Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDéšť
24. 03. 2000
1
0
1112
Autor
DH
Prší...
...tiché předměty
prsty déšť rozezvučí
rozrývá zemi
stlačuje vlny
hranice nemá
jeho území...
...klid...
...tichem zní vlhké kročeje...
...jen věci
jakoby začaly křičet
drtivým pleskotem
svým mokrým dechem
někdo chce je zmáčet...
...jaká prázdnota...
...před vláhou vtíravou
život někam se ukryl
šel slunce hledat snad
déšť jej však obklíčil...
...jak zvláštní zpěv!
to stromy as vítr přivolávají
jaký to podivný chorál
při tanci šumivě pějí...
...tu cosi se opřelo do zděšených kapek...
...neviditelný roztrhal vodě tvář
slunce prorůstá k milovaným tvorům
nejistě se pohybuje zlatá zář
život už proplouvá zpátky k domovům...
Ráda se procházím v dešti, když je mi smutno. Ale někdy je smutno a zrovna neprší. Tak teď už vím, že bude stačit si přečíst tvou báseň a budu se zase cítit dobře. Déšť mi dává pocit pohody, uspokojení a úlevy. Dík za tyto verše.