Osudy

Do černé hlavně se natlačí náboje

hlava se zatočí , budeme spát

věčnost je přítelem klidu a pokoje

a ti dva zas umí zapomínat

Pláčou mi očička , chvějí se srdíčka

- zoufají , poněvadž přešli svůj hlad

v pustotě poledne , z rádia písnička

vypráví , doufajíc . Na co se ptát ?

na písku bábovka , zlá dětská botička

ošklivá placka a nakřaplá formička

brečící dítě má zkažený den

Neví a nechtějí , že je svět nebaví ?

jen strach a znouzecnost domy staví

snad múza před smrtí už zcela ví

o té pochmurné mantře , jež zní – c´est la vie .

Ramena druhů teď slzy smáčí

krk tře se s krkem z mas zlomených hlav

už není běžec , jenž tempu stačí

a v slzách z potoka myje se páv .