Bez komentáře

Dívám se přes stůl na svého syna, jak netečně přesunuje houskový knedlík kolem telecí kotlety, jak dcera opatrně odsunuje plátek ledviny na okraj talíře, jak oba s neskrývanou chutí pijí  druhé pivo, usmíváme se  chápavě s manželkou na sebe a na mřížkový koláč, gastronomickou to tečku za svátkem chutí a přitom zasněně vzpomínám, jaký dělávala v minulém století moje babička vynikající jablkový dort se šlehačkou....

Musel jsem vždycky do polohy vleže na otoman a půlhodinku odpočinout, abych mohl pokračovat.

"Kotě, naše máti dává do zelňačky nakrájená jablka a to vajíčko tolik nerozmíchává" , nesměle jsem nedlouho po svatbě upozorňoval manželku na svoje vytříbené chutě....

"Já ne", bylo mi tenkrát rázně odpovězeno.

"Moje tchýně byla vynikající kuchařka", sdělovala nedávno manželka své kolegyni, " a její tchýně ještě lepší !"

Moje manželka je !