Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak jsem hlídal malé děti
Autor
jmm
Mí příbuzní si na mě vzpomněli jen když něco potřebovali. Jednou u mé popelnice zaklepal můj bratr. "Chyběl jsi nám," zalhal. "Co potřebuješ?" otázal jsem se. "Jdeme s manželkou na ples a potřebujeme pohlídat děti. Paní na hlídání je moc drahá. Takže jsme si vzpomněli na tebe. Ale budeš se napřed muset okoupat," řekl se zacpaným nosem. Koupel by mi bodla, přestože se pravidelně myji při dešti. Všichni co procházeli kolem si zacpávali nosy, neboť dlouho nepršelo. Při koupeli jsem našel dávno ztracené hodinky. Dokonce se mi zdálo, že jsem pohubl, ale i přesto na mně zůstal škraloup špíny. Když bratr uviděl vanu, nebo spíš to co z ní zbylo sebral své úspory a jel koupit novou. Za půl hodiny už instalatéři montovali novou vanu. Nechápal jsem, proč mi bratr vynadal, když jsem chtěl pokračovat v koupeli. Vyhodil mě se slovy: "Běž se umýt na mycí linku." Prý jsou tam pořádné kartáče a za příplatek mě i osuší. Musel jsem projít mycí linkou dvakrát. Tak se ta mrška špína držela. Když jsem odcházel byla na mycí lince vyvěšena cedule: "Mycí linka mimo provoz. Probíhá rekonstrukce." Po cestě k bratrovi jsem potkal velmi hravého policistu. Chtěl si se mnou hrát na honěnou. Když se přidali další dva policisté, musel jsem jim vysvětlit, že při honěné honí jeden všechny ostatní. Začal jsem znova utíkat, ale oni to asi nepochopili, protože mě zase honili všichni. Rozhodl jsem se, že to půjdu říct bratrovi. Jen co za mě zaplatil pokutu za pohoršování musel mi dát oblečení, protože jsem se špínou smyl i své oblečení. Bratr se začal bát o osud svých dětí. "Jeden hodný pán se o mě na ulici postaral, když jste mě tam jako dítě nechali. Naučil mě jak se musí starat o děti. Prý se tak staral i o mě. No a vidíš, jaký je ze mě zdravý a slušný muž," uklidnil jsem ho.
Ještě než odešel s manželkou na ples nechal si připojistit dům a děti a pro jistotu zavolal sanitku i hasiče, aby hlídkovali kolem domu. Když se za ním konečně zaklaply dveře, šel jsem se podívat, koho že to mám vlastně hlídat. Zděsil jsem se byly tam tři malé děti a vypadalo to, že ještě neumí mluvit. Neuběhla ani chvilka a už jedno dítě začalo smrdět. Vzpomněl jsem si na rady svého učitele. Říkával, že když dítě smrdí, tak že je buď podělané, nebo potřebuje umýt. Řekl jsem si, že oboje by se vyřešilo vložením dítěte do myčky na nádobí. Vložil jsem ho tam, ale hlavičku jsem nechal čouhat venku, protože můj učitel říkal, že děti nejsou uzpůsobeny k dýchání pod vodou. Přišel na to, když jsem zakopl a spadl xichtem přímo do louže. Prý jsem měl na mále. Z této příhody si pamatuji pouze psa se zvednutou nožičkou, jak stál nad tou loužičkou. Ze vzpomínek mě vyrušilo dítě, které plakalo štěstím, že už je čisté. Vyňal jsem ho a uložil vedle ostatních dětí. Vypadaly klidně. Kručelo mi v břiše. Vytáhl jsem nádobí z myčky a hele, byly na něm zbytky jídla. Smrděly stejně jako to podělané dítě, zřejmě načichly. Po večeři byly děti neklidné, proto jsem je vzal do obýváku chtěje je uklidnit televizí. S pomocí manuálů jsem spustil ten krám, který jsem předtím viděl jen přes výkladní skříň. Na obrazovce se objevil nějaký muž a začal házet noži. Bylo tak realistické, že jsem se několikrát schoval za gauč. "Pro děti je to poučné, uvidí tu hrůzu a nikdy nevemou nůž do ruky," říkal jsem si. Děti začali brečet. "Mají hlad," domyslel jsem si. Sotva jsem došel do kuchyně, začaly děti řvát intenzivněji. Šel jsem se podívat, co se děje. Jedno neplakalo. "To je šikovné dítě," pochválil jsem ho. Při bližším prozkoumání jsem zjistil, že nebrečí, protože se dusí. Došel jsem do kůlny pro kleště. Po chvíli zápasení jsem vyňal dítěti z krku ovladač televize. Vypadalo vděčně, ale plakalo. Ihned jsem mu odebral neprávem přidělenou pochvalu. Když se děti uklidnily a se zaujetím pozorovali akční film v televizi, šel jsem jim do kuchyně pro večeři. Vzal jsem tři piva a mléko. Učitel říkal, že pivo podporuje fantazii a já jsem někde slyšel, že u dětí se má fantazie rozvíjet. Proto jsem každému dítěti přidělil po láhvi dobře vychlazené dvanáctky. Nebyly proti a já jsem se spokojeností, že jsou z ticha opil z mléka a pak sladce usnul. Ze spánku mě probudilo bodnutí nožem. To pivo je asi trochu rozdovádělo. Vrhaly po sobě nože podle akčního filmu. Kdybych mezi ně neskočil, nedopadlo by to dobře. Protentokráte jsem je zachránil, ale bodné rány mě natolik zmohly, že jsem se sotva dobelhal k oknu, abych zavolal sanitku. Doktor mě provizorně ošetřil a já mu poděkoval. Dětem jsem zabavil nože a hodil je oknem do zahrady. Poté venku zasípěl soused, který kradl jablka na bratrově zahradě. Nepřál jsem mu to, neboť jsem tu bolest znal. Vzpomněl jsem si, jak jsem jednou také kradl jablka. Mé vzpomínky přerušil kouř. Nemohl jsem najít ani děti, ani své zápalky. Kouř mě donutil vyjít ven z domu, ale tam to bylo ještě horší. Najednou jsem uviděl děti, jak stojí se zápalkami u hořícího hasičského auta. Popadl jsem děti a poradil hasičům, aby auto odvezli do myčky a tam to voda uhasí. Myčka už byla zrekonstruovaná. Blížila se hodina příchodu mého bratra. Musel jsem dát děti i byt dopořádku. Byla to fuška, ale nic nebylo poznat. "Ještěže děti neumí mluvit," řekl jsem si. "Kdi pšídě ťaťíňek? Já mu to fšečko žeknu," řeklo dítě, o kterém jsem si myslel, že neumí mluvit. Zděsil jsem se. Abych ochránil své zdraví, emigroval jsem do Ruska. Bylo mi tam dobře. Našel jsem si kamarády, popíjeli jsme Stalinovy slzy a můj nejlepší přítel Iržakov mě naučil psát azbukou.