Jsem stará!

21. 9. 1981

Už mohu od dnešního dne pít v USA. Hurrááá! A konečně se mohu vymluvit na cestu za nejstaršími a nejkrásnějšími rezervacemi světa a zaletět si legálně zachlastat do zemi snů. Asi to zvážím. Už mám na to čas. Aby mi náhodou něco neuteklo.

Už i pracuji. Před rokem byla má vize jasná. Sbalit mladého perspektivního, pracovitého a bohatého. Vdát se a v životě nemuset vstávat v šest. Už mi to došlo. Takový není. Ne, co by mě přinejmešním nebil. A neomezoval. A tak už musím pracovat. Rodiče už mě opět začali bavit, baví, protože živí. Ale já už je ne. Škoda. Už mě asi nemají rádi...

Už se nechci vdát a ani netoužím potom se někde rozmnožovat a rozšiřovat svůj genetický materiál. A už nechci milovat, protože to není in! Chci být lesbička! Anebo raději bi-, přeci jenom je tento směr univerzálnější. Ono se přeci jen hodí hrát na obě strany barikád, že? :-)

Už bych měla začít jezdit do lázní, jak prohlásil můj praktický lékař po konzultaci s kožním. A tak už jsem se stačila z nich i vrátit. Byla jsem tam nejmladší. Všichni mě oslovovali: "Mladá!" Tedy kromě některých pánů...  Staré babky (Jagy) mě protínaly zasklenými  moralizujícími pohledy z kterých se dalo vyčíst ledacos...  I ty jejich francouzské hole se zdály být v některých situacích tak nebezpečné... Obzvláště při snídaních formou švédského stolu. Při těch chvílích jsem si vážila svých "ještě ne." Nechci mít umělé klouby, šedivé vlasy a kravskej bachor. Už nechci být stará.

A ti jejich manželé... Gentlemani po šedešátce odkládali každý páteční večer své hole i invalidní vozíky. Nebylo večera ze kterého bych neodešla bez růže. Pánbů ví, proč pokaždé s bílou... A na druhý den si prodlužovali slatinový zábal minimálně o deset minut. Ano, slatinový zábal je vynikající na klouby. Člověku se zatraceně uleví. Už i já to dokážu ocenit.

Už mi je dvacet jedna let. Kurvadrát.