DEVÁTÁ MELODIE

Sára je hodná holka. Vlepil bych jí pusu na tvář, ale důstojnější bylo zabručet něco ve smyslu jako, že asi zavolám. Jako obvykle. Zabouchnul jsem za ní dveře a zmáčkl tlačítko start na rádiu. Hráli zrovna Elvise. Necukal jsem se. Elvis mi byl ukradený, potřeboval jsem jen nějaký ruch. Hudební kulisu. I kdyby vyřvával Clintonův saxík, nechal bych to, protože mi to bylo skutečně u prdele. Ticho by bylo horší.

Sára je skoro o dvanáct let mladší, chodí ještě do školy. Je to fakt směšný, ale cítím se s ní ne jako otec, ale jako puberťák. Spadávám na její úroveň a vůbec mi to není proti srsti, ba naopak. Rád nasírám svoje kámoše pokaždý, když jí s sebou na řetízku přivedu k nám do baru. Můžou na ní nechat oči a mě je to zpropadeně příjemný.

Zaučil jsem si jí, vychoval. Je to moje kotě. Potkal jsem jí asi před dvěma měsíci někde v baru na dvanáctý ulici a přived si jí domů. Byla skvělá, krásný pružný tělo, od přírody hezká – nezmalovaná do červena jako ostatní čubky, byla svá. Navíc se s ní dalo chlastat i kecat zároveň a navíc byla ochotná nechat se doprovodit až ke mně domů. Na svůj věk byla hodně šikovná, i když panna. Dostala na zadnici cejch mojí stáje a mě alespoň přibyl další červenej korálek. Evidenční číslo čtyřicet osm.

Byl jsem hodně na ženský, ale nadsamcem jsem se teda necítil. Žvásty o harému mi byly cizí. Hrdost jsem nacházel ve své schopnosti řídit jednu z největších tuzemských firem. Hrdost neležela na mým bankovním kontě, nebyla schovaná ve slipech. Věděl jsem, že pokud budu mít pravidelně nějakou tu buchtu, budu o.k. Sex je obrovská věc, jen když ho nemáš. Je to jako s prachama. Když je nevlastníš, tak se můžeš posrat kecama o nesvobodě, a když se ti dostanou do kapsy tak nevíš co s nimi. Ideály se ti rozplynou před očima. Začnou tě chtít ženský, který jsi zatím vídal jen v předraženým žurnálu nebo na molu a chlapi ti místo piva předhazujou “dobrý kšefty.” A tak místo vysněný jachtičky v Karibiku sedíš doma na zadku, kino je o hovně, kámoši jsou v tahu - prostě je to nuda. Jsi sám, ne sám sebou, ale sám. Doslovně. Ani kreditky ti ráno neřeknou ahoj. A tak se flákám po dvoutřídových barech a zásadně se nepředstavuju svým příjmením. Nenosím kreditky a nekupuju si jachty. Jenom si tím snažím uchránit prdel. Sex je nuda, pokud sám o sobě vychází z jistého předpokladu. Záruky se nenosí. Jsem s.r.o. Ale nepřekáží, dokud ho máš. Jo, tak nějak to bude. Proto mám teď na levý paži vytetovaný jméno Sára, protože chci mít na co šáhnout, až chytnu slinu. Nebo až přijdu o svou prdel. A proto má svůj byt dvě stanice metrem ode mě.

Sledoval jsem, jak se s vlnící zadnicí vzdaluje od mého auta směrem k podzemce, bylo to až nechutně sentimentální. V té chvíli jsem se fakt cítil, jak když vyprovázím děcko na letní tábor. Radši jsem rychle šlápnul na plyn a otočil auto směrem na devatenáctou ulici. Zpátky domů, dopít to, co jsem s ní nestihl. Zase se do němoty sežrat, abych jí mohl zavolat nebo namačkat SMS.

V autě jsem ještě cítil vůni jejích čerstvě umytých vlasů, a tak jsem pro jistotu stáhnul obě přední okýnka. Aby zas na malou chvíli zmizela celá. Pro můj pocit bezpečí. Buď sám sebou.

Sára byla hodná, protože nikdy neotravovala. Čekala, až zavolám já. Kurva, mám jí asi rád.

