Jed

  Nocí i dnem, ráno i večer bděl,

tou změnou procházel nezměněn.

Tak prázdný vášně, bez vší křeče v hrudi stažený,

       tak lehký srdce měl.

                  Tak sladce volný šel!

  Když jezero bez hlesu, hladina utišená,

po vodě pevný, každý krok jak pěna

- nesla ta hloubka vyčištěná.

A radost přišla ze všech stran,

v hlubině otevřený,

koupaly se ty květy jemný,

po jezeře rozběhlo se světlo,

jak ponořený štěstí v tý temný hloubce kvetlo.

  Nocí i dnem, ráno i večer bděl,

tou změnou procházel nezměněn.

Tak prázdný vášně, bez vší křeče v hrudi stažený,

        tak lehký srdce měl.

                   Tak sladce volný šel!

  Když na břehu květ uviděl!

Tak rudý, plný včel,

zářil a lákal, nad hladinou zavoněl.

On stál tam zmaten, omámen.

Jen těžce dýchal, vůně se dere dovnitř,

    zůstává ležet na vlasech,

nestoudně nahá, bere dech!

  Zapoměl na ty květy z hlubiny,

tak něžně, cudně zavřený.

Rozběhl se ke břehu, hladinu rozhoupal,

do vody zvlněný se rychle propadal.

Chytal se trávy, kmenů ze všech sil jak drásal zem,

        ke květu se vysápal!

  Nocí i dnem, ráno i večer bděl,

tou změnou procházel nezměněn.

Tak prázdný vášně, bez vší křeče v hrudi stažený,

           tak lehký srdce měl.

                      Tak sladce volný šel!

  Když utrch květ, na tvář si ho položil

a ty rudý plátky políbil.

Ta vůně! Krev v žilách žhavejch listů,

žár jeho srdce zaplnil

        a pak k jezeru se otočil.

  Chtěl se vrátit, díval se do tý tišiny,

u břehu ještě zvlněný

a pak s tím květem přišel blíž,

nahnul se k vodě,   ještě!   níž!

a z květu rosa třpytivá

z listu sklouzla - kapka jediná,

sotva se dotkla hladiny, naráz,  hned

       zasyčel ten strašný jed!

Ohromný vír se pod ní propad, díra děsivá,

jak střela ke dnu padala.

  A celá ta náruč jezera

teď v jednom kole běžela,

roztáčela se dál a dál, nad břehy se ztrácela.

Jeho síla s tím vírem rychle odchází,

ta spirála roztočená svůj konec v jeho nachází.

  Nocí i dnem, ráno i večer bděl,

tou změnou procházel nezměněn.

Tak prázdný vášně, bez vší křeče v hrudi  ztažený,

            tak lehký srdce měl.

                      Tak sladce volný šel!

Když v jeho hlubině jed z břehů zasyčel!