Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSebepoznání
Autor
Redie
Sebepoznání
Sedím. Sedím a pozoruji nekonečné nebe.,
Pozoruji unavené slunce, co chystá se jít spát,
Vnímám jeho vlídný úsměv,
Jeho paprsky mě hladí a snaží se mě hřát.
Odchází a mně hrnou se slzy do očí,
Odchází a říká: „Ráno snad,“
Naposledy se na mě otočí a já vím,
Co znamená mít rád.
Paprsky blednou a rudne i nebe, jako krev,
Jako neúnavné zlo, co nezná chlad,
Ztrácí se, odchází, ztrácím i Tebe,
Ten pocit, pocit osamělosti nechci znát.
Neúprosné šero zahaluje vše ve svůj stín
A paní tma se ujímá své moci,
Na všechno padá smutný splín,
Bez jakékoli naděje, bez pomoci.
Ten pocit samoty a opuštění,
Ten chlad, co dává se mi do rukou,
Ten pocit konce rozloučení,
Konce všeho…………..
Sedím. Sedím a pozoruji nekonečné nebe,
Neúnavný měsíc, co září jako zlatý míč,
Pozoruji temné velké mraky,
Co kradou mu záři…….pryč.
Odchází a mně hrnou se slzy do očí,
Odchází a říká: „Večer snad,“
Zhasíná, odvrací svou tvář,
Cítím úlevu, ale hlavu mám plnou otázek a zrad,
Otázek bez odpovědí…….,
Co znamená mít rád?
Sedím. Sedím a pozoruji nekonečné nebe,
Rozespalé slunce, co hlásí nový den,
Sedím a sleduji, jak záře paprsky vede,
Zaháním svůj krásný sen.
Proseděla bych tu hodiny i roky,
Snad i konec světa by naplnil svůj čas,
Z dáli však slyším kroky,
Z dáli však slyším hlas.
Sedím. Stále doufám, že najdu odpověď,
Ale na co vlastně?
Slunce hřeje tak krásně
A já stále sedím…..sedím a……..nevím.....