Ležel jsem uprostřed obýváku na zemi a přemýšlel o tom, proč mě všechno dneska tak sere. Proč ten lustr nespadne?? Předešlá noc byla až neřestně ukázková, jak vystřihnutá z toho nejlepšího popcornovýho scénáře. Sára přinesla špetku koksu a tak jsem byl čilejší než obvykle. Včera jsme překročili práh mých schopností i hluboko zavedeného průměru. Chlastu mám, že bych mohl v klídku ožrat půl města, tak sakra, proč je mi jak jednonohý děvce bez kšeftů?? Nikdo se neotočí, nikdo se nezajímá…

Dostal jsem chuť na znervózňující ticho její přítomnosti i na stín, kterým mě s ďolíčky v tvářích obvykle fackuje. Její sarkasmus je sůl na moje sucharský kecy úspěšného manažera. A zároveň ochranným štítem pro její zamindrákovanou nedospělost. A ona to moc dobře ví, kurva, ona to ví. Mám náladu na její ignoraci. Chci to, i když tady ležím sťatej a chci to od ní. Najednou. Tyhle věci jí dělají dobře.

Přesně jsem věděl, že kdyby tady teď byla, tak by si na mě jak na koníčka nasedla a začala by se svým přeslazeným chichotáním. Kritizovala by mou ješitnou ubohost navlíknutou na kravatě od Bosse a lila by mi tequillu do pupku. Vysmála by se mi. Znemožnila by mě před mnou samým. Vcucla by celý moje ego do prostoru za svůj čerstvě zastřihnutý malíček. Ale byla by tu se mnou.

Zacpal bych jí narůžovělou pusinku svým jazykem, položil jí na lopatky a rozdal si to s ní přímo tady na podlaze. Na parketách. A věděl bych, že se jí to bude líbit. Chtěl jsem jí teď víc než kdy předtím, protože jsem jí potřeboval. Potřeboval. Zatraceně, jde na mě asi stáří.

Jsem podělanej zbabělec. A co má být?? Pravačkou jsem se natáhl po flašce válející se pod stolem a nadzvedl hlavu, abych se mohl pořádně napít. Čtvrtým lokem jsem láhev vyprázdnil. Odhodil jsem jí do rohu k ostatním. Šáhl jsem do kapsy u košile pro telefon a pomalu projížděl telefonní seznam. Měl jsem skoro problém zaostřit svůj zrak na jména. U Sáry jsem se zasekl a začal zírat na display. Přemýšlel jsem o tom, jestli je to správný. Kecy, jen zvažuji, jestli se před ní neshodím, když zavolám tak brzy. Zmáčkl jsem zelený telefon a okamžitě to zase položil. Na počtvrté jsem vydržel a dal jsem ho až k uchu. Vyzváněl dlouho, tak proklatě dlouho. Schránka. Položit a znova. Zvonění, schránka a položit. Proč to kurva nezvedá?? Kdyby se ozvala rovnou schránka, bylo by mi líp. Ale ona nezvedala. Zase se mi začal zvedat žaludek. Sakra, tak na co jsem jí ho kupoval??

Musel jsem vstát a došourat se do koupelny, abych si nepozvracel podlahu. Svlékl jsem si oblíbenou tmavomodrou košili a postavil se před zrcadlo. Kravata se na nahém hrudníku fantasticky vyjímala. Líbilo se mi dívat se na sebe. Frajere?? Narcisto!! Dívat se na sebe s kravatou na krku. Pravačkou jsem uzlem pootočil na zátylek, s koncem pozvedl ruku a vyplázl jazyk. Vypadal jsem směšně. Nikdy se neoběsím.

Kouknu se jestli mi Sára nenechala nějaká antidepresiva. Otevřel jsem dvířka od skříňky nad umyvadlem a okamžitě je zase zavřel. Radši. Otočil jsem se a opustil koupelnu. V kuchyni jsem si natočil sklenku smradlavý vody z kohoutku. Byla hnusná, ale bylo to zároveň jediný nealko v tomhle bytě. Co teď?? Co mi sakra chybí?? Moje hlava připomínala papiňák. A tak jsem se rozhodl zase jít napít. Rozdělal jsem tequillu, i když tady nebyl žádný citrón ani sůl. Je to fuk. Není tady ani její pupík, do kterého bych si nalil…

“Ahoj Michale, máme menší problém. Musíš přijet do kanclu,” mluvil opatrně. Vůbec poslední dobou se mnou všichni zacházejí až moc opatrně.

“Pokud vím, to je dobrá zpráva. A kopírovat umíte daleko líp než já. Navíc jsem na mol. Takže…”Bylo mi hrozně trapně, takhle se přiznat… Sakra!! Doznat se svému zaměstnanci. Otrokovi!?…

“Jasně, ale musíš podepsat prohlášení a jiný formality. Nemám k tobě teda přijet??”

“Michale, za dvě hodiny už můžeme běžet s novýma ikonkama. Můžem takhle projet pěknej balík…”

“Vyser se na to…,” a položil jsem.

