Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Na druhé straně řeky
David Greengold se narodil v té nejameričtější komunitě, v Brooklynu, ale obřad bar micve pro něj znamenal důležitou životní změnu. David nejprve prohlásil: „Dnes se ze mě stal muž,“ načež se odebral na večírek na oslavu a setkal se tam s několika členy rodiny, kteří přiletěli z Izraele. Strýc Moses byl zámožný obchodník s diamanty. Davidův otec sám vlastnil několik klenotnictví, z nichž to největší sídlilo na 40. ulici na Manhattanu.
Otec a strýc rozmlouvali u kalifornského vína o obchodech, David se zapovídal se svým o deset let starším bratrancem Danielem. Daniel právě začal pracovat pro Mossad, hlavní izraelskou zahraniční zpravodajskou službu, a coby její novopečený příslušník měl pro Davida v zásobě spoustu příběhů. Povinnou vojenskou službu si odbyl u parašutistů, měl za sebou jedenáct seskoků a zapojil se i do šestidenní války v roce 1967. Ta pro něj byla šťastnou válkou, u jeho roty se obešla bez vážných ztrát, a přitom s takovým počtem zabitých nepřátel, že se mohla jevit jako lovecké dobrodružství – lovecká výprava za zvěří sice nebezpečnou, ne však zase příliš nebezpečnou, takže závěr vyzněl tak, že velmi dobře zapadal do jeho vyhlídek a představ, které před válkou choval.
Danielovy příběhy byly příkrým protikladem hrůzných televizních reportáží z Vietnamu, jimiž tehdy začínaly všechny večerní zprávy. David se v návalu nadšení z nově stvrzené náboženské identity hned na místě rozhodl, že jakmile dokončí střední školu, odejde do své židovské vlasti. Jeho otec, který ve druhé světové válce sloužil u americké Druhé obrněné divize, a kterému naopak toto dobrodružství příliš potěšení nepřineslo, byl ještě víc rozčarován z vyhlídky, že by jeho syn šel do nějaké asijské džungle bojovat ve válce, pro kterou se ani on, ani nikdo z jeho známých nijak příliš nenadchl. David tedy po maturitě odletěl letadlem společnosti El Al do Izraele, a při tom zůstalo. Oprášil svou hebrejštinu, odbyl si službu v uniformě a pak, stejně jako bratranec, vstoupil do řad Mossadu.
Vedl si dobře – tak dobře, že se stal náčelníkem pobočky v Římě; zařazení to bylo nikoliv nevýznamné. Bratranec Daniel se mezitím vrátil do rodinného podniku, jenž vynášel daleko víc peněz, než kolik činil plat státního zaměstnance. S řízením pobočky Mossadu v Římě měl David dost práce; jeho podřízení, tři zpravodajští důstojníci pracující na plný úvazek, přicházeli se spoustou informací. Některé z nich pocházely od agenta, kterému říkali Hasan, původem Palestince, jenž měl dobré spojení na Národní frontu pro osvobození Palestiny; o to, co se dozvěděl, se dělil za peníze se svými nepřáteli – za dost peněz, aby si mohl platit pohodlný byt asi kilometr od budovy italského parlamentu. David dnes vybíral mrtvou schránku.
Byla uložena na místě, které si zvolil již dříve, na pánské toaletě v Ristorante Giovanni; restaurace se nacházela nedaleko dolního konce Španělských schodů. David si nejprve dopřál oběd, telecí po francouzsku, jež tu měli vynikající. Dojedl, dopil bílé víno a vydal se vyzvednout si balíček. Mrtvá schránka byla na spodní straně mušle nalevo až na samém konci řady, na místě působícím poněkud teatrálně; mělo však tu výhodu, že se tam nikdo nikdy nedíval, ani je nečistil. K mušli byla vespod připevněna ocelová destička; i kdyby se o ni někdo náhodou zajímal, připadala by mu zcela nevinná, protože na ní bylo vyraženo jméno výrobce a číslo, které nemělo vůbec žádný význam. David se rozhodl, že při této příležitosti použije mušli k účelu, k němuž ji muži obvykle používají; zatímco tak činil, zaslechl zaskřípění otvíraných dveří. Příchozí si ho nevšímal, David však pro jistotu upustil krabičku cigaret; jak se pro ni sehnul, aby ji pravou rukou sebral, levou odtrhl zmagnetizovaný balíček z úkrytu. Byl to řemeslně dobře zvládnutý úkon, přesně takový, jaký předvede profesionální iluzionista, když pohyby jedné ruky odvádí pozornost a druhou provede svůj trik.
