Život

Až měsíc naposled mi zazáří a slunce zasvítí na poslední cestu

a já pak vzejdu na vrchol své špatnosti.

Pak všichni, kterým jsem ublížil, uzří mé pokání

Potom mě pochovejte pod práh obyčejného kostela,

aby ještě větší hříšníci mohli po mně šlapat.

Půjdeš od domu k domu

a od člověka k člověku - o každého se zraníš.

Budeš nalézat ženy, abys je ztratil

a za každičký kousek své lásky budeš jednou platit vlastní krví.

Budeš milován až tehdá až přestaneš sám milovat,

a budeš šťastný až přestaneš v lásku věřit.

Budeš, člověče, odcházet a přicházet

a všechny dveře Ti zůstanou již navždy otevřeny,

ale nikdo Tě v nich nebude už čekat a nikdo vyprovázet.

Potom sedneš do staré nálevny a poručíš si sklenici,

ale nikdo nebude spěchat, aby ti jí donesl,

protože ví, že tentokrát již posedíš déle

a tak zůstaneš sám a půjdeš dál životem hrdě

a se vztyčenou hlavou, vždy pár metrů za štěstím,

o kterém už nikdy nebudeš mít tušení.

A potom začneš sypat hrášek na cestu,

ale ne proto, abys našel cestu zpět,

ale abyses jí zdaleka navždy vyhnul.

JEDNOMYSLÝM ROZSUDKEM SOUDCE:

se odsuzuje obžalovyný k životu,

ale jelikož je třeba komentáře

uvádím jej ...