Vrátil jsem se do kuchyně a nalil do konvice vodu na kafe. Dřez byl plný špinavého nádobí. Zase se mi zvedl žaludek. Všiml jsem si dvou hubených skleniček od včerejšího šampusu a šáhl po nich. Sářina sklenička voněla po jahodách. Obtisk jejích růžovoučkých rtů byl znát po celém obvodu sklenice. Zastesklo se mi. A co ještě zkusit zavolat??

Konvice začala pískat, šáhl jsem po ní a zalil si kávu. Stačilo ucítit její chemicky nadopovaný aroma a začal jsem střízlivět. Nechtěl jsem. Nechtěl jsem!! Vzal jsem hrnek a odešel s ním do obýváku pustit nějakou hudbu. Postavit kulisu, abych mohl začít zase jasně uvažovat. Rozhrnul jsem závěsy a vyklopil obě okna. Začal sem proudit čistý vzduch a na mou hlavu šel útok kocoviny. Posadil jsem se do křesla a zavřel oči. Jen na malou chvilku.

Kurva! Každý pitomý časopis pro muže vám radí co a jak. Jak se dostat do společnosti krásných žen, jak se s nimi dát do řeči i jak je rozpůlit. Jak se s nimi probouzet, jak je přimět k svatbě i jak se s nimi hádat. Nikde, ale nic nepíšou o tom, jak se s nimi rozcházet. Nedostal jsem možnost nikde to nastudovat. Nikdo mi nedal tu příležitost se na to předem přichystat. Nikdo mě to nenaučil. Nikdo mě nepřipravil na rozchod se Sárou.

Podle mě ženský to nemají asi taky kde nastudovat. Protože kdyby tu šanci měly, určitě by četly něco o přetvářce a také snad o samoúčelných lžích. Anebo to Sára prostě jen nečetla. Jo, to je pravděpodobnější. Kurva, nikdo mě nepřipravil na to, že by mohla být i v tomhle tak chladně upřímná. Bezcitná… Že by mohla mluvit pravdu. Našla jsem si opravdovýho chlapa! Pche, s jakým klidem mi to do očí řekla…

Nahmatal jsem na prsou mobil a vytočil její číslo. Pětkrát, šestkrát, …jsem sadomasochista… zvedl jsem se a šel do ložnice. Šel jsem za devátou melodií mobilního telefonu. Pootevřel jsem dveře a vstoupil. Sára spala. Sára ještě spala… Vytáhl jsem z kapsy jejích džín mobil a vypnul ho. Ulevilo se mi. Dovolat se do schránky je rozhodně lepší než vědomí, že vás někdo ignoruje. Vrátil jsem se do obývacího pokoje a v klidu dopil kávu.

Vzal jsem klíčky od Hondy a vrátil se k ní. Tak miláčku, teď tě odvezu kam jen ty budeš chtít… i když na metro už je asi pozdě… Sakra, ty moc dobře víš, že jsem tě chtěl odvézt na metro, ale tys začala mluvit o… Pohladil jsem jí po tváři a políbil. Byla krásně vlažná. A byla moje, ještě pořád byla moje. Už asi navždy… Položil jsem hlavu na její prsa a snil. Miluju tě, Sáry…

Jen doufám, že jí nebude bolet hlavička tak jako teď mě až se probudí. Že ne?? Vždycky jsi brala prášky po hrstech, jen jsem ti zaměnil značku, miláčku. Miluju tě, miluju tě, miluju…jen…tady už nemůžeš zůstat…

Vrátil jsem se zpátky do kuchyně uvařit si ještě jedno kafe. Musel jsem úplně vystřízlivět. Měl jsem problém. Daleko větší než spadlý konkurent a promarněný miliony pro mou firmu. Pro mé opravdové děťátko. Pro věc, které se snažím vdechnout život, přetvořit v ženu. Dokonalý předpoklad. Neřekne ne, nepodvede, potřebuje mě a platí mi za to. Umí se odvděčit. Ona to nesvedla… Měl jsem problém v podobě otázky, která tady náhle s druhou kávou vyvstala a nejhorší na tom bylo, že mě vůbec netížila. Začínal jsem se cítit jako člověk. Jako muž. Jako já. Mít tak svědomí, zvracel bych.

Usadil jsem se ke stolu a chladnokrevně začal řešit slovní úlohu o jedné neznámé. Nic víc. Lásku jsem asi uspal …asi určitě… a zůstal problém. Likvidace!? Kdyby to tak šlo přetvořit jí v akciovku a nabídnout jí na Londýnskou burzu?? Ona byla vzácná, byla vzácná právě proto, že BYLA…