Až na to, že v tomto případě trik nevyšel. David sotva stačil schránku vybrat, když tu do něj zezadu kdosi vrazil.
„Promiňte, starouši... vlastně – signore,“ opravil se ten člověk; jeho řeč zněla jako oxfordská angličtina. Něco takového stačí, aby podobná situace nevyvolala v člověku obavy.
Greengold na to nic neřekl, jen se otočil, že si půjde umýt ruce a odejde. Již stál u umývadla na pravé straně a pustil si vodu; v té chvíli se podíval do zrcadla.
Mozek většinou pracuje rychleji než ruce. V tomto okamžiku David spatřil modré oči člověka, který do něj vrazil; vypadaly zcela obyčejně, jejich výraz však ne. Než Davidova mysl stačila poručit tělu, aby reagovalo, muž sevřel levicí jeho čelo a do Davidovy šíje, těsně pod lebkou, se zarylo cosi studeného a ostrého. Mužova ruka mu strhla hlavu dozadu, takže nůž mohl snáz vniknout do míchy. Zcela ji přeťal.
Smrt nepřišla hned, ustaly však veškeré elektrochemické příkazy svalům, a tak se David zhroutil; současně vymizel i cit, zbyly jen jakési vzdálené, palčivé pocity v šíji a ochromení zabránilo tomu, aby se změnily v silnější bolest. Pokoušel se dýchat, ale nedokázal si uvědomit, že už dýchat nebude. Muž ho otočil k sobě, jako kdyby to byla figurína, a odnášel ho do kabinky. Nyní se David mohl už jen dívat, a stále ještě pracovala jeho mysl. Tu tvář vnímal, avšak její podoba mu nic neříkala. Obličej se otočil dozadu, útočník hleděl na Davida jako na věc, která mu nestojí ani za to, aby se v jeho rysech odrazil byť i výraz nenávisti. David bezmocně sledoval, jak ho muž posazuje na mísu; měl dojem, že mu ten člověk sahá do kapsy, aby mu sebral náprsní tašku. Tak co to je – obyčejná loupež? Chce snad vysokého důstojníka Mossadu oloupit? Vyloučeno. Hlava mu klesala, muž ho však uchopil za vlasy a trhl mu jí vzhůru.
„Salam alejkum.“ Mír s tebou. Takže je to Arab? Jako Arab vůbec nevypadá; v Davidově tváři musel být znát zmatený údiv.
„Opravdu jsi Hasanovi důvěřoval, Žide?“ pronesl muž; v jeho hlase vůbec nezaznělo zadostiučinění, byl bezvýrazný a vyjadřoval pouze pohrdání. V posledních vteřinách života, než mozek odumřel nedostatkem kyslíku, si David Greengold uvědomil, že padl do té nejstarší špionážní pasti, klamné vlajky. Hasan mu dodával informace proto, aby dokázal jejich příjemce identifikovat, vyřadit ze hry. Takhle hloupě zemřít. Zbýval čas na jedinou další myšlenku.
Adonaj echad.
Vrah se ujistil, že si neumazal ruce, a prohlédl i svůj oděv, má-li jej v pořádku. Takováto bodnutí nožem nezpůsobí nijak silné krvácení. Náprsní tašku i balíček z mrtvé schránky zastrčil do kapsy, ještě si oděv upravil a vyšel ven. Zastavil se u svého stolku a položil na něj třiadvacet eur za jídlo. Jako spropitné nechal jen několik centů; ale sem se hned tak nevrátí. Tím byla pro něj záležitost restaurace Giovanni vyřízena. Vydal se přes náměstí; cestou si všiml obchodu Brioni a napadlo ho, že potřebuje nový oblek.
Písmák