Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Karel

16. 09. 2002
8
2
1768
Autor
unseen

 

 Karel si naposledy kousl do švestkového koláče, který měl ten den ke svačině, dopil šálek slazené kávy s mlékem, otřel si rty, přistoupil k oknu, otevřel jej a skočil. Těch sedmnáct pater dolů k chodníku proletěl až neuvěřitelně rychle a tečku za jeho pozemskou existencí učinilo mokré plesknutí okořeněné praskotem lámaných kostí.

 

 Když se Karlova duše osvobodila od zle pochroumané hmotné schránky, chvíli jen tak bezcílně poletovala a pozorovala mumraj tvořící se kolem místa dopadu  těla, dokud se před ní náhle neotevřel  temný tunel s jiskérkou světla na konci. Karel nebyl žádný ignorant, za svůj pozemský život přečetl víc než dost titulů zabývajících se metafyzikou, životem po smrti a podobnými kratochvílemi, takže jej tento tajemný úkaz v ani v nejmenším nepřekvapil. Popravdě řečeno, Karel ústí tunelu vyhlížel od chvíle, kdy jeho hlava pukla nárazem o chodník nabízejíc tak kolemjdoucím vhled do Karlových nejniternějších myšlenek.

Náš hrdina se tedy nadechl, nebo alespoň provedl úkon nejbližší nadechnutí, jakého jen je duch schopen a vstoupil.

 

 Ne, slovo vstoupil nevystihuje ani zdaleka nadšení, s jakým se Karel tunelem pustil vpřed. Rozletěl se ke světlu ze všech sil a pokud by ještě měl oči, vítr vyvolaný rychlostí jeho letu by mu do nich jistě vehnal slzy. Nic takového ovšem Karla neomezovalo, pročež se nezadržitelně řítil za svým cílem. A světlo bylo stále blíž.

 

 Karel se probral z bezvědomí. Pokud se vůbec může duše cítit rozlámaná a potlučená., ta jeho se tak právě teď cítila. Všude kolem byla tma a ticho.

Bez ohledu na otřes, který právě podstoupil, se Karel pokusil shromáždit vzpomínky a vybavit si, co se vlastně stalo. Zemřel. Objevil se tunel. On jím prolétal. A pak....poznání se dostavilo stejně prudce jako onen zdrcující zážitek a Karel náhle věděl.

 

 Už navždycky si bude pamatovat, že světlo na konci tunelu může být  i vlak...


2 názory

unseen
26. 03. 2008
Dát tip
šmarjá, někdo vykopává pravěká sídliště! :o)) kterej vítr tě sem zavál?

Bezvadný nápad...vlak na konci tunelu...kam na to chodíš?:-D Každopádně nádherně cynické, máš moje sympatie:-))

Petula
24. 09. 2002
Dát tip
A pánbu se pobaveně koukal, jak v jeho akváriu bije další zmatená dušička vnímadlem o sklo... |||-_-|||
TiP jen a jen za porušení klišé Smrt → Tunel → Život „potom“. Ukončení se mi totiž zdá takové, no, rychlo-humorné... :o) (Byť vlastní nápad je dobrý [až geniální] – vlak, tunel, světlo, že...) «*»

Aki
23. 09. 2002
Dát tip
:o))))*

Wopi
23. 09. 2002
Dát tip
:)

Seregil
17. 09. 2002
Dát tip
Velmi mě to pobavilo, napsáno velmi čtivě a pointa to jen umocnila... tip

Merle
16. 09. 2002
Dát tip
no... no.... no jo :) a nebo taky rozzuřená medvědice s petrolejkou...

unseen
16. 09. 2002
Dát tip
Merle, ty jsi úň, takle profláknout pointu mojí další povídky! .o)))

Merle
16. 09. 2002
Dát tip
dej tam rozzuřenýho krokodýla kterej byl osvícen budhou... on si toho nikdo nevšimne ;))

skromna
16. 09. 2002
Dát tip
:-))

zoo
16. 09. 2002
Dát tip
Ty jsi pták!! Zlatej Vian, ten byl ještě polopatickej... :-)))*

Armand
16. 09. 2002
Dát tip
Mám tě radši jako básníka ...a občasného vypravěče Malkavianských poťouchlostí. .-) tohle ale... mě taky pobavilo :)))* (má to ten krásný cynický šarm)

ofčátko
16. 09. 2002
Dát tip
:o)))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru