)
...
až ve vás shoří dům s knihami,
až ve vás shoří zlacené rámy
...
:-) rikiv
"despite all my rage I am still just a rat in a cage"
(Smashing pumpkins)
Negativní (na vyžádání) nenávistná (jen tak) kritika:
Závidím!
Užírám se každý večer, když spatřím Tvá díla.
Nerozumím jim!
Jsi tak dobrý, a to vidím jen zblo z toho, co chápou jiní.
Jediné, co Tě v mých očích trochu ospravedlňuje, že jsi zcela jistě vzdálený příbuzný mojí Zuzanky, protože toto od ní slýchávám občas také...
Jistě, ona zdaleka není tak sdělná a (v tomto konkrétním případě) ukecaná, jako Ty... Ale některé pasáže...
No, však pokus by se Ti někdy otevřela co si o tom všem myslí... ;o)))
Bylo to hodně negativní, prosím??? :o)
░▒▓-_-▓▒░
Bylo to hodně negativní, prosím??? :o)
Gastarbajtr
13. 09. 2002
Už to tu někdo psal, že se to nehodí jako báseň - když si to člověk čte jako souvislej text, líp se nechá vláčet myšlenkama. Jinak právě jako "myšlenka" to neni nic výjimečnýho, na druhou stranu mi přijde že málokomu by se podařilo to takhle napsat, dohromady dobrej dojem...
pane jo, to je tedy....včera jsem byl na Faustovi, tak trochu jsi mi to připomněl....*******
Amen...
Neboť po tomto se již nedá říci nic víc.
Tak nádherná charakteristika!
A přitom NEURÁŽÍŠ!!!
Rádobypokorně se skláním...
░▒▓~_~▓▒░
«*»